Jméno Kirka Douglase je mimo jiné neodlučitelně spjato s westernovým žánrem. Právě v rámci něho se realizoval rovněž jako režisér - v sedmdesátých letech režíroval westerny Scalawag (1973) a Posse (1975), v nichž zároveň ztvárnil i hlavní role. Nejpozoruhodnější westerny však coby herec natočil ve druhé polovině padesátých let a na počátku let šedesátých. Na jejich vrcholu stojí čtveřice westernů Přestřelka u O.K. Corralu (1957), Poslední vlak z Gun Hillu (1959), Poslední západ slunce (1961) a Lonely Are The Brave (1962), v nichž nezapomenutelně zápolil s Burtem Lancasterem, Anthonym Quinnem, Rockem Hudsonem a Walterem Matthauem. V řadě dalších westernů mu však rivaly či souputníky byly i další herecké ikony žánru jako Robert Mitchum a Richard Widmark (Cesta na západ, 1967) John Wayne (Vůz plný zlata, 1967), Henry Fonda (Byl jednou jeden lotr, 1970) nebo dokonce Johnny Cash (Přestřelka, 1971). Přestože výše jmenovaný Poslední západ slunce nepatří mezi divácky nejvyhledávanější (dle počtu hodnocení na IMDb), v rámci žánru představuje jistou raritu a rozhodně by neměl unikat vaší pozornosti. Jako první western totiž přišel s tématem incestu, který není spjat s nikým jiným než s postavou ztvárněnou právě Kirkem Douglasem. Douglasův psanec Bren O'Malley ve snímku Roberta Aldrichove cestuje Mexikem, kde se setkává se svou dávnou láskou Belle (Dorothy Malone), nyní provdanou za slabošského ochlastu Johna Breckenridge (Joseph Cotten), který se za pomoci alkoholu snaží zapomenout na svou zbabělost v občanské válce. Dostižen šerifem Danou Striblingem (Rock Hudson), který O'Malleyho za vraždu jeho švagra pronásleduje až z Texasu, nechá se společně s ním najmout jako honák Breckenridgova dobytka, který rančer potřebuje přesunout na texaské hranice. Svár znepřátelených mužů, který se během jejich cesty několikrát razantně vyostří, předznamenává již úvodní titulková sekvence, v níž je mezi záběry obou mužů projíždějících mexickými planinami vřazen kohoutí zápas. Vztah mezi vznětlivým O'Malleym a rezervovaným Striblingem, jenž místy nepostrádá náznak přátelského souznění, rovněž připomíná ústřední duo ztvárněné Burtem Lancasterem a Garym Cooperem z Aldrichova ranějšího westernu Vera Cruz, který se taktéž odehrává v Mexiku. Rovněž nelze přehlédnout, že obdobně jako Lancaster ve Vera Cruz chodí i Douglas v Posledním západu slunce zahalen do černého oblečení, které dotváří jeho žánrový archetyp záporáka. S grácií romantického básníka filozofuje o minulosti, v níž nenávratně uvízl a kterou si k neradosti okolí nesmírně idealizuje. O Belle, nyní vdané ženě s dospívající dcerou, stále uvažuje jako o té pěkné dívce ve žlutých šatech, do níž se kdysi zamiloval, aniž by si dokázal připustit, že ji navždy ztratil, když ji před šestnácti lety opustil. Když však jeho láska z mládí dá přednost pozornému Striblingovi, který se jí během jejich společné cesty do Texasu začne dvořit, zhlédne se O'Malley v její šestnáctileté dceři Missy (Carol Lynley), jejímž je však ve skutečnosti – aniž by to tušil – otcem. Kvůli destruktivnímu chování všech zúčastněných postav, zmiňovanému incestu a z něho vyplývající viny vedoucí až k sebevraždě režisér Robert Aldrich se scenáristou Daltonem Trumbem rozehrávají strhující příběh s rozměry antické tragédie. Aldrichovo spílání na adresu Trumba, který dle něj nedotáhl scénář do konce na úkor práce na Premingerově snímku Exodus, se dnes stejně jako hlasy řady kritiků o nepřesvědčivém rozuzlení a nabubřelé režii jeví zcela zanedbatelně. Vyčítat tvůrcům, že závěrečné odhalení O'Malleyho rodičovského vztahu k jeho milence Missy je náhlé a nečekané, je vskutku úsměvné. Film k rozpoznání jejich příbuzenského vztahu již od počátku dává řadu vodítek, obzvlášť několikerým zdůrazněním, že O'Malley se s Belle setkává po šestnácti letech a Missy je zrovna tak šestnáct let.
Dle režisérových vzpomínek však proces natáčení neulehčoval ani sám Kirk Douglas, jenž se coby producent snímku s Aldrichem několikrát dostal do křížku. Harmonicky údajně nevycházel ani s Rockem Hudsonem, který si od něj držel odstup. Podstatné však je, že na plátně distance v jejich vzájemném vztahu funguje výtečně a vede je do pamětihodného finále.