Recenze: Vendeta

Vydáno: 18.11.2011 13:55 - Jan Jaroš | foto: 2011 Bontonfilm

Jak se zachovat v případě, když mladiství zločinci předem počítají s tím, že díky svému věku zůstanou nepostižitelní? O tom vypráví povedený nový český thriller debutujícího režiséra Miroslava Ondruše Vendeta.

VendetaRecenzoval/a Jan Jaroš dne 18.11.2011 13:55. Jak se zachovat v případě, když mladiství zločinci předem počítají s tím, že díky svému věku zůstanou nepostižitelní? O tom vypráví povedený nový český thriller debutujícího režiséra Miroslava Ondruše Vendeta. Hodnocení: 3.5
Vendeta
Vendeta
Drama / Thriller
Česká republika, 2011 , 90 min.

Režie: Miroslav Ondruš
Scénář: Miroslav Ondruš
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Petr Ostrouchov
Herci: Ondřej Vetchý, Oldřich Kaiser, Igor Chmela, Marek Taclík, Lucie Šteflová, Václav Vostárek, Ondrej Havel, Václav Neužil , Leos Noha

Česká premiéra: 24.11.2011

Hodnocení: 7/10
V posledních letech se vynořila řada filmů (Svědomí Denisy Klánové, Bastardi), které upozorňovaly na to, že někteří mladiství zločinci - a zvláště ti mimo dosah zákona, protože jim ještě není patnáct let - si osvojili mimořádnou bezohlednost i brutalitu a jsou schopni i zavraždit. A nemusejí pocházet z prostředí eufemisticky řečeno nepřizpůsobivého ani se potýkat s nějakou psychickou vyšinutostí: thriller Vendeta, natočený debutujícím režisérem Miroslavem Ondrušem, jim přisuzuje naprosto spořádané rodinné zázemí.
Jejich jedinou vadou je citová deprivace (mám-li použít termín MUDr. Františka Koukolíka), zcela v nich vyhasl soucit i pocit viny. Čtrnáctiletému školákovi se podařilo stejně starou dívku (ztělesnila ji Lucie Šteflová, zrající v nadějnou herečku) vylákat do odlehlých zdevastovaných budov s tím, že si spolu s dalšími dvěma kamarády "užije" - a vědomě spoléhali na svou nepostižitelnost. Jenže děvče nebylo povolné podle jejich představ, a incident dospěl k tragickému rozuzlení. Spatříme ovšem jen úvodní výjevy předcházející sexuálnímu útoku; o tom, co následovalo, vypovídá toliko magnetofonový záznam výslechů...
Režisér (jenž si napsal i scénář), jakkoli "dětem" poskytuje velký prostor, se vlastně jimi podrobněji nezabývá, pomíjí kořeny a bližší rozkrytí jejich hrůzného činu. Líčí je v dosti schematickém rozvržení (najmě v případě obtloustlého jelimánka) a ve zjednodušujících vztahových konturách, ať již přibližuje jejich nejprve verbální vybuzení k násilí nebo tlak stádního jednání, kdy ani váhající chlapec již nedokáže uniknout z doléhajícího sevření společně prováděného zločinu.
Větší, z dramatického hlediska zásadní prostor je věnován postavě dívčina otce (Ondřej Vetchý), jenž poté, co vyslechne verdikt, že dosud bezproblémoví pachatelé zřejmě uniknou i polepšovně, aby prý se jim nekomplikovala budoucnost (!), rozhodne se vzít spravedlnost do vlastních rukou. Pro začátek souhlasí se čtyřmi miliony korun, které úplatní poldové žádají za jejich vydání...
Takto vystavěných příběhů, často přímočaře rozehrávaných, vzniklo mnoho, mnohé dobrodružné filmy obsahují v menší či větší míře prvek pomsty. Ondruš však chce přiblížit rozpoložení člověka bytostně vzdáleného jakýmkoli násilnostem, jenž musí překonat mohutné zábrany ve svém nitru, než takříkajíc zapře sám sebe a rozhodne se jednat. A ani tehdy nezvládá vypjatou situaci bez problémů, potřísněn krví se dokonce hroutí, postižen krátkodobou ztrátou paměti. V takovém stavu jen nalezne nic netušící lesník (Oldřich Kaiser), zprvu jej považující za oběť přepadení.
Ondrušovi lze zazlívat, že ponejvíce postihuje vnější příznaky zachycovaných událostí, že se toliko z vnějšku a často toporně soustředí na jednající figury, aniž by výrazněji rozkryl třeba rodinné zázemí ať již mladistvých pachatelů nebo samotného mstitele, jenž vyhlíží, jako kdyby žil zcela sám jen s dcerou, nezazní jediná zmínka o její matce. Z toho důvodu zůstává i herecké ztvárnění na úrovni vnějškové expresivní kresby, které schází jemnější postižení motivační spleti.
Platí to nejen na mladistvé pachatele a uplacené poldy, ale zejména na Vetchého otce, ovládaného zaslepeným odhodláním za jakoukoli cenu uskutečnit zamýšlené úmysly, drtícího svůj bol mezi zuby, odmítaje byť jen připustit lesníkův argument, že žádnou odvetou již nic nenapraví. Věrohodněji vychází Kaiserův lesník coby kulhající zestárlý muž, ocitnuvší se na složité mravní křižovatce, sám ohrožen a zvažující, zda se pod nátlakem podřídí - a jeho osud se mstícímu otci stává varovným mementem.
Thrillerový rozměr umocňuje vizuální pojednání, v němž kameraman Martin Štrba zdůrazňuje skrze syrovost přírodního rámce ponuré lidské počínání. Režisérovo obeznámení se současnými vypravěčskými trendy prokazuje zasazení příběhu do zavlhlé lesní scenerie, bývalého vojenského prostoru, dosud liduprázdného. Vpíjí se tak do divákova vnímání stejně intenzivně jako vzbuzuje napětí dobře natočenou, inscenačně nepřemrštěnou automobilovou honičkou nebo zoufalým prcháním jednoho z delikventů s rukama spoutanýma za zády.

Český trailer filmu Vendeta
Vendeta je prvotina zvládnutá režijně na pozoruhodné úrovni, i hudební složka (Petr Ostrouchov), pracující dokonce s Mozartovým Requiem, se díky své kovové řinčivosti zadírá do povědomí. Vady jsou na vrub především scenáristického rozkresu. Ukazuje se, že Ondrušovy schopnosti literární nedosahují výše těch režijních, že by možná k sobě potřeboval nějakou spřízněnou duši, která by příběhu vtiskla větší plasticitu.

Vratislav Šálek: PROMARNĚNÝ POTENCIÁL

Úhel pohledu

Nadšení kolegy Jaroše poměrně chápu, ale sdílím ho jen částečně. Faktem je, že Vendeta má od prvních chvil slušně našlápnuto, divák je natěšen, co se bude dít dál a debutující Miroslav Ondruš tu v rámci možností dobře kouzlí s atmosférou a opravdu se snaží o thrillerové napětí. Jelikož ale hlavní munici v podobě spáchaného zločinu vystřílí poměrně brzy, ve druhé polovině se mu koncept rozpadne pod rukama. Najednou přestává fungovat logika a na povrch vyplouvá hodně nedořešených a pouze naznačených motivů. A dialogy navíc nejsou nikterak zajímavé. A taktéž používaná dokumentární kamera je někdy přes míru. Hodně toho naštěstí zachraňují herci - hlavně Vetchý, Chmela, Kaiser (jehož postava je ale mírně zbytečná), Taclík a mladá Lucie Šteflová - díky kterým film neklesne pod průměrné hodnocení a kteří ostře kontrastují s ne příliš dobrými výkony třech mladých pachatelů. A je to škoda, protože se tu najdou i hodně silné a emotivní scény (například ta s diktafonem) a i onen námět je sám o sobě velice zajímavý. Jen špatně zpracovaný. Pro mě osobně promarněný potenciál.
Verdikt: 6/10.



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY