Je zvláštní, jak moc pověsti a báje starého Řecka fascinují moderního člověka. Možná právě tím, že jde o nepotvrzené příběhy, které umožňují mnoho způsobů fabulace, jsou tak lákavé a přitahují další a další tvůrce, kteří s nimi chtějí naložit po svém. Stačí vzpomenout jen dnes už legendární Souboj Titánů, jeho nepříliš povedený remake nebo komiksovku 300: Bitva u Thermopyl. A právě posledně jmenovaný je takový oslí můstek k následující recenzi. Jeho producenti totiž stojí i za vznikem filmu Válka bohů. Ten se odehrává dlouho poté, co bohové dokázali vyhrát svůj zápas proti titánům a zdálo se, že vše se k dobrému obrací. Nyní se však zjevil šílený a po moci bažící král Hyperion, který hledá bájný luk Epirus, s jehož pomocí je schopen vyvolat novou válku a převzít vládu nad celým světem. Naštěstí je tu i venkovan Theseus, který přichází v pravý čas, aby bohům, kteří se do záležitostí smrtelníků nesmějí plést, ulevil od nového břímě. Upřímně řečeno, scénář a příběh je to poslední, o co ve filmu jde. Při sledování jsem měl pocit, že je spíchnutý horkou jehlou a vlastně jen kvůli tomu, aby se něco dělo. Nejvíce je to vidět právě na Theseovi. Ten je tím, co chápeme pod pojmem hlavní hrdina, jen na papíře. Jeho postava sice nějakým minimálním vývojem projde, ale zcela zásadní je, že pokud by tu nebyla, nic by se nedělo. Příběh tak, jak je načrtnut, by totiž probíhal a skončil úplně stejně i s jakýmkoli jiným herojem. I onomu zásadnímu bájnému luku, o nějž probíhá ústřední boj, není věnována potřebná péče a působí spíše jako nutná proprieta, která putuje z jedněch rukou do druhých bez většího vzrušení, aniž by na konci bylo řečeno, kde vlastně skončila. To, že v ději se často neorientujete a je značně epizodický, je už jen to nejmenší. S touto skutečností také korespondují herecké výkony. Henry Cavill jako problematicky napsaný Theseus nemá moc prostoru, a z toho důvodu není tak výrazný a charismatický, jak by se na bájného bojovníka slušelo. Freida Pinto je jako panenská věštkyně nádherná a veškeré herecké nedostatky (kterých ale není zas tak moc) vynahrazuje právě tímto a málokterý pán by ji po zhlédnutí filmu nechtěl připravit o její schopnost (až uvidíte, pochopíte). John Hurt je tu tak málo, že snad ani nemá cenu se o něm zmiňovat, a herecké schopnosti Stephena Dorffa se bohužel vyčerpaly už s prvním Bladem. Všechny tak s přehledem přehrává vynikající Mickey Rourke, který si zápornou roli užívá každou vteřinu a i díky nekompromisnosti jeho postavy (vůbec neotálí se zabíjením a naštěstí šetří trapnými proslovy) je těžké mu alespoň trošku nefandit. O to více, když z jeho úst vycházejí takové perly, jako když zabíjí Theseovu matku a s kamennou tváří pronese: "Zažij peklo". Zaplaťpánbůh za tento charakter. Zcela záměrně jsem si na poslední část recenze nechal tu nejvýživnější část celého filmu. Tou je nepochybně režie (podle mě) trošku ujetého Inda Tarsema Singha, který má zatím na svém kontě pouhé dva celovečeráky - Celu z roku 2000 a Pád z roku 2006 -, ale i díky svému velmi specifickému stylu už si stihl získat poměrně značné renomé. A právě on je podle mne hlavní hvězda (a možná také problém) Války bohů. V jeho podání jde o silně fetišisticko-onanisticko-metrosexuální zábavu. Zejména záporné postavy nosí tak bizarní kostýmy a masky, že si člověk připadá jak na karnevalu. Vše je ještě umocněno výtvarným řešením, kdy Singh celý snímek halí do značně temných barev, starověké Řecko vykresluje jako hodně depresivní a špinavé místo a do toho nechá některé své hrdiny oblékat křiklavě rudé přehozy a kostýmy, což ve výsledku vypadá hodně zvláštně a svým způsobem zajímavě. Inu, Ind se v něm v těchto momentech nezapře. Jelikož jsme v dobách Antiky, muži na oblečení moc nedbají a hlavně vystavují vypracovaná těla. V tomto směru si dámská část publika přijde rozhodně na své, protože takto obnažených "svalovců" je tu až až a všichni jsou naprosto dokonalí a bez kazů. Pro mužského diváka je škoda, že to není vyváženo ničím více než jen jediným nahým (ale musí se uznat, že nádherným) zadečkem Freidy Pinto. Přitom žen je tu docela dost. Ale tak proti gustu... Co ale bude vzbuzovat největší emoce, je kompletní vizuální stránka. Jestliže loni někteří Dannymu Boyleovi v jeho 127 hodinách vyčítali, že se někdy uchyluje k vizuální onanii (a do značné míry je to pravda, protože s tím příběhem zkrátka nešlo moc dělat), tak Tarsem Singh jde mnohem, mnohem dál. Po celou dobu skoro dvouhodinové stopáže se ještě jakž takž drží na uzdě a servíruje jen několik poměrně solidně zvládnutých, ale hůře přehledných akčních scén, které takřka ničím nevybočují z běžné tvorby. V závěrečné řežbě (pojem bitva to zdaleka nevystihne) se však utrhne totálně ze řetězu a to, co se děje na plátně, se popisuje jen velmi těžko. Scény daleko za hranicí už zmiňované vizuální onanie plné zpomaleně se rozpadajících těl bojovníků a krve cákající na všechny strany jsou chvilku dost fajn a osvěžující, s jejich přibývající délkou se ale proměňují ve strašně samoúčelné až opravdu sebeukájející, aby si tvůrce dokázal, co všechno ještě umí. A 3D, v němž je film uváděn, je prakticky zbytečné a jeho efekt je takřka nulový. Aspoň že se kvůli němu nedabovalo.
Český trailer filmu Válka bohů Válka bohů určitě není film pro každého, protože brutality je v něm místy opravdu hodně a celkové vizuální řešení může být někomu ze srdce protivné. Na druhou stranu jde možná o jediný způsob, jak současným teenagerům atraktivní formou naservírovat příběh ze starého Řecka. Osobně si ale myslím, že Snyderova Třístovka je o třídu lepší. Pokud ale takto pojme Singh Sněhurku, na které momentálně pracuje, začínám se na ni zvrhle těšit.