Už hodně filmů zkoumalo, zda jsou mezi opačnými pohlavími myslitelné čistě přátelské vztahy, nebo zda je zahlcují sexuální tužby. Jen namátkou upozorním na taková pamětihodná díla jako Když Harry potkal Sally nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb. Nejen jmenované komedie, ale nejnověji také melodrama Jeden den jsou vystavěny na pravidelném, často i mnohaletém setkávání dvou důvěrných kamarádů, muže a ženy, kteří si vzájemně svěří a společně zvažují problémy, i ty nejintimnější. Jeden den natočila dánská režisérka Lone Scherfig v Americe jako svůj první zámořský projekt, odehrávající se ovšem v Anglii, jen s občasnými výlety do Francie. Kdo zná její předešlé, výrazně autorské a v rukopisu svébytné filmy (Italština pro začátečníky, Sami doma, Wilbur se chce zabít), kde uplatnila výrazně tragikomický náhled, splétající bizarní, ale přitom jakýmsi člověčenstvím proteplený humor s nenadálou morbiditou, bude zajisté překvapen. Vzniklo totiž klišovité melodrama, v němž bychom její vklad stěží rozpoznali. Není se čemu divit: jednak adaptovala cizí scénář (sepsal jej David Nicholls), na němž se nepodílela, jednak se zjevně musela podřídit očekávanému diváckému vkusu. Hlavní role spolužáků z vysoké školy Emmy a Dextera, kteří se setkávají pravidelně 15. července na výročí prvního společného večírku, ztělesnily nynější hvězdičky amerického filmového nebe - Anne Hathaway a Jim Sturgess. Lépe uspěla Hathaway, jež svou submisivní, obrýlenou a podceňující se hrdinku, která přitom touží po uznání i štěstí v lásce, obdařila opravdickou vděčností, s jakou se děkuje za chvilky rozptýlení a proražení samoty. Zato Sturgessův Dexter, ať již v poloze sebevědomého, cynického zhýralce, u něhož přece jen promžikne záchvěv svědomí, nebo jako zkrachovalá, bolestínská veličina, obsahuje mnohem více chtěné, ale přitom výrazově prázdné okázalosti. Také si všimneme ne zcela rovnocenného rozmístění zmínek o rodinném zázemí obou protagonistů: zatímco u Dextera několikrát spatříme movité rodiče, jakkoli on se jim odcizuje, Emma, zjevně pocházející z chudých poměrů, jako by rodiče poztrácela, do děje vůbec nevstoupí. Emmě a Dexterovi vydrželo scházení po celá dvě desetiletí - od roku 1988 až do současnosti. Jejich vztah přitom kolísal mezi někdy až vynucovaným přátelstvím (u více uvážlivé Emmy) a jednou ztřeštěnými, jindy vlezlými milostnými návrhy, někdy vyslovovanými ve stavu ne vždy střízlivém a soudném (u Dextera). Režisérka si tady nenápadně pomáhá proměnami dobových rekvizit, ať již účesů, oblečení nebo třeba komunikačních přístrojů, ale ještě významnější jsou průhledy do sociálního postavení univerzitně vzdělaných lidí, jejichž osudy i sebeuplatnění se leckdy zauzlují. Ostýchavá Emma se živí roznášením jídla v bistru, kde se sblíží s ne úplně vyrovnaným kolegou, marně snícím o kariéře baviče, naopak až vlezle sukničkářský Dexter coby dočasný symbol "zlaté mládeže" se chlubivě a sebevzhlíživě podílí na řvavém televizním pořadu pro teenagery. Oba si musejí projít vzestupy i pády profesními i vztahovými, než si uvědomí, co pro sebe vzájemně znamenají, a než si zejména Dexter počne vážit docela obyčejného zázemí, jaké pro něho Emma, mezitím se prosadivší jako spisovatelka, představuje. Tklivá historka o setkávání i míjení dvou vzájemně si blízkých lidí bohužel prozrazuje hodně umělohmotné pózy, jak se projevuje zejména v nakládání s emotivně vyhrocenými okamžiky - osud Dexterovy matky či znenadání vpadnuvší rozuzlení filmu. Jako kdyby jeho vpád měl dramaticky sterilní příběh povznést k nějakým hlubokomyslným výšinám, na které pak Dexter v závěru skutečně šplhá...

Český trailer filmu Jeden den Jde totiž o samoúčelný, dramaticky násilný počin, odhalující jen falešnost celé konstrukce - a musím připomenout, že podobného úhybného manévru se dopustil i Jiří Vejdělek ve svém nejnovějším filmu Muži v naději. Měla-li být tak zakryta mělkost dosavadního vyprávění, nastal pravý opak; tragický zlom jedině upozornil, nakolik příběh i jeho pojednání podléhá vyprázdněným žánrovým klišé, která měla být takto "restartována". Nezbývá než uzavřít, že první "mezinárodní" výlet Lone Scherfig zklamal.