Pro milovníky konspirací je Vrtěti psem v podstatě povinnost. Jeho autoři byli dost nápadití, aby se obešli bez CIA, stačili jim k tomu dva chlápci a jeden hodně neopatrný prezident. Ten si totiž jen pár dní před volbami nepohlídal své libido a vystartoval po sličné, ale velmi mladé skautce. Pokud by se něco takového dostalo ven, jeho šance na znovuzvolení by klesly na nulu. A tak je do Bílého domu povolán Conrad Brean (Robert de Niro), zkušený spin-doctor, jehož úkol je prostý - vymyslet taktiku, jak sexuální skandál zahladit. Brean nepřijde s ničím menším než s falešnou válkou. Jeho uvažování je prosté: pokud USA vyhlásí válku Albánii, nikdo se nebude zajímat o podružnosti typu nadrženosti pana prezidenta. Šikovný manipulátor vtáhne do hry ještě slavného filmového producenta Stanleyho Mottse (Dustin Hoffman), který vybuduje tým, v němž nechybí skladatel patetických hymen, kostymér či expert na triky. Samozřejmě že děj se postupně komplikuje, především jak prezidentův protikandidát začne upozorňovat na nesrovnalosti ve válečném úsilí. Vrtěti psem si od roku 1997, kdy vstoupilo do kin, vydobylo takřka mýtické postavení. Samotný termín vrtět psem používají nepochybně i lidé, kteří o existenci filmu nemají ani potuchy. Proč to všechno? Nejspíš protože jde o srozumitelnou a současně vtipnou obžalobu povrchní společnosti a jejích médií. Jsou to totiž novináři, kteří skáčou na Breanův lep. Fiktivní válku si troufne vyhlásit jen proto, že ví, že snadno ovlivnitelní a málo pečliví žurnalisté mu v honbě za jakoukoli senzací všechno sežerou. Přednost snímku je ale zároveň jeho slabinou. Ve skutečnosti je totiž něco takového jen stěží představitelné. I když můžete mít k dnešním médiím tisíc a jednu výhradu, po celou dobu filmu se těžko zbavíte dojmu, že to je příliš, že vyhlásit válku jen tak pro nic za nic by neprošlo ani sebelepšímu píaristovi. Od příběhu si tak divák musí neustále udržovat odstup, musí si připomínat, že to je ironie, sarkasmus, a to i přesto, že režisér Barry Levinson děj podává bez komediálních příkras. Nadprůměrný, ovšem ne skvělý dojem pak kazí ještě scenáristické obezličky. Třeba když s hrdiny spadne letadlo a oni jako by náhodou všichni v pořádku přežijí. To se přece dalo vymyslet mnohem elegantněji, realističtěji, ne systémem deus ex machina...

Skvělé herecké výkony jsou něco, co je u filmů typu Vrtěti psem samozřejmostí. Speciálně Dustin Hoffman si Mottse vychutnává, balancuje na hranici přehrávání a karikatury, přičemž později tvrdil, že mu velkou inspirací byl jeho otec. Každopádně je v něm něco z napoleonského fanfarónství a zneuznaného génia. To Robert de Niro je oproti němu civilnější, spíše nechává působit vlastní charisma, udržuje se v ústraní, přesně jak to dělá Brean - je ho všude plno a zároveň o něm nevíte. Pár takových lidí se pohybuje i v české politice. Podobnou roli chtěl svého času sehrát třeba Paroubkův mág Petr Dimun, akorát neudržel vlastní ego na uzdě a proti všem pravidlům na sebe strhl příliš velkou pozornost. Vrtěti psem ukazuje, jak tito lidé přemýšlí, čeho jsou schopní. A čeho jsou schopná média. Jen je dobré mít stále na paměti, že ve skutečnosti to tak špatné, snad, není. TECHNICKÁ SPECIFIKACE
Zvuk: Dolby Digital 5.1 (angličtina), Dolby Digital 2.0 (čeština)
Titulky: české
Obraz: 16:9; 1.85:1