Manuál: Orson Welles

Vydáno: 10.10.2010 18:00 - Eduard Spáčil | foto: Columbia Pictures

Na 10. října připadá pětadvacáté výročí úmrtí Orsona Wellese, skutečného génia divadla, rozhlasu a filmu. Jak je u vizionářů smutně časté, jeho dílo je plně doceňováno až posmrtně. Usnadnit seznámení se s ním je cílem dnešního manuálu.
Život Orsona Wellese (6. 5. 1915 Kenosha, Wisconsin, USA - 10. 10. 1985 Hollywood, Kalifornie, USA), rozhlasového, divadelního a filmového herce, scénáristy, režiséra a kouzelníka byl všechno jen ne "normální" a nepřestává fascinovat jeho fanoušky a také autory biografií, kteří se snaží rozluštit věčnou hádanku, co byl objekt jejich zájmu vlastně zač.
Těžko si představit, co to s vámi udělá, když vám od útlého dětství uměnímilovná máti i okolí vštěpuje, že jste geniální. Když vám poté v devíti matka zemře a otec se za pár let upije k smrti. Třeba pak na vlastní triko ještě jako teenager odjedete do Irska, kde se vydáváte za známého amerického herce, aby vás přijali do dublinského divadla Gate a namlsáte se tam prvních úspěchů. V průběhu několika dalších let se stanete v New Yorku kritikou i diváky milovaným divadelním hercem a režisérem s vlastní společností Mercury Theatre, jejíž představení jsou oceňována za nápaditost a progresivní přístup (třeba Julius Ceasar hraný v současném oblečení a jednoznačně odkazující na nacistické Německo - o jeho inscenaci mimochodem vypráví báječný snímek Me and Orson Welles).
Na provozování divadla si v šíleném tempu přivyděláváte jako rozhlasový herec a tvůrce vlastních pořadů (řadu z nich najdete zde), nápaditých adaptací oblíbených románů. Vaše zpracování H.G. Wellsovy Války světů, realisticky se tvářící rozhlasová reportáž o útoku mimozemšťanů na Spojené státy americké, vyděsí polovinu národa a učiní z vás celebritu. V Hollywoodu s vámi podepíší bezprecedentní smlouvu, podle které si můžete natočit film podle vlastních představ. Natočíte ho (Občan Kane), čímž proti sobě poštvete tiskového magnáta Williama Randolpha Hearsta, který málem donutí studio váš snímek zničit, a i když se mu to nepovede, omezí aspoň jeho distribuci a poškodí vaši pověst. Od té doby to s vámi půjde tak nějak z kopce.
Vaše další snímky teď budou často masakrovány producenty a z daňových i jiných důvodů opustíte rodné Spojené státy a stanete se věčným filmovým nomádem, který si na svoje další režijní práce bude vydělávat hraním v cizích produkcích proměnlivé kvality. Plánovaný a nezdařený návrat do Hollywoodu sice bude za pár desetiletí oslavován jako klasika filmu noir (Dotek zla), ale to už vám nebude moc platné. Váš vysněný a dlouhá léta s měnícím se obsazením natáčený projekt Don Quijote - stejně jako spousty dalších různě rozpracovaných filmů - nikdy nedokončíte. Spousta lidí vás bude považovat za vyhořelé zázračné dítě, zkrachovalce, který neumí dotáhnout věci do konce a na stará kolena musí dabovat planetu v Transformers: The Movie nebo dělat reklamu na víno.
Osobnost Orsona Wellese je tak mnohostranná, těžko uchopitelná a kontroverzní, že se nelze uchylovat k jednoznačným soudům. Svědčí o tom třeba jeho četné biografie, které jej buď vášnivě ostuzují či obhajují, ale nikdy nezvládnou být nestranné. Pravda bude nejspíš ležet někde uprostřed - Welles byl mimořádný tvůrce, ale zároveň taky dost složitý člověk bez ochodního pudu sebezáchovy. Posedlý filmař ochotný platit natáčení z vlastní kapsy, který však o film ztrácel zájem v okamžiku, kdy je dotočeno, a dopustil (nebo aspoň ulehčil) tak opakovaně nenávratné poškození svých osobitých snímků ve střižně. Jako jeho obdivovatel nemůžu než doporučit zhlédnutí všech jeho režijních počinů, pro welleseology - začátečníky následuje pokus o jejich seřazení podle zásadnosti. To, že jeho nejspíš nejznámějším filmem zůstává skvostný Třetí muž, kde "pouze" hrál titulní roli, zůstává typicky wellesovským paradoxem.
KROK 1: APERITIV
Občan Kane (1941)
často vyhrává všemožné ankety kritiků o ten zaručeně nejlepší film, což mu dle mého názoru v očích běžných lidí spíš škodí. Celovečerní filmový debut šestadvacetiletého Wellese jako herce v hlavní roli, spoluautora scénáře a režiséra jednak svědčí o jeho mimořádném talentu, ale také schopnosti najít si víc než schopné spolupracovníky, v tomto případě scénáristu Hermana J. Mankiewitze, kameramana Gregga Tolanda či budoucího dvorního spolupracovníka Alfreda Hitchcocka, hudebního skladatele Bernarda Herrmanna. Příběh pátrání po významu posledního slova (rosebud neboli poupě) slavného megalomanského a populistického novinového magnáta Charlese Fostera Kanea je vyprávěn (Wellesem oblíbeným) rafinovaným flashbackovým stylem s častým užíváním dlouhých záběrů, kde se bez nutnosti střihu odehrává několik vrstev děje současně. Typicky welleseovské jsou i časté záběry z podhledu a německým expresionismem ovlivněná hra se světlem a stínem, což má společné s filmem noir. Dodnes fascinující filmařinu zdobí výborné hereckými výkony, masky i triky (Welles hraje hlavního hrdinu v průběhu několika desetiletí) a je nutností pro každého opravdového filmového fanouška.


KROK 2: HLAVNÍ CHOD
Skvělí Ambersonové (1942)
Kronika úpadku zámožné americké rodiny Ambersonů počátkem dvacátého století je adaptací Welleseova oblíbeného románu Boothe Tarkingtona. Velmi temný následovník Kanea byl v Orsonově nepřítomnosti přestříhan a zkrácen o závěrečných 40 minut, které nahrazuje jiným režisérem natočený, nepříliš pravděpodobný happy end. Bohužel originální sestřih byl studiem zničen, ale i tak snímek často boduje ve výběrech toho nejlepšího z celé americké kinematografie.
Dáma ze Šanghaje (1947)
Extravagantní film noir plný slizkých či bizarních, každopádně však vypočítavých postav, mezi kterými se "čistý" námořník v podání Orsona Wellese nemá šanci zorientovat. Jeho posedlost osudovou ženou v podání úchvatné Rity Hayworth (která si vymínila účast na filmu v neúspěšné snaze zachránit manželství s Wellesem) nemůže dopadnout jinak než špatně. Součástí kouzla filmu je i jeho zhuštěnost a těžká pochopitelnost děje způsobená producentským zásahem, který z dokončeného snímku vystřihnul takřka hodinu. I tak jedinečný zážitek.
The Tragedy of Othello: The Moor of Venice (1952)
Orsonova celoživotní láska k Shakespearovi (byl dokonce spoluautorem učebnice, jak hrát jeho hry ve škole) se proměnila do tří dokončených filmů. Othello vznikal velmi bolestivě během tří let, kdy se střídavě točilo na různých místech a když došly peníze, Orson vyrazil sehnat si nějakou roli ve filmech jiných tvůrců. Ve výsledku tak dochází k situacím, kdy jeden střih v rámci scény znamená třeba skok v čase i změnu kontinentu. Přes všechny obtíže vznikla skutečně filmová adaptace, která se nebojí zasahovat výrazně do textu a vyprávět obrazem.
Dotek zla (1958)
znamenal návrat do Hollywoodu po deseti letech evropského azylu. Jeden z vrcholných a zároveň posledních filmů klasického noirového cyklu. Charleton Heston jako mexický policista Vargas se pouští do vyšetřování vraždy na žhavé americko-mexické hranici a odhaluje zkorumpovanost amerického kolegy Quinlana (Welles). Nekompromisní, temný, expresivní a zároveň nostalgický film, ve kterém se v malé, ale významné roli objeví i samotná Marlene Dietrich. Ani tento snímek se nevyhnul producentským zásahům. Zachovány jsou tři verze (nejnovější, napravující podle Welleseových poznámek to nejrubší násilí na snímku spáchané, je z roku 1996), z nichž ani jedna ale nepředstavuje režisérův finální sestřih.
Falstaff (1965)
Wellesův nejoblíbenější snímek vznikl spojením částí několika Shakespearových her, ve kterých se vyskytuje postava Falstaffa. Je příběhem přátelství dobrosrdečného a poživačného tlusťocha, který zažívá různá dobrodružství s princem Halem, aby jím byl posléze v okamžiku nástupu mladíka na trůn zavržen. Scéna krvavé bitvy se stala často (leckdy nepřiznanou) inspirací pro další filmaře.


KROK 3: DEZERT
Cizinec (1946)
Solidní, ale málo osobitý film noir o hledání do Ameriky uprchlého nacistického zločince, kterým se Welles chtěl prokázat jako "komerčně důvěryhodný" tvůrce. Jediný z jeho hollywoodských snímků, který si na sebe vydělal a taky první po válce promítaný film, který ukázal záběry z koncentračních táborů.
Macbeth (1948)
Laciná, celá ve studiu a za tři týdny natočená shakespearovská adaptace. Zaujmou podivné kostýmy (jedna z Wellesových korun z něj podle zlých jazyků dělá Sochu svobody) a expresionistická hra se světlem a stínem.
Mr. Arkadin (1955)
Strukturu Občana Kanea připomínající evropské noirové drama o pátrání po tajemství záhadného obchodníka Arkadina. Producent si snímek ve střižně přetvořil k obrazu svému. V současnosti existuje aspoň pět verzí.
Proces (1962)
Kafka podle Wellese. Ne zrovna vstřícný, v improvizovaných podmínkách natáčený snímek s Normanem Batesem, tedy vlastně Anthony Perkinsem v hlavní roli dnes zaujme nejspíš především vizuální nápaditostí.
Nesmrtelný příběh (1968)
Původně televizní snímek podle předlohy Isak Danisen (kterou většina diváků bude znát pod vlastním jménem Karen Blixen jako hrdinku Pollackova dojáku Vzpomínky na Afriku) vypráví o starém bohatém muži, který si pokouší koupit mládí. Welles později usiloval i o natočení dalšího příběhu dánské spisovatelky The Dreamers, ale zůstalo jen u několika minut natočeného materiálu.

SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE
F for Fake (1974)
V posledních letech života začal Wellese zajímat formát film - esej. Vzal cizí dokument o padělateli obrazů Elmyru de Horym, jehož životopiscem byl jiný známý podvodník Clifford Irving (autor falešné autobiografie Howarda Hughese - víc se o něm dozvíte třeba ve snímku Skandál s Richardem Gerem), film přestříhal a dotočil některé pasáže (nyní to vypadá, že on sám s de Horym a Irvingem hovořil). Vytvořil tak originální filmovou úvahu na téma co je umění a co podvod, jestli se jedná o umění, když je podvod tak dokonalý, že jej neodhalí ani znalci atd. F for Fake se nepodobá ničemu z předchozí Wellesovy tvorby a úplně postrádá estetický rozměr dřívějších snímků, což je kvůli práci s cizím materiálem a rozpočtovým omezením pochopitelné. Na druhou stranu je to důkaz, že Welles se ani v pozdním věku nebál zkoušet nové věci. Svědčí o tom i několik let po dokončení filmu vytvořený devítiminutový trailer, obsahující spoustu věcí, co ve filmu samotném nenajdete. Trailer byl mimochodem v Americe zakázaný.


VAROVÁNÍ: FILMY, KTERÉ VÁM MOHOU POKAZIT ŽALUDEK I NÁLADU
Jak už jsem zmiňoval, Orson si přivydělával zejména ke konci života jak se dalo a často bral role ve filmech vyloženě pod svou úroveň. Při výběru jakékoliv položky z režijní filmografie neuděláte nikdy chybu, jeho pouhá herecká účast, zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech, ještě kvalitu opravdu neznamená. Kromě v úvodu zmíněných animovaných skládacích robotů můžu jako nejkřiklavější příklad uvést béčkový horor Necromancy, jenž láká hlavně na nahé čarodějnice a tajemné rituály. Nic proti tomu, nahé čarodějnice mám hodně rád, ale účast tvůrce tolika filmových skvostů zde je nedůstojná a docela smutná.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY