Co naopak kulhá, je průběh děje, vesměs nahodilé zákonitosti ohledně prezentovaného cestování v čase a zejména jednání postav, které se chovají velmi naivně, často nesmyslně riskují, vůbec si nedělají zásoby potravin ani se nesnaží spolupracovat se sousedy a marně se domnívají, že s pohrabáčem, dětským lukem, baseballovou pálkou nebo kapesním nožem proti krvelačným tvorům něco zmůžou. Celý film ostatně působí zvláštně vylidněně, navzdory tomu, že v čase přenesená část předměstí čítá zhruba 100 až 150 rodinných domácností – vše je zkrátka uzpůsobeno tomu, aby se příběh mohl soustředit jen na čtveřici hlavních hrdinů a na řešení jejich v úvodu naznačených krizí v netradičně pojatém prostředí, aniž by do toho zasahovalo příliš velké množství jiných postav. Jednotliví členové rodiny jsou přitom napsaní vcelku jednoduše, jejich činy častokrát určuje jedna jediná motivace nebo názorové přesvědčení a rozhodně se nejedná o kdovíjak komplexní charaktery.

Režisér David Robert Mitchell si scénář sice opět napsal sám, leč jeho výsledný tvar působí spíš jako studiový produkt na objednávku než jako autorský počin od filmaře, jenž proslul tvorbou rafinovaně podvratných snímků s netriviálním přesahem. Film na sobě nenese známky sofistikovanosti a dvojznačnosti, kterou se vyznačovala jeho předchozí satirická a na vícero úrovních promyšlená filmová díla. Jde o přímočarou dobrodružnou jízdu, jež si občas sice dovolí ironičtější tón (například v cíleně optimisticky přepáleném úvodu) nebo brutálnější výjevy, než by se u hollywoodského letního spektáklu dalo běžně čekat, ale která na pohled neobsahuje žádný plán navíc a vyznívá navzdory krutosti a trýznivosti některých pasáží víceméně konvenčně a v závěru až pohádkově.

Ve filmu místy prosvítá několik režijně i scenáristicky zručných momentů – třeba když otec rodiny po každé směně sundává ze střechy svého auta svítící poutač, aby se jeho žena nemusela před sousedy cítit potupně a nedůstojně. Zázemí postav Mitchell často přibližuje skrze výmluvné záběry na rodinné fotografie a při relativně napínavých střetech s dinosaury volí nápadité kompozice. Herecky výrazná Anne Hathaway a rozvážněji vyhlížející Ewan McGregor se navzájem sympaticky doplňují, zatímco v projevech leckterých mladších herců lze vycítit určité rezervy. Navzdory několika intenzivnějším okamžikům, jenž dokáží zaskočit, lze Konec Oak Street označit za průměrně zábavnou žánrovou rutinu, která se opírá o značné množství klišé a vypravěčských zjednodušení. Coby solidně natočená nenáročná podívaná na jedno zhlédnutí však může posloužit poměrně obstojně.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]