Určitý směr nabere Rylandova samotářská výprava ve chvíli, kdy se jeho loď setká s jiným vesmírným plavidlem. Ryland se díky tomu osobně setká s přátelským mimozemským reprezentantem vyspělé civilizace, jenž je též posledním přeživším na celé lodi a do vesmíru se vydal se stejným cílem, tedy zachránit vlastní druh před chladnutím nakaženého Slunce. Z Rylanda a jeho nového společníka (kterého pojmenuje dle kamenitého vzhledu Rocky) se tak po překonání úvodních komunikačních obtíží stane vědecký tým táhnoucí za jeden provaz.

Kromě zmíněného Marťana tak Spasitel v lecčem připomíná i sci-fi filmy jako Sunshine (putování vesmírem kvůli vyhasínajícímu Slunci), Pasažéři (studie osamělosti na dlouhé vesmírné plavbě), E.T. - Mimozemšťan (motiv přátelství se zvláštním dobrosrdečným tvorem z kosmu) nebo Příchozí (snaha nalézt společnou řeč s mimozemským národem komunikujícím neznámým jazykem). Ve vztahu ke knižní předloze je adaptací velmi věrnou, která zachovává do detailu veškerý děj i způsob vyprávění, kombinující dvě časové roviny, z nichž jedna formou nově se vynořujících vzpomínek obohacuje tu druhou o nové informace týkající se hlavního hrdiny a jeho poslání. Ve filmu pouze tolik nevyzní, že prezentované flashbacky z Rylandovy minulosti jsou ve skutečnosti vzpomínky, které se postupně vynořují po ztrátě paměti, neb Ryland na ně nijak emocionálně (ani jinak) nereaguje.

Film se zároveň vydal cestou větší komedie, takže hlavní hrdina je v něm o trochu větší showman a pohodář, jehož chování i způsob vyjadřování často působí vtipně, a i jeho interakce s Rockym disponuje oproti knize podstatně vyšší mírou gagů. Ryan Gosling v tomto ohledu táhne snímek svým hereckým umem i přirozeným šarmem srdečného sympaťáka, jenž je zároveň inteligentní a pohotový a umí si udělat sám ze sebe legraci. Daní za tento krok je ztráta osudovosti, kdy snímek opakovaně přichází o dojem, že je v sázce přežití celého lidstva, a mnohem více sází na budování přátelského vztahu mezi dvěma protagonisty, kteří nejsou profesionálními astronauty a své plány vymýšlejí improvizovaně za pochodu.

Děj tak zprostředkovávají převážně retrospektivní scény odehrávající se na Zemi, zatímco vesmírná linie staví především na práci s postavami, skrze něž jsou generovány jak emoce a humor, tak i poselství o vzájemné pospolitosti a nutné spolupráci mezi národy. Stagnace příběhu v těchto částech vyvolává místy dojem zdlouhavosti, což do jisté míry zachraňuje vizuální složka snímku. Skloubení praktických efektů (včetně reálně zhotovených interiérů i exteriérů vesmírného plavidla) s bezchybnými digitálními triky má za následek řadu nádherných obrazů, jimiž se dá na velkém plátně dlouho kochat. Významný podíl na emocionální funkčnosti filmu má i zdařilá hudba a taktéž ztvárnění Rockyho – je to až s podivem, že tolik sympatií a dojetí dokáže vyvolat tvor bez obličeje, za nějž mluví počítačový překladač.

Spasitel určitě nemá majestátní rozměr epických a filosofických sci-fi filmů jako Interstellar, Ad Astra nebo 2001: Vesmírná Odysea, neb jde především o lehkonohou žánrovou zábavu, která zprostředkovává velmi přívětivou a atraktivní formou divácky vděčný a hladivý prožitek. Spasitel je radostně povzbudivým filmem, z nějž sálá pozitivita a pohodová atmosféra a jenž dokáže strhnout a vtáhnout i bez nutnosti šponovat děj přibývajícími konflikty, gradující destrukcí nebo eskalující akcí. Což samo o sobě není málo. A také tu dlouho nebylo takhle čisté a poctivé vesmírné dobrodružství, které by s takovou něhou oprašovalo klasické žánrové prvky.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]