Ve jménu cti (Une affaire d’honneur) (sobota 14. 3., ČT2, 20.00 - 21.45)

Před dvěma lety mělo premiéru poměrně nenápadné francouzské drama, které se sice veze na moderní vlně jakési kritiky maskulinity a různých forem feminismu, vůbec to ale nevadí. Režisér, spoluscenárista a představitel hlavní záporné role Vincent Pérez totiž všemu dodal natolik atraktivní vizuální kabát, že veškeré nedostatky prakticky eliminuje. Opíral se především o svižné tempo, výbornou dobovou atmosféru, opulentní výpravu a kostýmy, hlavně ale o vynikající akční scény s brilantní choreografií. Samotný příběh pak tedy není nikterak nápaditý ani originální, nicméně silně nadčasový a působivý, že pořád funguje. Potěší i to, že nelogičností je naprosté minimum a vše je do detailu propracované a vypointované, navíc zakončené emocionálně dost silným závěrem. Krom samotného tvůrce na sebe největší pozornost strhávají charismatický Roschdy Zem a okouzlující a výborná Doria Tillier v titulních rolích. Velmi solidní tip, který může konkurovat podobným hollywoodským žánrovkám.

Zajímavost: Spoluscenáristkou filmu je Karine Silla, což je manželka režiséra.

Český trailer filmu Ve jménu cti / Une affaire d’honneur

Zahradníkův rok (sobota 14. 3., ČT1, 22.40 - 00.20)

Komediální drama už podle názvu velmi volně vychází ze stejnojmenné knihy Karla Čapka a je dalším důkazem toho, že Jiří Havelka je lepší režisér než scenárista. V tomto případě totiž sám sobě podrazil nohy, když nechal hlavního hrdinu bez zásadnějšího zdůvodnění mlčet. Po celou dobu totiž působí zvláštně, že postavy na někoho mluví a druhý jim neodpovídá a nefunguje ani zamýšlená satirická rovina, která je dost prvoplánová. Problematická je i samotná hlavní postava, která je i díky zmíněné němosti až nesnesitelně pasivní. Vše je zarámováno určitou rutinou, která je poměrně únavná, i když v rámci příběhu obhajitelná. Úplně uspokojivý není ani závěr, který vyšumí do ztracena a není jakkoli rozumně vysvětlen. Ve výsledku tak nejde úplně o komedii, ale spíše o jakési melodrama v závěru dokonce kombinované s hororem. K nejvydařenějším pasážím pak rozhodně patří předčítání z literární předlohy, která je psána nádhernou češtinou a její poetika je jedinečná, leč jako metafora úplně nefunguje. Paradoxně tím nejlepším je po právu Českým lvem oceněný Oldřich Kaiser, který jediný má co hrát a i beze slov dokáže plně zachytit rozpoložení své postavy, toho sice doplňují Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Michal Isteník nebo Tomáš Jeřábek, nikdo z nich ale už není tak výrazný, aby s ním dokázal držet krok. Neškodná jednohubka, která ale měla mnohem větší potenciál, který ovšem promarnila tím, že řeší až moc témat.

Zajímavost: Snímek se natáčel na statku režisérova otce. 

Originální trailer filmu Zahradníkův rok