46. ročník karlovarského filmového festivalu se přehoupl do své druhé půle, přičemž lehká únava z předcházejícího náročného programu je přeci jen už trochu znát. Šestý den festivalového dění se proto nesl v tak trochu odpočinkové poloze.
Rok co rok, vždy na začátku školních prázdnin, se jindy poklidné lázeňské město Karlovy Vary promění v rušný, životem tepající a bzučící úl, kde si všichni milovníci filmu dávají dostaveníčko mnohdy až do časného rána. Ve městě snad ani není někdo, kdo by pochyboval: 46. MFF Karlovy Vary je v plném proudu a my vám jeho atmosféru zprostředkováváme mimo jiné i zápisníkem Lindy Ondruškové.
V předchozích příspěvcích jsem se hodně věnovala filmovým novinkám, snímkům ze sekce Horizonty a českým zástupcům na festivalu. Pojďme nyní trochu poodkrýt roušku soutěžní sekce. V ní o Křišťálový globus soutěží celkem dvanáct filmů, přičemž mezi nimi převažuje především evropská produkce. Na festivalu již byly uvedeny téměř všechny z nich, poslední dva budou moci diváci zhlédnout ve čtvrtek 7. července.
K té zajímavější polovině rozhodně patří snímky
Beduín (
přečtěte si rozhovor s režisérem
Igorem Voloshinem),
Cigán (který už nyní čeří vody a probouzí širokou paletu reakcí),
Spoluautor,
Malý klenot,
Lollipop Monster a
Neviditelná. Kartami přesto mohou ještě zamíchat snímky s číslovkami v názvu
Romeo 11a
Pokoj 304.
Chybu také neudělal ten, kdo ve středu zavítal na český film
Nickyho rodina. Promítání se zúčastnila i delegace k filmu v čele s režisérem
Matějem Mináčem. Ten se příběhu Sira Nicholase Wintona věnoval již ve svých dvou předchozích snímcích - dokumentu
Síla lidskosti - Nicholas Winton a hraném filmu
Všichni moji blízcí.
K
Nickyho rodině režisér dodává:
"Sir Nicholas Winton byl sám překvapený a ptal se nás, proč nás ještě jeho příběh zajímá. Pro mně vlastně byla Nickyho rodina takové nechtěné dítě. Nakonec ale jaksi logicky uzavírá trojici filmů o tom, co Sir Nicholas pro 669 dětí z tehdejšího Československa udělal. Jsem rád, že se mu nakonec náš film líbil. On totiž vlastně není přímo o něm, ale spíše v sobě nese Wintonovo poselství, že pomáhat vlastně vůbec není těžké a že vždycky existují cesty, jak si lidé mohou pomoci."
V sále bylo dojetí z filmu skutečně hmatatelně cítit, dokonce i zástupci silnějšího pohlaví nejednou sáhli po kapesníčku. Možná i proto, že to, co se odehrávalo na plátně, nebyla žádná fikce, ale skutečné příběhy skutečných lidí, které
Matej Mináč velice umně a vkusně nechal na plátně znovu ožít. Po projekci za to sklidil dlouhý potlesk, který následoval ještě jednou také po krátké diskuzi s tvůrci.
Bez zajímavosti rovněž není, že množství natočeného materiálu by vydalo podle režiséra až na osm filmů. Navíc byly natočeny i jednotlivé medailonky šestadvaceti z Wintonových dětí.
Matej Mináč se nechal slyšet, že by všechen tento materiál rád využil i v nějakém vzdělávacím projektu určeném například mladým filmařům.
A co dalšího ještě ve středu zahýbalo festivalovým světem ve Varech? Přijel
John Malkovich, držitel Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii z roku 2009. Ve čtvrtek 7. července se v Galerii umění uskuteční generální zkouška jeho přehlídky
Technobohemian. Na kolonádě se také uskutečnila netradiční módní přehlídka na podporu kina bez bariér s modelkami na vozíčcích. Zúčastnily se jí třeba herečky
Tereza Voříšková a
Dana Morávková. No a samozřejmě nesměl chybět ani oblíbený golf s
Jiřím Bartoškou a
Markem Ebenem.
A protože bylo hezké počasí, vyrazila jsem já, stejně jako mnoho dalších, do vyhřívaného bazénu hotelu Thermal. S Festival Passem za vskutku lidové vstupné 50 Kč na hodinu. To byla teprv ta pravá pohodička.
Nasát atmosféru festivalu můžete i z dalších našich článků věnovaných 46. MFF Karlovy Vary, které najdete zde.