Knih a filmů o životě legendárního hraběte Drákuly existuje poměrně hodně a na filmovém plátně se objevují už od samého zrodu kinematografie. Povětšinou šlo vždy o ryzí horory kolísavých kvalit, najde se ale i několik komedií a parodií, které jsou specifické samy o sobě. Skoro vždy jsou ale vyprávěny přímo z pohledu samotného upíra, málokdy je jeho život líčen někým jiným. Jednou z výjimek je aktuální snímek Renfield.

Renfield je Drákulův sluha, který je po staletí služeb svému pánovi značně vyhořelý a rád by se z jeho služeb vymanil. I proto dochází na terapeutickou skupinu zabývající se toxickými vztahy, kde ho ale jeho kolegové dostatečně nechápou, protože nevědí, s kým mají tu čest. Renfield se ale pod jejich vlivem rozhodne Drákulu opustit a zkusit žít nový život. K tomu by mu měla pomoci i sympatická policistka Rebecca, která se sama pokouší bojovat s mafií, která ovládá místní policii. Je ale jasné, že to nebude tak jednoduché a Pán Temnot bude chtít svého sluhu zpátky.

Výše uvedená zápletka zní poměrně klišovitě a předvídatelně a není tedy žádným překvapením, že i celý film je takový. Režírující Chris McKay si toho byl naštěstí dobře vědom a ani se nesnaží předstírat, že nějaký příběh vypráví. Od úvodu je jasné, že vše, co se děje, je silně nerealistické, postavy nejsou moc zajímavé a kompletní děj je absolutně nesmyslný a stát by se mohl opravdu jen v nějaké alternativní realitě.

Jakmile ale přechází k jiným věcem, cítí se najednou jako ryba ve vodě a baví především hodně stylizovanou a záměrně přepálenou akcí, která je extrémně krvavá a brutální, zároveň mnohdy nápaditá, hravá a má svižné tempo. Tímto pak trochu kompenzuje, že střih u ní není úplně plynulý a občas nevypadá úplně hezky. Celé se to tvůrce snaží oživovat humorem, který ale tolik nefunguje a rozhodně nelze čekat nějakou zásadní kadenci hlášek a ani většina situací není třeskutě vtipná, takže označení komedie malinko hapruje a určitě nemá smysl na snímek jako na komedii chodit.

Do velké míry výsledek zachraňuje obsazení, v jehož hlavní roli dostal důvěru překvapivě velmi dobrý a tak trochu "emo" Nicholas Hoult, který zvládá rozpolcenost své postavy dost slušně. Moc za ním nezaostává ani Awkwafina, která není vůbec špatná, její policistka je sympatická a i chemie mezi oběma v rámci možností funguje. Největší hvězdou je ovšem Nicolas Cage jakožto samotný Drákula, na kterém je vidět, že svou vysněnou úlohu si užívá. Dostal v ní dostatečný prostor na své typicky maniakální přehrávání, které ale režisér dokázal udržet ve snesitelných mezích, takže nepůsobí směšně a paradoxně mohl ještě trochu přitlačit na pilu, protože pro podobné pojetí upíra se něco podobného v takové stylizaci perfektně hodí. Jen je malinko škoda (a zároveň varování těm, kteří jdou na film kvůli němu), že je tu dost málo a na delší čas se objeví prakticky jen na začátku a v závěru, jinak se spíše mihne v několika scénách. Snímku nicméně chybí pořádný a výrazný záporák, protože Ben Schwartz není nijak děsivý a je spíš typickou mafiánskou karikaturou.

Ve výsledku je tak Renfield docela zábavnou žánrovou jednohubkou, která pravděpodobně nikdy neměla nějaké větší ambice. To ale nic nemění na tom, že po příběhové stránce měla a mohla fungovat mnohem mnohem lépe, měla být celkově uvěřitelnější, možná i o něco realističtější a nepochybně si vysloveně říkala o to, aby byla i parodičtější. Takhle zůstala jen někde na půli cesty. Pokud vám to ke spokojenosti stačí, návštěvou kina neprohloupíte, pokud ale od podobných záležitostí čekáte přece jen o něco víc, raději zamiřte do nějakého jiného sálu.

PS: Malé bezvýznamné plus si tvůrce zaslouží za stylové závěrečné titulky a samotný úvod, v němž je Cage naklíčován do několika legendárních draculovských snímků.

Oficiální český trailer filmu Renfield / Renfield