Císařovna Alžběta Bavorská alias Sissi je poměrně známá historická postava, která má díky sňatku hodně blízko Česku, protože jeden čas byla českou královnou. Filmový divák ji pak může znát v mnoha podobách, nejen ti dříve narození rozhodně pamatují rakouskou trilogii z padesátých let, modernější verzí budiž nedávný seriál. To jsou ovšem jen dva příklady z mnoha dalších, více, či méně zdařilých a populárních, nebo zapomenutých verzí. Do dlouhé řady se aktuálně přidává rakousko-lucembursko-německo-francouzské drama Korzet.

To představuje Sissi v tehdy pokročilém věku skoro čtyřiceti let. Jelikož je vnímána jako ikona krásy, chce si zachovat mladistvý vzhled, hubne, takže skoro nejí a své tělo uzavírá do stále pevnějšího korzetu. Zároveň se ale ocitá ve velkém rozporu sama se sebou, protože držet se společenských konvencí ji nebaví, královským životem víceméně pohrdá, má milence, snaží se prosadit vlastní osobnost, kvůli tomu ale ztrácí kontakt se svými dětmi a její manželství je prakticky mrtvé. Čím dál víc se tak snaží od svých povinností odpoutat a být zcela svobodná.

Ačkoliv snímek je fikční, má reálné základy a některé epizody, které se odehrají, se opravdu staly i ve skutečnosti. Režisérka a scenáristka Marie Kreutzer s nimi ovšem pracuje po svém a pro diváky mnohdy nekompromisně. Pokračuje v současné vlně zobrazování silných ženských hrdinek, dělá to ale zcela přirozeně a její snahy rozhodně nejsou prvoplánové a podbízívé nějakým aktuálním náladám. Pokud se ale rozhodnete dát jí šanci, je třeba být značně tolerantní a trpělivý.

Autorka totiž obecenstvu nejde naproti, nikam nespěchá a v dost pomalém tempu zachycuje jednotlivé výjevy a minipříběhy ze života panovnice, které ale drží při sobě a nikdy se nerozpadnou. Dáno je to právě i dobře napsaným příběhem, jehož hlavní hrdinka je vskutku zajímavá a sledovat její vnitřní konflikt, v němž se chce na jednu stranu vymanit z doslovného i metaforického korzetu společenských požadavků a na druhou si uchovat důležité postavení, je dost zábavné a atraktivní.

Oproti jiným historickým podívaným se režisérka neopírá o opulentní výpravu a kostýmy, které jsou minimalistické a komornější, nicméně splní svůj účel, nijak víc ale nezaujmou, což byl zcela jistě záměr. Místo nich se totiž divák může soustředit na děj a jednotlivé dialogy. Rozhodně to ale neznamená, že by dobová atmosféra nefungovala, právě naopak, ačkoli je tu jedna podstatná drobnost, která opět záměrně vytrhává z divácké pozornosti a působí lehce bizarně.

Marie Kreutzer se rozhodla do dobového dramatu umístit ryze moderní prvky, což kupříkladu znamená, že při návštěvě komnat je u dveří klasický elektrický zvonek, sama císařovna má na krku malé tetování a v jednu chvíli dokonce ukáže vztyčený prostředníček, jeden z jejích sluhů má náušnici v uchu, v jedné scéně se dokonce objeví regulérní mop a při jedné kratochvíli tu harfenistka hraje a zpívá skladbu od Rolling Stones. Tyto drobnosti na jednu stranu děj příjemně oživují a nijak neruší, na tu druhou ale nejsou úplně využity a ani není dostatečně vysvětlen jejich význam, takže se můžeme jen domnívat, co nám tím chtěla tvůrkyně sdělit. S tím pak úzce souvisí i soundtrack, jehož autorkou je francouzská zpěvačka a skladatelka Camille, která v něm taktéž využívá moderní trendy a jen dotváří velmi specifickou atmosféru.

Titulní roli ztvárnila vynikající Vicky Krieps, která tu mluví čtyřmi jazyky, je zcela přirozená, vyzařuje z ní dost silné charisma a z císařovny Sissi dělá osobitou postavu, která se do své doby absolutně nehodí a svou tragédii si velmi dobře uvědomuje a zkouší s ní bojovat. Její výkon je natolik fantastický, že zastíní všechny ostatní a de facto si krade celý film pro sebe a jednoznačně ho udržuje nad vodou v několika slabších chvílích.

K těm určitě patří trochu přehnaná stopáž, která sice na první pohled není nikterak dlouhá, jenže v kombinaci s oním pomalým tempem je někdy dost těžko usledovatelná, a to i proto, že některé scény jsou ne úplně opodstatněné a malinko samoúčelné, v závěru se autorka uchyluje i k repetetivnosti. Sem tam je obtížnější orientovat se v časových rovinách, neboť film je sice vyprávěn víceméně chronologicky, občas ale udělá úkrok stranou o pár let vpřed a chvíli trvá si to celé uvědomit. 

Korzet je nenápadný počin do klubových kin, který není žádnou ztrátou času. Je ovšem třeba počítat s tím, že jde o silně nedivácký počin, který vyžaduje spolupráci publika, jeho pomalé tempo je někdy k nesnesení a s postavou Sissi pracuje dost svérázně, což nepochybně ne všem bude vyhovovat a je pak na každém divákovi, jak se s touto skutečností srovná.

Český trailer filmu Korzet / Corsage