Členové ostravského komediálního divadelního souboru s názvem „Tři Tygři“, tedy herci a komici Albert Čuba, Štěpán Kozub, Vladimír Polák a Robin Ferro, vešli ve známost svými improvizačními schopnostmi a představeními, během nichž interagují s publikem, od nějž dostávají náměty pro komediální scénky. Proslavili se ale mimo jiné též svým YouTube kanálem, kam od roku 2015 nahrávají nejrůznější krátké skeče, a také internetovým seriálem sKORO NA mizině, v němž hráli v podstatě sami sebe a s humorem sobě vlastním dali divákům nahlédnout do zákulisí ostravského Divadla Mír v době koronavirové epidemie. Nyní si splnili sen natočit celovečerní film a zavítat s ním na plátna kin.

Hlavními hrdiny jejich bláznivé komedie jsou milovník akčních filmů a bojových umění Milan (Albert Čuba) a šilhající dement s vadou řeči David (Štěpán Kozub), kteří vyhrají se stíracím losem osm milionů korun. Pro výhru si ale musejí dojet do daleké Prahy, na což mají pouze 29 hodin, protože pak platnost losu vyprší. Po jejich výhře však prahne i místní mafián, který za nimi po obdržení rady „na takové blby pošli blba“ vyšle namísto svých poskoků imbecilního městského policistu Roberta (Robin Ferro). A ten si k tomu přizve ještě podřadného pražského divadelního herce Herberta (Vladimír Polák), kterému namluví, že jde o reality show. Zápletka filmu tedy stojí na tom, že v podstatě všechny jeho postavy jsou hloupí idioti a také se tak chovají. Milan s Davidem se po cestě autem z Ostravy do Prahy omylem ztratí v Polsku, takže policista Robert dorazí (na policejní koloběžce) do Prahy daleko před nimi, ale než aby si tam na ně počkal před sídlem sázkové kanceláře, tak se je i s kamarádem vydá hledat do toho Polska, protože proč ne. Děj filmu je tudíž primitivní, což však není nutně na škodu. Příběh klidně může sloužit jen jako jednoduchá kostra, na níž je následně navěšeno pásmo komediálních scének. Problém nastává až v okamžiku zjištění, že se tyto scénky řadí v rámci tvorby Tří Tygrů k tomu výrazně slabšímu.

Komika Tří Tygrů často stojí na karikaturách, vynalézavých slovních hříčkách, přehánění ostravského či pražského přízvuku, černém humoru, výrazné obličejové mimice a na vžívání se do specifických rolí. Úroveň jejich skečů (převážně improvizovaných, často jen s lehce naznačeným scénářem) je proměnlivá, jelikož jejich vtipy a kreace nepadnou pokaždé na úrodnou půdu. Metoda „budeme toho na diváky hrnout co nejvíc a ono se něco chytí a něco ne“ pak v kombinaci s nápadnou hereckou stylizací vede k tomu, že některé skeče úspěšně lechtají bránici od začátku do konce, zatímco jiné působí od první minuty hloupě a trapně. Na námětu dané scénky až tolik nezáleží, podstatný je totiž slovní a fyzický projev, během nějž si herci leckdy bohatě vystačí i s minimem rekvizit. Značný podíl na výsledném komediálním efektu má i občasné vypadávání herců z rolí v důsledku bezprostřední reakce na nějaký nenadálý podnět, marné zadržování smíchu či potřebu nutně něco okomentovat.

Tohle všechno ovšem platí pouze pro scénky, které mají Tři Tygři na svém YouTube kanálu, potažmo i pro jejich divadelní vystupování. Avšak ve snímku Tři Tygři ve filmu: JACKPOT, který vznikal dle vyjádření tvůrců přesně podle scénáře (který napsali Albert Čuba a Vladimír Polák) a prostor pro improvizaci v něm byl minimální, zbyla z toho všeho jenom tupá křeč. Jakýkoli pocit komediální kreativity, svěžesti a bezprostřednosti nenávratně zmizel pod nánosem filmových klišé a šablon. Z poměrně slabého a po dialogové stránce líného scénáře se pro herce, jejichž největší devízou je právě mistrná komediální improvizace, stala svěrací kazajka. Zejména Albert Čuba a Štěpán Kozub se sice nadále drží svých silně stylizovaných postav známých z dřívějších skečů, leč tato stylizace přichází vniveč, když se ve scénáři nemohou opřít o dostatečně vtipné dialogy. Ono totiž samo o sobě nestačí, aby se Štěpán Kozub pitvořil a vydával otravné zvuky (byť na to celá řada scén spoléhá). Ono je potřeba, aby při tom pitvoření také říkal něco vtipného.

V tomto případě však nad pokusy o slovní humor jednoznačně vítězí fyzická komika, situační gagy, vtípky s převleky a místy i záměrně přeháněný ostravský přízvuk (ale ani tak to není žádná sláva). Humor je kromě toho ve filmu generován i groteskovými prvky (zrychlené scény, komické zvukové efekty), animovanými vsuvkami a akčními (resp. bojovými) scénami s kontaktními souboji, při nichž jejich účastníci narážejí hlavou do překážek a vydávají nejrůznější skřeky (místy kvůli záměrné parodii na Bruce Leeho). Všechno to ale vyznívá nanejvýš úsměvně, pokud vůbec.

Celý snímek svým ražením připomíná nějakou fanouškovskou produkci vytvořenou skupinou odhodlaných nadšenců (čemuž odpovídají i mimořádně prkenné herecké výkony protagonistů řady vedlejších rolí). Vyloženě amatérskému vzezření se snímek naštěstí brání díky tomu, že jeho režisérem byl poměrně zručný filmař Emil Křižka, který si dovedl pohlídat technickou stránku věci a v jehož podání mají leckteré scény docela šťávu a ani akce nevypadá příliš toporně. A to přesto, že měl doposud zkušenost především s ponurými thrillery (v jeho loňské Hraně zlomu též účinkoval Štěpán Kozub).

Nejvíce ze všeho snímek Tři Tygři ve filmu: JACKPOT evokuje bláznivou komedii Blbý a blbější z roku 1994, ať už svérázným projevem svých záměrně přemrštěně idiotských hrdinů nebo výrazným motivem putování v autě napříč několika státy. Oproti americkému konkurentovi však zásadně ztrácí body na problematické realizaci gagů. Když jeptiška v plavkách skočí do rybníka, což ostatní okomentují slovy „asi zapomněla, že neumí plavat“, načež se do ní náhle osudově zamiluje jeden z hrdinů, poté co ji vyloví a probere dýcháním z úst do úst, tak to rozhodně je absurdní, ale vtipné to moc není. Na druhou stranu, pokud Tři Tygry milujete a smějete se nahlas u každého jejich videa, tak vás film nejspíš nezklame (nebo alespoň ne moc). Pokud vám k hlasitému smíchu stačí pohled na šilhajícího Štěpána Kozuba, tak vás film nezklame určitě.

Na filmu Tři Tygři ve filmu: JACKPOT je rozhodně vidět, že jeho hlavní protagonisté mají znatelný komediální herecký talent. Svou snahou být celkově filmovější, tedy oprostit se od formátu krátkých epizodek a mít pevně daný scénář, Tři Tygři ale zároveň uhnuli od podstaty toho, co je činí populárními a co umějí nejlépe – vyšvihnout bez přípravy komickou scénku na libovolné téma, improvizovat jako o život a být u toho přirozeně legrační.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Originální trailer k filmu Tři Tygři ve filmu: JACKPOT