Témata z nedávné historie naší země jsou divácky velice vděčná. Není tedy divu, že se k nim filmaři neustále vrací a snaží se objevovat nové a nové náměty, které by bylo možné zpracovat. Televizní minisérie Herec sleduje osudy Stanislava Láníka, který nám ukazuje, jak velkou cenu mohl herec zaplatit za úspěšnou kariéru v komunistickém Československu. Pokud tedy chtěl.

Stanislav Láník (Jan Cina) ztvárňuje mladého nadějného herce, který má větší ambice než jen hrát v ochotnickém divadle. Jeho sestra Anežka (Jenovéfa Boková) zametá s partou přátel ulice a zrovna dvakrát ji to netěší. Ani jeden nemají moc velké šance na šťastný a úspěšný život. Zároveň jsou utlačováni zarytým komunistickým domovním důvěrníkem Štěpánským (Adrian Jastraban). A to všechno kvůli svým rodičům. Kvůli matce, která kolaborovala s nacisty, a otci, který padl ve válce ve službách západu, nemají ani jeden zrovna dobré jméno u tehdy vládnoucích komunistů. Kromě toho skrývá hlavní hrdina ještě jedno tajemství, a to svoji sexuální orientaci, která byla v této době trestána vězením. Pro úspěšnou kariéru a šťastný život hodlá udělat všechno, a tak se nebrání ani spoluprací se Státní bezpečností. A to za jakékoliv situace a s jakýmikoliv podmínkami.

Třídílná série stojí a padá na dvou zásadních aspektech. Herecké výkony a doba, ve které se příběh odehrává. Jan Cina předvádí zcela přesvědčivě zakřiknutého a zdánlivě bezelstného Stanislava, který v sobě nese tíhu tajemství sexuální orientace. O to víc poté překvapí, že i přes tyto povahové rysy, se jedná o převážně negativní postavu. Cinu bychom tak mohli díky této roli vídat v hlavních rolích častěji. Jenovéfa Boková zde potvrdila kvality, které byly v roce 2018 oceněny Českým lvem. Anežčina upřímnost a emočně vypjaté scény, kterých neměla zrovna málo, byly zvládnuty na výbornou. Jednou ze záporných postav je domovník Štěpánský, kterého s notnou dávkou agrese a oplzlosti ztvárňuje Adrian Jastraban. Vzhledem k rolím, ve kterých jej obvykle vídáme, je tahle změnou a překvapí jeho hodně důvěryhodným a povedeným zpracováním.

Doba 50. let minulého století je doba tvrdého komunismu, který je věrně ztvárněn i v seriálu. Od tajných spoluprací s vyššími představiteli moci až po pykání za chyby doprovázené násilným mučením. Do toho všeho jsou vcelku zbytečně vsazeny archivní záběry, které odkazují na různé události, které se v té době odehrály, ale s dějem zcela nesouvisí.

Název a několik prvních obrazů nastiňují, že se bude jednat o nahlédnutí pod pokličku divadelního průmyslu v době komunismu, ale to je v tomto případě jen taková kulisa, která koresponduje s názvem série. Herec v tomto případě není myšlen prvotně jako povolání, ale dobře se do celého konceptu hodí. Postupně se ze seriálu stává drama, u kterého divák očekává, že bude sledovat rozpor, který se děje v samotném Stanislavovi díky jeho orientaci. Nakonec se ale celý příběh zpět stáčí k jeho hereckému talentu, kterým dokáže získat vše, co chce. A tím dokáže Herec šokovat nejvíce.

Rozdělení do tří částí určitě nebylo na škodu, protože každý z nich ukazuje Stanislava v jiné situaci a v jiném prostředí, a tak jsou od sebe díly lehce rozlišitelné. Díky tomu je děj nepředvídatelný, umí diváka účinně překvapit a udržet napětí do poslední chvíle. Občas mu ale chybí spád, a to hlavně proto, že jsou některé scény vycpány zbytečnou vatou. Mírné proškrtání scénáře by každý z dílů mohlo o pár minut zkrátit, a tak diváka lépe udržet v pozornosti.

Herec režiséra Petera Bebjaka se určitě řadí k tomu lepšímu, co bylo možné vidět na českých televizních obrazovkách v posledních dnech. Doba tvrdého komunismu asi nepřestane být nikdy pro diváka zajímavá a další podobné série na sebe nenechají dlouho čekat. Pokud má být příběh rozdělen do několika dílů, je potřeba pro ně mít dostatečný materiál a nenastavovat je zbytečnou vatou, jako tomu bylo občas v tomto případě.

Upoutávka na minisérii Herec