Známá parta se znovu vydává do akce a její řádění tentokrát odnese kromě zlých hochů i půlka Ria de Janeira. Akce je perfektní, jakmile ale dojde na rozdávání mouder a prohlubování charakterů, končí (resp. začíná) legrace.
Rob Cohen, který v roce 2001 vypustil do světa první díl dnes již pětidílné série, se asi hodně diví, kam to za deset let jeho hrdinové dotáhli. Z takřka neškodných gangsteříků (a jednoho poldy), živících se ilegálními automobilovými závody probíhajícími v nočních ulicích měst, se během dalších čtyř - respektive tří, respektive dvou, no je to trošku komplikovanější kvůli absencím - dílů stal organizovaný tým ne nepodobný Dannyho parťákům. Tým, který si bez váhání vyšlápne na vlivného a patřičně záporáckého mafiánského bosse, jemuž se s pomocí promyšleného loupežného plánu pokusí ukrást sto milionů dolarů schovaných v trezoru přímo na policejní stanici v centru samotného Ria de Janeira. A jelikož jsme v sérii
Rychle a zběsile, samotná akce se neobejde bez spálených pneumatik, vystřelených airbagů a motorů burácejících pod kapotami nabušených sporťáků, na které by většina z nás nenašetřila ani za pět životů.
Zápletka je bez přehánění tragická a dokonale naplňuje všeobecný neduh akčních snímků, kdy je potřeba vycucat z prstu nějaký děj, který by alespoň trošku logicky propojoval akční a jinak efektní scény. To se scenáristovi Chrisu Morganovi sice jakž takž povedlo, ale bohužel jen za cenu totální ztráty originality a zábavnosti. Jakmile totiž Diesel vystoupí z auta a nikdo mu zrovna nestřílí na pleš, začne nuda. Taková nuda, že by se dala krájet, a pokud ji zrovna nerozčísne nějaká dobře mířená hláška nebo (častěji) nechtěně vtipný moralizující proslov, neubráníte se zklamanému pokukování na hodinky. První pohled na starou známou bandu v nejsilnější sestavě od prvního dílu (navíc posílenou o skvělého Dwaynea "The Rock" Johnsona v roli nekompromisního federála) sice naplní fanoušky série příjemnou nostalgií, ale ta po několika společných scénách vyprchá a na povrch vyplave prázdnota jejich dialogů, sloužících jen jako natahovaná vata mezi akcí. Jenže...
...na režisérskou sesli opět posadili mladého Tchaj-wance Justina Lina, který tak stojí za kamerou již třetí části série v řadě, a tentokrát se to konečně vyplatilo. Lin se poučil ze svých chyb, kterými zprznil jak otravný třetí díl s názvem
Rychle a zběsile: Tokijská jízda, tak předigitalizované a přepálené
Rychlé a zběsilé, a konečně se chopil akčních scén tak, aby srdce každého fandy zaplesalo. Jakmile začnou namísto plytkých proslovů vzduchem létat kulky a auta (a trezory, vlaky, domy, lidi atd.), na zívání zapomenete.
Lin je naprosto pevný v kramflecích a akční scény jsou svižné, přehledné, osmdesátkově poctivé a velkolepé. Při motorizovaném přepadení vlaku či finální demoliční "přepravě" trezoru vám čelist spadne úplně stejně jako svého času u kamionové honičky v
Mizerech 2 nebo jeřábové destrukci ve třetím
Terminátorovi. Jsou to sice jediné dvě velké akční scény, které snímek nabídne, ale rozhodně za návštěvu kina stojí. A i zbytek děje (kromě zdlooouhavé přípravy na loupež) je prokládán drobnými, ale skvěle zrežírovanými přestřelkami a šarvátkami, takže ona výše zmiňovaná nuda přichází jen nárazově a zabere vcelku snesitelnou zhruba čtvrtinu stopáže.
Osobně se mi ale příliš nelíbí, jakým směrem se série vydala.
Rychle a zběsile mi sedělo nejvíc v prvním díle, kde se člověk mohl kochat nádhernými vytuněnými auty a jejich nočními rychlostními závody za hojného používání nitra a jiných vychytávek a sexy kočkami v bikinách obdivně se motajících kolem vysvalených drsňáků. Tedy koncept, jaký následně dovedla k dokonalosti herní série
Need For Speed: Underground.
To bylo prostředí, kde byli hlavní hrdinové jako ryby ve vodě a nezáleželo na tom, že jim scénář vkládal do pusy ještě natvrdlejší dialogy než teď, tenkrát to totiž bylo všechno děsně cool. Od tohoto trendu se série nejvýrazněji odklonila předloňským restartem a nyní svým undergroundovým a tunningovým začátkům zatloukla definitivní hřebíček do rakve, což je ve filmu symbolicky potvrzeno krátkou scénou, ve které se Dom a Brian vydají na ilegální závody ("Home, Sweet Home.") vyhrát fáro potřebné k plánu. Vítězný boj o Porsche GT3 ale neuvidíme, namísto toho se šupem vrátíme k přípravám na velkou akci.
Pátý díl je totiž takřka standardní "heist" film, který sice v akčních scénách šlape na plný plyn, ale jinak je zaměnitelný. Přeházet herecké obsazení, mohl se snímek vesele vydávat za připravovanou
Loupež po brazilsku. Co tedy přijde příště? Začínám mít strach, aby se v budoucnu děj neodehrával někde v Kambodži, kam náš (A-)tým zazobaných psanců vyrazí na neoficiální vládní zakázku vysvobodit zajatého senátora, což vyústí v záchranu nevinných domorodců před krvavou nadvládou zlotřilého diktátora. Ale jak vidno na rostoucích tržbách, diváci jsou takhle spokojení.
Jste-li fanoušky série - či akčního žánru jako takového -
Rychle a zběsile 5 vás rozhodně nezklame. Výkyvy v tempu, hloupá zápletka, úsměvně naivní dialogy a šablonovité postavy jsou zcela zastíněny zručně zrežírovanými akčními scénami, z nichž minimálně dvě budete chtít vidět znovu a znovu. Justin Lin se napotřetí kormidla chopil, jak se patří, a ukázal, že v akčním žánru se s ním musí počítat. Chcete-li se ale kochat tunningem a pouličními závody, máte smůlu, o tom už tahle frančíza není.