Malé doporučení. Nic si o Parazitovi předem nezjišťujte a prostě na něj jděte do kina. Je vynikající a v mnoha ohledech překvapivý a čím méně o něm (a o jeho ději a žánru) budete vědět předem, tím lépe.Se snímkem Parazit vyhrál letos jihokorejský režisér Bong Joon-ho (Ledová archa, Okja) na festivalu v Cannes nejprestižnější ocenění, Zlatou palmu, což je zaprvé vůbec první Zlatá palma putující do Jižní Korey a zadruhé cena udělená po dlouhé době snímku, který je žánrový – obvykle totiž v Cannes vyhrávají „umělečtější“ tituly. Jde o mistrnou kombinaci thrilleru, společenské satiry a absurdní černé komedie, která začíná hodně vtipně a pak najednou (asi v polovině) zmutuje do napínavé a mrazivé podívané, která je místy i nečekaně brutální a drsná a kromě toho je i myšlenkově podnětná, mnohovrstevnatá a plná metafor a symbolismu, aniž by ovšem byť na okamžik přestala být univerzálně srozumitelnou zábavou určenou pro nejširší publikum.
Hlavní hrdiny tvoří čtyřčlenná chudá rodina Kimových (otec, matka a syn s dcerou, oba náctiletí), jíž se v zájmu vydělání slušných peněz podaří postupně infiltrovat sídlo milionářské rodiny Parkových (otec, matka, malý synek, dospívající dcera a služebná). Dělají, že se neznají, a pod falešnými identitami se přes vlastní doporučení nechají zaměstnat v jejich domácnosti na různých pracovních pozicích, aniž by tušili, že tím vlastně šijí sami na sebe nebezpečnou past.
Tím, že v Parazitovi ukazuje zázemí obou tolik odlišných rodin z opačných okrajů společenského spektra, se režisér a scenárista Bong Joon-ho navíc vyjadřuje ke třídním rozdílům v jihokorejské společnosti i k jejich kontrastnímu stylu života (úžasná sekvence, v níž se jedni brodí ve splašcích, zatímco druzí pořádají zahradní piknik). Celý snímek lze tudíž číst coby metaforu toho, jak se protřelí chudí a naivní bohatí vzájemně vykořisťují a zneužívají (aneb kdo je tady vlastně parazitem), jak odlišný je jejich pohled na životní standard a jak jedni touží po lepším bytí, aby nemuseli lovit nezaheslovaný wifi signál u stropu toalety, zatímco ti druzí žijí v mramorových palácích, najímají pro své osmileté děti odborníky na arteterapii a chátru okázale ignorují.
To podstatné je ale hlavně to, že Parazit je od první po poslední scény bravurně natočený, inteligentní a konstantně zábavný film, scenáristicky vypiplaný do posledního detailu, fantasticky pracující s divákem (náhlé změny tónu, pozvolné budování scén a nečekané zvraty, neustále přítomná hranice mezi tím, jestli se máte nahlas smát, nebo vám má tuhnout krev v žilách) a uspokojující jak diváky očekávající promyšlenou intelektuální výživu, tak diváky natěšené na žánrovou zábavu, která v nich bude ještě dlouho doznívat.
Hlavní hrdiny tvoří čtyřčlenná chudá rodina Kimových (otec, matka a syn s dcerou, oba náctiletí), jíž se v zájmu vydělání slušných peněz podaří postupně infiltrovat sídlo milionářské rodiny Parkových (otec, matka, malý synek, dospívající dcera a služebná). Dělají, že se neznají, a pod falešnými identitami se přes vlastní doporučení nechají zaměstnat v jejich domácnosti na různých pracovních pozicích, aniž by tušili, že tím vlastně šijí sami na sebe nebezpečnou past.Pointa je v tom, že snímek Parazit se od začátku odvíjí jako komedie plná groteskních prvků, představující pohodlnou rodinku bodrých lenochů živořících na společenském dně (že jsou na tom ještě hůř než ostatní spodina, vizuálně dokládá i jejich byt v suterénu s okny na úrovni chodníku, po němž po večerech bloumají močící opilci), kteří přijdou s vychytralým plánem na vlastní obohacení, načež se v polovině filmu dostaví zvrat-šok, jenž do té doby odlehčenou komediální náladu hýřící gagy a situačním humorem převrací do temné atmosféry maximální nervozity a úzkosti, bohaté na momenty, které nenechají diváky vydechnout (a humor přitom zůstává). Od té chvíle se děj filmu vyvíjí už jen výhradně nepředvídatelnými směry, gradujícími do netušených rozměrů.
Tím, že v Parazitovi ukazuje zázemí obou tolik odlišných rodin z opačných okrajů společenského spektra, se režisér a scenárista Bong Joon-ho navíc vyjadřuje ke třídním rozdílům v jihokorejské společnosti i k jejich kontrastnímu stylu života (úžasná sekvence, v níž se jedni brodí ve splašcích, zatímco druzí pořádají zahradní piknik). Celý snímek lze tudíž číst coby metaforu toho, jak se protřelí chudí a naivní bohatí vzájemně vykořisťují a zneužívají (aneb kdo je tady vlastně parazitem), jak odlišný je jejich pohled na životní standard a jak jedni touží po lepším bytí, aby nemuseli lovit nezaheslovaný wifi signál u stropu toalety, zatímco ti druzí žijí v mramorových palácích, najímají pro své osmileté děti odborníky na arteterapii a chátru okázale ignorují.To podstatné je ale hlavně to, že Parazit je od první po poslední scény bravurně natočený, inteligentní a konstantně zábavný film, scenáristicky vypiplaný do posledního detailu, fantasticky pracující s divákem (náhlé změny tónu, pozvolné budování scén a nečekané zvraty, neustále přítomná hranice mezi tím, jestli se máte nahlas smát, nebo vám má tuhnout krev v žilách) a uspokojující jak diváky očekávající promyšlenou intelektuální výživu, tak diváky natěšené na žánrovou zábavu, která v nich bude ještě dlouho doznívat.Filmařský velmistr Bong Joon-ho dosáhl Parazitem své zdaleka nejlepší formy od Pečeťě vraha z roku 2003 a obhájil tím svou pozici jednoho z nejpřednějších asijských filmových tvůrců současnosti. Z někoho možná zážitek z jeho sledování vyvane o něco rychleji a leckoho asi napadnou i nějaké výtky, ty však blednou ve stínu předností tohoto dokonale spleteného díla, v němž do sebe všechno hladce zapadne, a u nějž můžete mnohokrát zakusit ten čím dál vzácnější pocit z toho, že sledujete chytrý a po všech stránkách skvostný film a vůbec netušíte, co se bude dít v další scéně.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer k filmu Parazit
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
