Píše se rok 1974 a mladý nadšenec do armádních letadel Vladislav (Pavel Neškudla) začíná s trojicí kamarádů pracovat v letištním hangáru pilota Zdeňka (Jiří Dvořák), který později naučí Vladislava pilotovat (a ještě později spolu všichni pohromadě slouží jako piloti v socialistické armádě). Do toho se řeší podezřelá nehoda bývalého pilota RAF a komplikovaný život v Československu navíc Vladislava přiměje k myšlence pokusit se uprchnout v letadle přes západní hranice. A celé je to rámované tím, jak Vladislav v současnosti (už jako dědeček) vypráví tento svůj příběh svému vnukovi.S výslednou podobou českého dramatu Narušitel se nutně pojí osoba jeho režiséra, kterým je teprve osmnáctiletý (!) David Balda, jenž film napsal a natočil (i jako kameraman) podle skutečného příběhu svého dědečka Vladislava Baldy, bývalého armádního pilota. K tomu je nutno podotknout, že David Balda rozhodně není netalentovaný a že vzhledem k jeho věku je obdivuhodné, že dokázal vyprodukovat plnohodnotný a relativně ucházející film, který rozhodně není horší než leckteré televizní snímky České televize, případně leckteré debuty čerstvých absolventů FAMU. Rozhodně jde o film velice začátečnický, ale v žádném případě ne amatérský. Klobouk dolů a velký respekt.
Na druhou stranu by nebylo vůči jiným filmům spravedlivé brát tyto skutečnosti příliš v potaz a více kvůli nim přivírat oči a více snímku odpouštět, když je stejně jako jiné filmy nasazen do běžných kin za plné vstupné. V takovém případě pak může vadit, že tvůrci filmu neměli nejen dost finančních prostředků, ale ani zkušeností s režií, natáčením a psaním scénářů, což se projevuje například tím, že:- Podstatnou část filmu (nejméně čtvrt hodiny) tvoří jen letecké záběry letících letadel, případně záběry zevnitř kokpitu, aniž by se zároveň dělo cokoli dalšího (maximálně k tomu hraje písnička), nebo aniž by to mělo cokoli společného se zápletkou filmu. Tvůrci byli zřejmě pyšní na to, že se jim podařilo pro film získat autentická dobová letadla z padesátých let, tudíž je chtěli na plátně dostatečně předvést, přičemž špatně se na to nekouká, ale výpovědní hodnota těch záběrů je nulová a v podstatě se jimi jen zbytečně natahuje čas.
- V polovině filmu je skok o patnáct let dopředu z roku 1974 do roku 1989, nicméně všichni herci vypadají pořád stejně a o jakékoli líčení se nikdo ani nepokoušel. Postavu Vladislava přitom v roce 2019 (tedy o dalších 30 let později) hraje již osmdesátiletý Petr Kostka.
- Když má v jedné scéně havarovat letadlo, tak se to stane mimo obraz, takže diváci slyší jen zvuk té havárie a vyděšené výrazy postav, co se na to dívají.
- Mimořádně návodná hudba vám v každé scéně napovídá, co za emoce máte zrovna cítit.
- Všechny postavy estébáků a komunistů jsou jen zlé karikatury podrazáků a křiváků.
- Před polovinou filmu (tedy ještě před tím skokem o patnáct let dopředu) má hlavní hrdina najednou vlastní byt a manželku, aniž by bylo zjevné, jak k obojímu přišel.
Děj filmu pak v první polovině spočívá zejména v budování přátelského vztahu hlavního hrdiny a jeho mentora, přičemž je výrazně akcentován pocit svobody, jenž člověk při létání zažívá, a prostřednictvím postavy bývalého letce RAF (Stanislav Zindulka) se vzdává pocta i válečným veteránům. Ve druhé polovině se pak postavy zabývají rozplétáním jakéhosi komplotu, jenž je poměrně jednoduchý, ale přesto je vyprávěný dost kostrbatě a se spoustou logických lapsů (kupříkladu řada postav je přesvědčená o tom, že je sledována a odposlouchávána, ale nikdo z nich se podle toho nechová).
Film navíc místy schválně zamlčuje zásadní informace (např. tajné schůzky estébáků jsou bez zvuku, takže neznáte obsah dialogů), aby je pak v závěru mohl prezentovat jako překvapivá odhalení, pročež se často stává, že divák je svědkem scény, jejíž smysl a význam se dozví až mnohem později. Finální vyvrcholení přesto nemá dostatečnou sílu a závěrečný monolog hlavní záporné postavy, odhalující detaily jejího ďábelského plánu, nevysvětluje zdaleka všechno a navíc stojí i na relativně odhadnutelné pointě.Film Narušitel je zjevně velmi osobním a od srdce dělaným snímkem, leč kvůli velké řadě nedostatků ho v kinech ocení snad jen fanoušci vojenské letecké techniky. Kdokoli další se totiž bude muset potýkat s mimořádně naivním příběhem, na jehož rozjezd se nejprve hodně dlouho čeká a pak se na něj pro jeho klopýtavost a v mnoha ohledech i nedomyšlenost dá práci plně soustředit. Místy celkem sympatické herecké výkony Jiřího Dvořáka a Pavla Neškudly a sem tam i nějaký ten povedený záběr nebo hezká krátká scénka to zachraňují jen částečně.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
