Švédský multižánrový mix Tina a Vore, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, vyhrál letos v Cannes v sekci Un certain regard, kde si vysloužil pověst výjimečně kuriózního, perverzního a v jistých ohledech unikátního snímku. Jeho hlavní hrdinkou je Tina, podivínská a ošklivá žena, jejíž nedostatky ve fyzickém vzhledu jsou vyváženy nadlidsky vyvinutým čichem, schopným vycítit v lidech emoce. Tina proto pracuje v ochrance na hraničním přechodu, kde pomáhá identifikovat pašeráky, a kde se jednoho dne seznámí se záhadným cestujícím jménem Vore, který je podobně ošklivý jako ona. A oba to k sobě začne od té doby přitahovat.V originále se film jmenuje Hranice, což odkazuje nejen na lokaci Tinina zaměstnání a na pomezí mezi žánry, ale i na nejrůznější hranice genderové, rasové a mentální. Na příběhu obou titulních postav snímek reflektuje současné dění ve Švédsku (potažmo ve světě) ve smyslu vztahu společnosti k menšinám a opřený o mnohovrstevné motivy se zabývá i otázkou pohlavní a sexuální identity jednotlivců. Obsahuje sice pohádkové prvky a řadu bizarních momentů, ale přesto je jednoznačně zakořeněn v naší realitě. Trochu podobnou směsí mytologických elementů a sociálního realismu na švédské půdě byl horor Ať vejde ten pravý z roku 2008, který má s filmem Tina a Vore stejného scenáristu, jenž je zároveň autorem literárních předloh k oběma snímkům.
Děj významně stojí na postupném rozkrývání jakéhosi tajemství, jež obestírá oba hlavní hrdiny, a díky jehož neznalosti si lze první polovinu filmu užít jako velmi zábavnou a zvláštní, místy až mysteriózní podívanou a zkrátka s napětím čekat, co se bude dít dál. Jakmile je však záhada odtajněna, snímek se posune do trochu jiného světla, ale zároveň tím přijde o část kouzla, které ho činilo tak zajímavým. Druhá polovina se proto už tolik nehonosí ujetou divností a více spoléhá (sem tam poněkud problematicky) na vedlejší zápletky, v nichž se nepříliš složitě rozplétá vztah Tiny s jejím sklerotickým otcem nebo kriminální případ s dětskou pornografií, zároveň se ale dál vyvíjí cesta hlavní hrdinky za hledáním vlastní identity, což je podáno pozoruhodně a magicky.Pevnou rukou režírované a výstřední festivalové podivnosti by tak místy slušelo trochu svižnější tempo a lépe uchopené dění ve druhé polovině, nicméně originalita, jinakost a odvaha se tvůrcům ani filmu samotnému upřít nedají a rozhodně se cení velmi vysoko. A stejně tak i výtečné masky a skvělé herecké výkony obou představitelů titulních rolí.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
