Bez nadsázky můžeme říct, že Wes Craven patří k zakladatelům moderního filmového hororu. V Noční můře v Elm Street přivedl na plátna jednoho z nejhrůznějších zabijáků všech dob - popáleného a vzkříšeného kotelníka a vraha malých dětí Freddyho Kruegera. Ve Vřískotu, jenž má dnes kultovní status, si zase z toho všeho tak trochu udělal legraci a definoval pravidla moderního hororu. Letos má premiéru další díl zavedené série a ještě před ním nám Craven naservíroval snímek Vem si mou duši. Upřímně řečeno, na vřískací čtyřku vůbec nenalákal. V tomto filmu je totiž špatně úplně všechno. Příběh o tom, jak v jednom městečku koluje legenda o rivertonském rozparovači (sériový vrah s poruchou osobnosti), co v den smrti přísahal, že zabije všechny děti, které se v tu chvíli narodily, je hrozně obyčejný. To u hororů ani tak nevadí, pokud alespoň uspokojí základní divácké požadavky. Je mi líto, že to musím napsat, ale Cravenův film to nezvládá ani v nejmenším. Vem si mou duši má být slasher. A i když se moc snaží, nepovedlo se. V úvodu ještě solidní atmosféra a efektní vraždy udrží divákovu pozornost, pak se ale děj přenese o šestnáct let vpřed a všechno jde do kopru. Od slasheru samozřejmě nečekáte žádné intelektuální orgie, ale dávku krutých a pokud možno efektních způsobů, jak zabiják připravuje své oběti o život. Ve Vem si mou duši není nic takového. Postavy jsou tak špatně napsané a ještě hůře zahrané, že nezajímají vůbec nikoho. Hejsek, který sotva odrostl chlapeckým kalhotám, je zde za lamače ženských srdcí, sotva patnáctiletá slečna za sexbombu. To nemohlo dopadnout dobře. Navíc jsou neznámí herci toporní, necharismatičtí a vlastně dost iritující. Kdo je vrah a kdo bude zabit, vás tak absolutně nezajímá a jen kroutíte hlavou, kam to všechno dospěje. Musíte si dát pozor, abyste si ji neukroutili. Vražd je tu totiž dost málo! Craven se ke vší škodě rozhodl, že slasher postaví na psychologii postav. To by bylo fajn, kdyby tam ovšem nějaká byla. Dialogy, kterých je tu přespříliš, jsou neuvěřitelně tupé. Když už tedy dojde konečně k nějaké akci a vrah vyleze a poctí nás svou přítomností, přijde jen zklamání. Invence nulová a vše je tak rychle odbyto, že si to ani neuvědomíte. Ani té krve moc nepoteče. Nuda se postupem času mění v zoufalství. Víte, co se stane, co bude následovat, jaká hudba k tomu bude hrát. Nulové překvapení. Závěrečná pointa je tak divácky "překvapivá a komplikovaná", že se neubráníte smíchu. Někdy jsem pouze přemýšlel nad tím, jestli to Craven myslel vážně, nebo si ze všech udělal legraci. Určité záběry a dialogy jsou tak extrémně hloupé, že mi připadalo, že si Craven opět střílí z hororového žánru. Pokud tomu tak bylo, asi to zapomněl říci hercům, protože ti hrají smrtelně vážně. Nejlepší na celém filmu jsou tak závěrečné titulky, které jsou zpracovány netradičně a přidávají bod navíc. Vem si mou duši je smutný film. Smutný v tom, že pokud se na něj vydáte, budete sledovat jen a jen hluboký úpadek režiséra a scenáristy, který kdysi dávno dokázal vylekat diváky a způsobit jim nejednu noční můru, ale dnes už nenatočí ani film, který by držel krok s tím horším, co od něj známe. Bohužel. PS: Film je ve 3D, jehož význam mi unikl. Prostorový efekt tu není žádný a všechno je jen ještě zmatenější.