Ve filmu Sicario: Nájemný vrah hrála Emily Blunt tajnou agentku FBI, která byla převelená ke specialistům bojujícím v Mexiku proti drogovým kartelům. Dva nejtvrdší, nejzkušenější a nejošlehanější agenti (Josh Brolin a Benicio del Toro) na ni ale pohlíželi s despektem, zatajovali před ní informace a nechtělo se jim zasvěcovat ji do svých nepříliš košer plánů a metod. Film pak byl vystavěn hlavně na konfrontaci této naivní a idealistické hlavní hrdinky s nepřátelským a drsným prostředím mexického drogového podsvětí. Tehdy jsem v recenzi napsal, že to je trošku škoda, že hlavními hrdiny není místo ní raději ta dvojice ostřílených chladnokrevných profesionálů, protože oni dva (a Del Toro obzvlášť) byli mnohem zajímavějšími postavami.No a v pokračování Sicario 2: Soldado se tohle přání splnilo, protože v něm Emily Blunt již nevystupuje (a ani se o ní nikdo nezmiňuje) a Josh Brolin s Beniciem Del Torem jsou skutečně jednoznačně hlavními hrdiny, což je super. Na druhou stranu film opustil režisér prvního Sicaria Denis Villeneuve a kameraman Roger Deakins a nahradili je italský režisér Stefano Sollima (tvůrce skvělé kriminálky Suburra) a kameraman Dariusz Wolski (série Piráti z Karibiku, Marťan), což sice není propad o několik filmařských úrovní dolů, ale o jednu už ano. Pořád přitom ale vzniklo velice solidní pokračování, které za svým předchůdcem příliš nezaostává a kráčí pevně v jeho stopách, byť tentokrát pod novým vedením – tedy až na pár výjimek včetně scenáristy Taylora Sheridana (Wind River) a sem tam i hudebního doprovodu, v němž je hlavní motiv z prvního Sicaria od zesnulého skladatele Jóhanna Jóhannssona používán častěji než nová originální hudba od Hildur Guðnadóttir.
Byť se děj stále točí kolem stejných mexických kartelů, soustředí se tentokrát namísto drog na obchod s lidmi – hraničními běženci, uprchlíky i potenciálními teroristy. Příběh začíná tím, že Brolin a Del Toro mají za úkol rozpoutat válku uvnitř kartelu (který ty teroristy pašuje přes americko-mexické hranice), čehož se rozhodnou docílit únosem náctileté dcery nejmocnějšího šéfa jednoho z gangů. V průběhu filmu však dojde hned k několika komplikacím a změnám plánu a ve výsledku nejenže žádná válka mezi gangy nenastane (pár přestřelek tu je, ale kdovíjak akční film vážně nečekejte), ale ani sami hrdinové se neposunou ani o kousek dál, než kde byli na začátku. To částečně reprezentuje marnost v boji proti velkým zločineckým organizacím a částečně to otevírá potenciální vrátka dalším dílům, v nichž mohou hlavní hrdinové bojovat proti těm samým kartelům stále dokola.V podstatě Sicario 2: Soldado ale neříká o nic víc, než co stihlo říct už první Sicario. Velké štěstí je, že má dva dokonale hrající herce v hlavních rolích (Del Toro by za svůj výkon měl dostat nějakou cenu) a jednu skvělou herečku ve vedlejší roli – tu unesenou mladou dívku, jenž výrazně hrála už v Transformers: Poslední rytíř, a která přebrala po Emily Blunt ženský motiv – a také opět velmi silnou a temnou atmosféru, díky níž film působí dostatečně napínavě a znepokojivě a díky které lze mnohdy omluvit i ta místa, kde ostatní filmařské aspekty (od kamery po střih a efekty) drhnou více než jinde. Zdaleka nejméně suverénní je samotný děj a chování postav, které by sice měly být naprostými, chladně uvažujícími profesionály, ale přitom mají tendence neuposlechnout rozkaz a řídit se místo toho podle svého morálního kompasu či osobních emocionálních preferencí, byť to může mít za následek desítky mrtvých lidí.
Speciální kategorií jsou pak i další příběhové nedostatky, variující od matoucích nekonzistentností (mluví se o únosu šestnáctiletého prince, ale hrdinové pak unášejí holku), přes diskutabilní nelogičnosti (dívce se podaří během tří minut utéct půltuctu agentů z dohledu v poušti, kde široko daleko není nic než placatý terén), až po scény ocitající se na hranici černé komedie (nehorázně frajerských posledních deset minut). První čtvrthodina zas představuje pouze sled scén, snažících se narychlo zaškolit diváka do problematiky amerického boje s teroristickými atentátníky a představit vícero postav, jejichž osudy se protnou až po mnohem delší době, v čemž je hlavně z počátku komplikované se zorientovat. Jinak je ale v celém filmu zhruba pět izolovaných scén, které jsou naprosto úžasnými klenoty, a kvůli nimž se film vidět vyplatí, hlavně pokud se vám první Sicario aspoň trochu líbilo.Sicario 2: Soldado je jako staré auto, které někdo přenechal o trochu horšímu řidičovi, a ten si na něj pořídil nový nátěr a vyměnil potahy na sedačky. Pořád je to nicméně velice zručný řidič a to auto sice vypadá na pohled trochu jinak, ale je to stále to samé auto, a když si odmyslíte sem tam nějaké to škytnutí, tak šlape jako hodinky. Pokračování, které plně obstojí i samostatně bez znalosti prvního Sicaria, a které svému předchůdci rozhodně žádnou ostudu nedělá.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
