Ve snímku Špindl si trojice sester vyrazí na dovolenou a na dámskou jízdu právě do Špindlerova Mlýna. Jestli se film dočká po vzoru Padesátky podobné návštěvnosti, je ve hvězdách, ale z hlediska filmové kvality jde o něco otřesného, oproti čemu jsou třeba Snowboarďáci  třeskutě vtipným a koncepčním veledílem a i v té Padesátce se člověk alespoň sem tam dočkal nějaké zdařilé herecké kreace.

Kámen úrazu tkví především v tom, že hlavními tvůrci filmu jsou producent (a zároveň kameraman) Jiří Markvart, který má za sebou kromě Špindlu jediný snímek, a to silně podprůměrnou, diletantskou a hloupou komediální šmíru Sezn@mka, a režisér Milan Cieslar, jehož starší filmy Láska je láska a Život je život se v kategorii středně komerčně úspěšných českých filmů poslední doby řadí k těm nejtupějším a nejodbytějším, přinejmenším po příběhové stránce. Třetím do party je debutující scenárista Jaroslav Sauer, kterého nelze příliš vinit, protože není jasné, co přesně napsal, leč to, co se podle jeho scénáře natočilo, je opravdu na pováženou.

Tři svobodné sestry (Anna Polívková, Kateřina Klausová a Anita Krausová) jedou na wellness pobyt do luxusního hotelu ve Špindlerově Mlýně, aby si tam zalyžovaly a pokud možno sbalily nějaké pohledné milionáře, leč následkem chyby v systému rezervací je jim za stejnou cenu nabídnuto náhradní ubytování v nuzné post-komunistické noclehárně s tenkými zdmi a společnou koupelnou na chodbě, bez wellness, zato s tlupou opileckých muzikantů a dvojicí oplzlých šedesátníků v sousedních pokojích. A ONY TO PŘIJMOU!

Zápletka je tedy dementní, leč z komediálního hlediska je relativně slibná. Její potenciál je však trestuhodně nevytěžen a zašlapán do země, jelikož v průběhu filmu nedojde k žádné situaci, která by byla alespoň trochu vtipná. Ono sice neustále dochází k „nějakým“ situacím, ale všechny jsou zoufale neuchopené a nevyužité a mísí se v nich špatná režie, mizerné vedení hereček a herců a vůbec nedostatek filmařských komediálních schopností tvůrců ve všech ohledech (naprosto žádný cit pro načasování gagů, nulová gradace, obvykle velmi nevtipné, příliš slabé, případně rovnou absentující vyvrcholení pointy…). Oproti komediím Láska je láska nebo Život je život se nedá mluvit ani o nějaké slušně odvedené technické stránce, neb Špindl byl o poznání levnější a je to na něm vidět.

Děj postrádá smysl a koherenci. Postavy se chovají jako nemyslící idioti a jejich motivace jsou nečitelné, což se týká i hlavních hrdinek, s nimiž se nedá ani příliš sympatizovat, natož aby mohla být řeč o dobrých hereckých výkonech, neb z jejich nevýrazných komediálních kreací zůstává v paměti jen rádoby srandovní šklebení. Vedlejší postavy se náhodně objevují a zas mizí, některé dokonce aniž by se objasnilo, proč tam vlastně byly (lyžař v podání Marka Vašuta, nevěrná manželka majitele hotelu). Bizarní podivnosti film upouští jednu za druhou – jedna scéna je např. zcela evidentně parodií na Vetřelce (velmi špatnou), přičemž se jedná o jedinou scénu v celém filmu, která něco paroduje.

Film z nějakého důvodu doprovází vypravěčský komentář Anny Polívkové, zaprvé zcela zbytečný a zadruhé nesmyslně dávkovaný v náhodných momentech. Navíc patří hrdince, která se v jednu chvíli rozhodne jet uprostřed noci sama na běžkách na Sněžku, přičemž téměř neumí běžkovat a navíc je opilá (na což její sestra, též opilá, vůbec nic nenamítá a nechá ji odjet). Jindy se stejná osoba nechá podvodně sbalit a přemluvit k sexu v sauně hotelovým brigádníkem, který jí nakuká, že je majitelem sítě hotelů – a když se dotyčná dozví pravdu, nevyvodí z toho žádné důsledky a prostě to přejde mávnutím ruky (a nic neřekne, ani když toho brigádníka později vidí balit jiné ženy). Není jisté, jestli tato postava měla být mentálně zaostalá, nebo je jen strašlivě špatně napsaná – snímek osciluje mezi oběma variantami.

Vůbec celý film působí jako stvořený lidmi, kteří patrně žijí v nějaké alternativní realitě, v níž se lidé zřejmě chovají takto dementně na denním pořádku, a v níž filmy jako Špindl představují ideální filmovou kvalitní zábavu. Ve skutečnosti jde ale o nesoudržnou, nevtipnou a hloupou komedii jen pro ty nejméně náročné diváky, jejíž plakát by se s klidem mohl ve slovníku vyjímat pod pojmem „zoufalost“. Tvrdit, že to je film ze života, lze opravdu jen ironicky.

Jinak když už jsme u toho plakátu, tak herci jsou na něm seřazení spíš podle toho, jak moc jsou mediálně známí, než jak významnou roli jejich postavy ve filmu hrají. Např. Anita Krausová, představitelka jedné ze tří hlavních sester, se na něm vůbec nevyskytuje, ale hlavně že je na něm Jakub Kohák, který má jen epizodní mini-roličku, v níž de facto jen chlastá, nesrozumitelně blábolí a ukazuje nahý zadek.

I ta honba hlavních hrdinek za milostným dobrodružstvím s milionáři je vlastně úplně zcestná. Pár pracháčů tu sice najdou, ale pošlou je k vodě po prvním svařáku, případně jim ten svařák vychrstnou do svetru, a zavděk vezmou raději zuboženým lyžařským instruktorem nebo jinou mnohem pochybnější existencí. Na konci filmu sice partnery najdou, ale k těmto vztahům dojde víceméně nesmyslně a náhodou jen proto, že se to tvůrcům hodilo do krámu (a do happy endu), nikoli že by to nějak vyplývalo z příběhu a jeho vývoje.

Špindl je skrz na skrz nepovedenou, až ostudnou komedií, jejíž absurdní nedostatek humoru se tvůrci snaží zachránit tím, že někdo do někoho neustále omylem vráží (hlavně když dotyčný nese něco skleněného a naplněného tekutinou), a že postava Anny Polívkové neumí lyžovat, a tak každou chvíli padá nebo do něčeho naráží. Vzhledem k množství „lechtivé“ tematiky je s podivem, že žádný pokus o komiku v tomto ražení nevyznívá vyloženě trapně, což je ale zároveň to zdaleka nejpozitivnější, co se o filmu Špindl dá napsat.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]

Originální trailer k filmu Špindl