Minisérie Babylon Berlin, jejíž první řada čítající osm dílů je již dostupná na HBO GO, se s rozpočtem čtyřicet milionů euro stala nejdražším německým televizním pořadem v dějinách audiovize. Osmidílná adaptace knihy Volkera Kutschera, za kterou na pozici režisérů a scenáristů stojí trojice tvůrců (Tom Tykwer, Hendrik Handloegten, Achim von Borries), chce zjevně konkurovat angloamerické quality TV, případně být podobným milníkem v historii evropské televize, jakým bylo Berlín, Alexanderovo náměstí Rainera Wernera Fassbindera. Nasvědčuje tomu předloha, která je ceněná za vylíčení ducha konce 20. let 20. století, vysoké produkční hodnoty, které nejvíce vyniknou díky historicky ne až tak přesné dobové výpravě, i značka tvůrce, který má know-how ze zahraničí a pověst formálního experimentátora. Tykwer se totiž se sourozenci Wachowskými podílel na produkčně a esteticky ambiciózním netflixáckém projektu Sense8, ve kterém různé typy návazností mezi záběry a scénami spojují dění na několika místech a v různých časových pásmech, i na adaptaci multižánrového románu s matrjoškovou strukturou Atlas mraků. Zfilmoval i taktéž "neadaptovatelný" Parfém: Příběh vraha, u kterého se snažil kombinací montáže a zvukové i hudební stopy navodit čichový počitek, a je autorem - režisérem a scenáristou - generačního kultu s videoherním vyprávěním Lola běží o život.
Z předtitulkové scény prvního dílu Babylon Berlin se zdá, že Tykwer navazuje na své formální eskamotérství, kdy rád experimentuje s mírou subjektivizace vyprávění. Tentokrát nepropojuje pocity několika prostorově oddělených postav za pomocí montáže (Sense8), ani nevyjadřuje čichovou nadřazenost antagonisty volbou velikosti rámování a posílením zvukových efektů (Parfém: Příběh vraha), protože se za pomocí hypnózy noříme do vzpomínek i záblesků budoucího dění detektiva Gereona Ratha. Úvodní titulky, upomínající na postupy "dvacítkových" avantgard a pojímající různé výjezvy z epizod jako součást kaleidoskopu tvořícího komplexní - byť přiznaně zkreslený - obraz éry, navnadí na něco netradičního.
Následně sledujeme několik zprvu izolovaných linií: detektiva Gereona Ratha z mravnostního pátrajícího spolu se svým parťákem po kompromitujícím porno filmu; Charlotte Ritterové živící rozsáhlou rodinu prostitucí a prorážející skleněný strop zaměstnávání žen u policie; komunistické buňky s Kardakowem a jeho partnerkou Sorokinou s plány ohledně vlaku s vagónem plným zlata; místního mafiána bohatnoucího na ne zcela legálním byznysu (prostituce, prodej pálenky ad.). Tyto samostatné bloky se dříve (Rath a Ritterová v první epizodě) či později (Ritterová a linie s vlakem v sedmé epizodě) protnou, utvoří se (ne)pravděpodobná profesní spojenectví (Rath a Ritterová), nebudou chybět různé podrazy, vyšetřování povede do nejvyššich politických kruhů... jak se dá předvídat, pokud má člověk aspoň trochu divácké anebo čtenářské zkušenosti s noiry líčícími prohnilou společnost.
Z něčeho v počátku nekonvenčního se stává velmi tradiční podívaná, a to vypravěčsky i žánrově. Babylon je silný, když ukazuje ono biblické "zmatení jazyků", kde vedle sebe existují různé skupiny hovořící různým jazykem (policisté, "umělci" - prostitutky, tvůrci pornofilmů, trockisté...). Slábne, když jednotlivé skupiny propojuje, aby dostál konvencím populárního, univerzálně srozumitelného vyprávění. Od známějších noirů se liší leda změnou éry (Výmarská republika mířící do národního socialismu namísto 40. let) a místa (Německo namísto Spojených států). Babylon Berlin ovšem svou "odvozenost" stejně jako jiná Tykwerova díla (Nebe ala Krzysztof Kieślowski, 3 ala Ernst Lubitsch...) dává najevo: je poučeno minulostí kinematografie (Fassbinder, Hitchcock, Lang, Sternberg) i dobovou poetikou (užití kamerových masek), a tak se cinefilní publikum může zabavit hledáním a rozpoznáváním různých odkazů či inspiračních zdrojů.
A zacpávat si uši při přespříliš okázalém užití významotvorné hudby (kontrastní při představení Ritterové, návodné původní In the Hall of the Mountain King při uvedení mafiána...). Zakrývat si oči při midcultových motivech jako z uměleckého kýče (přelétávající hejno ptáků, punčošky zpomaleně padající k zemi...), které se naštěstí omezují na první díl. Těšit se z multižánrovosti, protože z poněkud tradičního noiru odskakujeme do nekompromisního sociálního dramatu ukazujícího, jak se žilo neprivilegovaným, či do špionážního braku se silnými ženskými hrdinkami a queer prvky.
Předchozí řádky sice vyznívají spíše negativně, přestože Babylon Berlin je nadprůměrná mini-série. Budou s ní více spokojeni ti/ty, kteří/které chtějí žánrovku odpovídající nárokům na současnou quality TV spíš co do produkčních kvalit. Úvodní titulky, slibující kaleidoskop přenášející nás do konkrétní doby a místa, a závěrečné titulky, inspirované abstraktním uměním, jsou totiž "vyplněny" nejdražší německou televizní produkcí, která se až příliš ohlíží na mezinárodní publikum, a tak se namísto experimentování spoléhá na osvědčené konvence.
Upoutávka na první řadu mini-série Babylon Berlin (2017)
Z předtitulkové scény prvního dílu Babylon Berlin se zdá, že Tykwer navazuje na své formální eskamotérství, kdy rád experimentuje s mírou subjektivizace vyprávění. Tentokrát nepropojuje pocity několika prostorově oddělených postav za pomocí montáže (Sense8), ani nevyjadřuje čichovou nadřazenost antagonisty volbou velikosti rámování a posílením zvukových efektů (Parfém: Příběh vraha), protože se za pomocí hypnózy noříme do vzpomínek i záblesků budoucího dění detektiva Gereona Ratha. Úvodní titulky, upomínající na postupy "dvacítkových" avantgard a pojímající různé výjezvy z epizod jako součást kaleidoskopu tvořícího komplexní - byť přiznaně zkreslený - obraz éry, navnadí na něco netradičního.Následně sledujeme několik zprvu izolovaných linií: detektiva Gereona Ratha z mravnostního pátrajícího spolu se svým parťákem po kompromitujícím porno filmu; Charlotte Ritterové živící rozsáhlou rodinu prostitucí a prorážející skleněný strop zaměstnávání žen u policie; komunistické buňky s Kardakowem a jeho partnerkou Sorokinou s plány ohledně vlaku s vagónem plným zlata; místního mafiána bohatnoucího na ne zcela legálním byznysu (prostituce, prodej pálenky ad.). Tyto samostatné bloky se dříve (Rath a Ritterová v první epizodě) či později (Ritterová a linie s vlakem v sedmé epizodě) protnou, utvoří se (ne)pravděpodobná profesní spojenectví (Rath a Ritterová), nebudou chybět různé podrazy, vyšetřování povede do nejvyššich politických kruhů... jak se dá předvídat, pokud má člověk aspoň trochu divácké anebo čtenářské zkušenosti s noiry líčícími prohnilou společnost.
Z něčeho v počátku nekonvenčního se stává velmi tradiční podívaná, a to vypravěčsky i žánrově. Babylon je silný, když ukazuje ono biblické "zmatení jazyků", kde vedle sebe existují různé skupiny hovořící různým jazykem (policisté, "umělci" - prostitutky, tvůrci pornofilmů, trockisté...). Slábne, když jednotlivé skupiny propojuje, aby dostál konvencím populárního, univerzálně srozumitelného vyprávění. Od známějších noirů se liší leda změnou éry (Výmarská republika mířící do národního socialismu namísto 40. let) a místa (Německo namísto Spojených států). Babylon Berlin ovšem svou "odvozenost" stejně jako jiná Tykwerova díla (Nebe ala Krzysztof Kieślowski, 3 ala Ernst Lubitsch...) dává najevo: je poučeno minulostí kinematografie (Fassbinder, Hitchcock, Lang, Sternberg) i dobovou poetikou (užití kamerových masek), a tak se cinefilní publikum může zabavit hledáním a rozpoznáváním různých odkazů či inspiračních zdrojů. A zacpávat si uši při přespříliš okázalém užití významotvorné hudby (kontrastní při představení Ritterové, návodné původní In the Hall of the Mountain King při uvedení mafiána...). Zakrývat si oči při midcultových motivech jako z uměleckého kýče (přelétávající hejno ptáků, punčošky zpomaleně padající k zemi...), které se naštěstí omezují na první díl. Těšit se z multižánrovosti, protože z poněkud tradičního noiru odskakujeme do nekompromisního sociálního dramatu ukazujícího, jak se žilo neprivilegovaným, či do špionážního braku se silnými ženskými hrdinkami a queer prvky.
Předchozí řádky sice vyznívají spíše negativně, přestože Babylon Berlin je nadprůměrná mini-série. Budou s ní více spokojeni ti/ty, kteří/které chtějí žánrovku odpovídající nárokům na současnou quality TV spíš co do produkčních kvalit. Úvodní titulky, slibující kaleidoskop přenášející nás do konkrétní doby a místa, a závěrečné titulky, inspirované abstraktním uměním, jsou totiž "vyplněny" nejdražší německou televizní produkcí, která se až příliš ohlíží na mezinárodní publikum, a tak se namísto experimentování spoléhá na osvědčené konvence. 
