Pátý díl sedmé řady seriálu Hra o trůny dle scénáře Davea Hilla režíroval tak jako předchozí díl Matt Shakman. Zběsilé tempo vyprávění nezvolňuje – právě naopak využívá vypravěčských zkratek, které popisují události, které jsme nemohli vidět. Dochází zde k velmi překvapivému (až nepochopitelnému) spojování dalších dějových linií s vyhlídkou na připojení další. Epizoda se jmenuje podle Východní hlídky, jednoho ze tří stále obsazených hradů na Zdi, který je nejblíže k moři. Je to také místo, kde mohou Bílí chodci nejpravděpodobněji zaútočit.
Patrně nejkontroverznější linií v tomto díle jsou události v Rovině, kde triumfovala Daenerys (a Drogon) nad vojsky Lannisterů. Na paškálu je opět dilema, zda přijmout tuto cizinku, která slibuje nápravu společnosti, ale svou moc uplatňuje pomocí draků. Jen pro připomenutí, motiv oné nápravy společnosti, kterou Dany slibuje, je úplným výmyslem tvůrců seriálu. V knižní předloze takovéto vyšší cíle neprezentovala. Konkrétně Tyrion (Peter Dinklage) se do tohoto dilematu zapojí způsobem, který je sympatický, ale po předešlých dílech je trend čím dál jasnější a seriál nám nadále neukazuje Daenerys v nejsympatičtějším světle.
Úvodní sekvence Brana je pak krásnou připomínkou závěru čtvrté řady, kdy mu Tříoká vrána řekl, že už nebude chodit, ale bude létat. Severní dějová linie je pak spíše připomínkou toho, že přípravy na válku se neobejdou bez rozepří mezi jednotlivými lordy ani nespokojenosti s odchodem Jona. Rozepře se nevyhnou ani zbývajícím členům rodu Starků. Tento díl také o to víc ukazuje, že Petyr Baelish (Aidan Gillen) má za lubem něco opravdu nekalého. Linie ve Starém městě nenásilným (byť poněkud okatým způsobem) nepřímo vysvětluje další okolnosti ohledně Jona a jeho příslušnosti k rodu Targaryenů. Kromě toho uvidíme shromáždění arcimistrů Citadely, které v jistém ohledu malinko připomíná Radu Jediů ze Star Wars.
Královo přístaviště tentokrát zaznamená trochu více napínavého dění a o překvapení tu rozhodně nebude nouze – jak v Rudé baště, tak i v Bleším zadku. Závěr tohoto dílu je pak poněkud zmatený a velice uspěchaný. Vypravěčské zkratky pracují na plné obrátky, bez ohledu na to, že některá rozhodnutí nedávají příliš smysl. Obecně celá zápletka odvíjející se od toho, že prakticky nikdo na Jihu nevěří v hrozbu, kterou představují Bílí chodci, je na první pohled poněkud zavádějící s tím, že celá myšlenka Noční hlídky, jakožto ochrany před hrůzami za Zdí byla v minulosti (když už ne v době konání příběhu) po Západozemí velmi široce rozšířena a respektována. Celkově je pátá epizoda na jednu stranu oddychová, v závěru však překotná a zmatečná epizoda, která však plně dostačuje v tom nejpodstatnějším – přiblížit dlouho očekávaný (a oddalovaný) konflikt s Bílými chodci. A ten se nyní zdá blíže než kdy dříve.
