Filmová práva ke Spider-Manovi a postavám z komiksů o něm však licenčně nepatří Marvelu (dnes pod Disney), nýbrž společnosti Sony tak jako X-Men, Fantastickou čtyřku nebo Deadpoola vlastní 20th Century Fox. Není náhodou, že Spider-Man společně s X-Meny odstartovali po roce 2000 novodobou éru filmových komiksových blockbusterů, která v podstatě trvá dodnes. Televizní film ze 70. let, který sloužil jako pilot seriálu, nestojí za řeč. Důležitý je až historicky druhý film o Spider-Manovi v režii Sama Raimiho z roku 2002. Ten byl následován dalšími dvěma díly, přičemž po rozporuplném přijetí třetího dílu se studio Sony rozhodlo svou franšízu rebootovat. Vznikl snímek Amazing Spider-Man pod režisérským dohledem Marca Webba a s novým hereckým představitelem. Nová dobrodružství pavoučího muže, byť v řadě věcí lepší než předchozí verze, dopadla všelijak a po druhém dílu se studio rozhodlo v načaté sérii nepokračovat.
Mezitím v „konkurenčním“ Marvelu/Disney vznikla úspěšná multimediální série o superhrdinech Marvel Cinematic Universe (MCU), jejíž výsledky dalece předčily poslední filmy o pavoučím muži. Proto začalo Sony plánovat dohodu s Marvelem, která bude oboustranně výhodná. Tato dohoda v zásadě zahrnovala další reboot série s novým hereckým představitelem a zasazení do úspěšnější z obou franšíz bez jakékoli návaznosti na Raimiho a Webbovy filmy. Do MCU Spider-Man vstoupil ve filmu Captain America: Občanská válka, kde se vysvětlilo, proč se objevuje až ve 3. fázi tohoto komiksového světa (kvůli svému věku, samozřejmě). Ten pravý vstup do záře reflektorů se však udává až nyní s filmem Spider-Man: Homecoming, který režíroval mladý a doposud málo známý tvůrce Jon Watts.
Film nás uvádí do doby po roztržce mezi Avengery (ve filmu Captain America: Občanská válka), kdy se patnáctiletý Peter Parker/Spider-Man (Tom Holland) vrací domů ke své tetě May (Marisa Tomei) a je stále pod patronátem Tonyho Starka/Iron Mana (Robert Downey Jr.), který mu poskytl lepší kostým a dohled svého osobního strážce Harolda „Happyho“ Hogana (Jon Favreau). Se svým nejlepším kamarádem Nedem Leedsem (Jacob Batalon) se snaží vymyslet, jak dál provozovat své alter-ego, zatímco světlo světa spatří hrůzné vynálezy podloudné skupiny výrobců zbraní pod vedením Adriana Toomese (Michael Keaton), který díky svému okřídlenému exo-obleku vejde ve známost jako Vulture.
Úspěšný filmový svět MCU má nevýhodu v tom, že už trvá velice dlouho (ne sice tak jako Star Wars, ale i tak to už bude deset let). Nové filmy (i seriály) MCU si tedy nesou určité břímě předpokladu, že divák ví (nebo alespoň rámcově tuší), co se událo v předchozích příbězích. Samozřejmě některé z posledních filmů byly na tomto postaveny více a některé méně. Kupříkladu Ant-Man i Doctor Strange byly z těch, které je člověk schopen pochopit i samotné o sobě, zatímco třeba u loňského filmu Captain America: Občanská válka to nepřipadalo v úvahu. Pokud se ptáte, do jaké skupiny patří nový Spider-Man? Odpověď je, že do té druhé. K pochopení musíte znát nejen Občanskou válku, ale ideálně i Avengers a všechny tři Iron Many (a samozřejmě samotná Občanská válka přímo navazuje na Captain America: Návrat prvního Avengera a Avengers: Age of Ultron).
Dokonce je to se zmatením běžných diváků ještě horší tím, že ve filmu Spider-Man: Homecoming (ani v Občanské válce) se skoro vůbec neřeší vznik Spider-Mana. Tvůrci zjevně předpokládají, že všichni začátky Spideyho důvěrně znají. Na jednu stranu je to pochopitelné a díky tomu nemusíme už potřetí vidět ten samý „origin story“, na druhou stranu neznáme podrobnosti, kterým se původ v MCU liší od předchozích verzí Spider-Mana (např. otázka Peterových rodičů). Pokud ale toto vše dopředu víte, či jste dokonce (jako třeba i já sám) fanoušci MCU, tak se vás nějaké zmatení netýká a můžete se naplno ponořit do zábavy, kterou nový snímek nabízí. A nabízí jí ve smyslu humoru opravdu hodně. Je to sice trochu jiný humor než v ujetých Strážcích Galaxie, ale ne nutně horší a působí zde velice přirozeně.Jiný problém je (opět) hlavně v tom, že trailery ukazují až moc. Většina věcí, které jsou ve filmu podávány jako překvapivá scéna, už byly ukázány v trailerech. To je ale problém skoro všech filmových trháků. Je mi jasné, že musí v tvrdé konkurenci zaujmout, ale jaký to má smysl, když si předem vystřílí skoro všechnu munici? Osobně jsem u blockbusterů v posledních letech nasadil pravidlo prvního teaseru, kdy se v podstatě do premiéry na nic jiného snažím nekoukat. Pravda, dost to komplikují ukázky v kině před jinými filmy.
Tom Holland je ze tří filmových představitelů nejmladší, ale jeho patnáctiletý Peter Parker působí naprosto přirozeně a rozhodně lépe než postava v podání Andrewa Garfielda, která se potácela mezi introvertní zamlklostí a téměř nemístnou jízlivostí. Srovnání s Tobeym Maguirem pak není lehké provést, protože úsek, kdy je Peter na střední škole, nebyl v prvním Spider-Manovi zdaleka tak dlouhý. Holland tak ikonickou postavu, jako je Peter Parker, uhrát dokáže a film tak má kromě komediálních i několik emotivních okamžiků. Peterův kamarád Ned Leeds (v komiksech pozdější soupeřící fotograf Daily Bugle, zde inspirován Gankem Leem, který byl nejlepším kamarádem Spider-Mana/Milese Moralese v „ultimate“ verzi) je pak typickým humorným „sidekickem“, který Peterovi pomáhá v úskalích dvojí identity.
„Nečekaně sexy teta“ May je poněkud nevýrazná a musím říct, že mě tohle podání zatím příliš nepřesvědčilo. Asi si ještě musím zvyknout, že teta May je v MCU spíše Peterova starší kamarádka než někdo nahrazující matku (či věkem dokonce babičku, což je zase opačný extrém z původních komiksů a také Raimiho filmů). Peterovi ostatní spolužáci působí povětšinou neutrálně. Flash Thomson (Tony Revolori) je vybrán poněkud proti svému typu z komiksů i předchozích filmů (je nyní Hispánec), přičemž jeho šikana Petera Parkera neprobíhá už fyzicky, ale pouze slovně. Děvčata z Peterova okolí pak plní parametry „královny plesu“ Liz (Laura Harrier) a „mimoňky“ Michelle (Zendaya). Samozřejmě nakonec je vše trošinku jinak, ale to se nechte překvapit.
Je osvěžující, že v této verzi Spider-Mana není žádný zástupce rodiny Osbornových. „Bohatí průmyslníci“ jsou tu zastoupeni hned dva, takže je to pochopitelné. Tony Stark pokračuje ve své ustálené pozici známé z šesti filmů, kde už v podstatě nic nového vymyslet nelze. To není nutně výtka. Osobně mám Roberta Downeyho Jr. rád a považuji ho za klad tohoto filmu. Happy Hogan je taktéž standardní, možná o něco nerudnější, než jak jsme ho naposledy viděli v Iron Man 3. Když to vezmu do důsledku, tento film je do značné míry jakýmsi částečným epilogem k sólovkám Iron Mana (v Avengers ho samozřejmě ještě užijeme), v nichž předává pomyslnou pochodeň mladší generaci (viz třeba i Spideyho oblek).
Na straně záporáků je také živo, ačkoli by dle mého mínění mohlo být ještě živěji. Michael Keaton je jako Vulture jiný, než jak si fanoušci pamatují Adriana Toomese z komiksů, kde šlo v pořadí o druhého (!) Spider-Manova protivníka. Rozhodně nejde o typického záporáka, ale je v něm přítomno mnoho lidskosti, a dokonce smyslu pro čest. Keaton byl do role obsazen, aby byl jakýmsi zlým protějškem Tonyho Starka, což vzhledem k jeho roli ve filmu Birdman je celkem příhodné. Škoda, že má ve filmu jen nezbytně velký prostor. Pár scén navíc by nezaškodilo. Ačkoli to není nějak více akcentováno, v Toomesově skupině se nacházejí i dva z dalších Spideyho nepřátel. Jedním z nich je Herman Schultz neboli Shocker (Bokeem Woodbine), který se v komiksech objevuje o něco dále a také Phineas Mason alias Tinkerer (Michael Chernus), který se v komiksech poprvé objevuje v druhé části téhož čísla jako Vulture. Poprvé se výrazněji objevuje útvar Likvidace škod, který byl v MCU doposud pouze zmíněn a který má údajně dostat vlastní seriál (Damage Control).
O technickém provedení, výpravě a digitálních efektech se obecně u filmů z MCU nemá cenu bavit, protože jsou jednoduše dokonalé. Spider-Man a jeho pavučiny čas od času působí trošičku digitálně, ale nic hrozného to není, navíc spousta zvláštních efektů a rekvizit je nedigitálních. Když jsme u rekvizit, ve filmu se objeví několik vozů Audi včetně doposud nepředstaveného Audi A8 (řídí ho Happy). Rovněž hudba Michaela Giacchina je poměrně zdařilá, byť mi na první poslech přišla mnohem generičtější než Rogue One: Star Wars Story. Zde bych však ke zhodnocení potřeboval ještě jeden, nejlépe separátní poslech.
V konečném zhodnocení musím tent film velice pochválit, protože při daných ingrediencích mohl lehce skončit katastrofou. Je to sice šestnáctý film v rámci MCU, ale stále má spoustu dobrého, co může nabídnout (byť ne nutně nového). Lze o něm v obecné rovině říci v podstatě to samé, co o filmu Captain America: Občanská válka (byť samozřejmě jde jinak o velice rozdílné snímky). Pokud dobře znáte předchozí filmy, pak je to naprostá bomba s jedním „easter eggem“ za druhým a prohloubením MCU na celkové úrovni i na úrovni osudů postav. V opačném případě si od mého hodnocení odečtěte nejméně 3 body, protože vám spousta věcí prostě nebude dávat smysl. Pro fanoušky komiksů to je rovněž zábavná záležitost, ale musejí přijmout několik „trademarků“ MCU, které tohoto Spider-Mana (či postavy v něm) odlišují od ostatních verzí. Tak či onak, pokračování tohoto filmu má uvést 4. fázi Marvel Cinematic Universe a já se na ně už velice těším!
