Jméno Patrick Lussier zná většina lidí (pokud ho tedy vůbec zná) díky remaku kanadského slasheru Krvavý Valentýn. Nedostatek informací o Lussierově původu může vést ke zcela mylným očekáváním, proto si připomeňme, že začínal jako střihač Wese Cravena a za krátkou kariéru se stihl propracovat k natáčení kinofilmů ve 3D. Po cestě potopil draculovský comeback do roku 2000, v jeho následných straight-to-dvd sequelech vybrousil cit pro špatnou režii a v pokračování Hlasu smrti se naučil, že cool scény je dobré ukázat divákům opakovaně. Jako režisér nízkorozpočtových hororových béček a videofilmů je neškodný až zábavný, bohužel u toho nezůstalo a Lussier se jakýmsi zázrakem dostal k relativně drahé produkci. Zanedlouho tak dobije halloweenskou sérii a poté se v zombie filmu Condition Dead opět vrátí do třetího rozměru. Když James Cameron svým úspěchem spustil vlnu 3D filmů, určitě se mu ani nesnilo, že krom nového rozměru průměrných hollywoodských bijáků otevře dveře do třetí dimenze lidem, kterým měly být zapovězeny i první dvě. Třetí rozměr je pro Patricka Lussiera dar z nebes. Stejně tak jako Nicolas Cage. Cage je v posledních letech pojem, jeho hvězda už neklesá, ale padá volným pádem. Téměř žádný film, ve kterém se objeví, si na sebe nevydělá, naštěstí se vždy najde někdo, kdo ho obsadí do hlavní tvrďácké role. Když je příznivá konstelace hvězd, Cage si nechá krom strniště narůst i své pověstné háro. Tentokrát si ho díky kopulaci Marsu s Venuší ještě operoxidoval. Asi aby ladil s Amber Heard. Do Drive Angry by se dalo nádherně strefovat, bohužel je však dementní trochu záměrně (na rozdíl od Cage). Osvětu ohledně grindhouse provedli Tarantino s Rodriguezem dvojicí poloretardovaných filmů, pro jistotu ale připomeňme, že jde o filmy záměrně hloupé, obsahující sex, násilí, nechutnosti a bizarní scény. S tím, že více je lépe a blbě je dobře. Drive Angry bůhvíproč následuje tento směr a ve výsledku se to Lussierovi daří líp než oběma slavným režisérům. Pochopitelně především protože pro něj není problém točit špatně. Dokonce bych řekla, že mu to jde samo. Zatímco někteří se snaží záměrně napodobovat blbé střihy a úhly kamer, Lussierovi jde práce od ruky s lehkostí zkušeného mazáka a vrství jednu debilní scénu za druhou. Místy to možná dělá naschvál, ale celkově určitě ne. Ve filmu je obecně problém říct, kdy to tvůrci myslejí vážně - od vypalovaček Michaela Wandmachera až po scénář, který je někdy očividnou parodií (Shoot 'Em Up - zpomalená přestřelka, ve které Cage nevyndá z pusy doutník, v ruky lahev a ze servírky penis) a jindy prostě jen blbý. Díky videominulosti většiny zúčastněných je posouzení ještě složitější. A hlavně je to jedno. Film je debilní natolik, že na luštění nadnesené záhady člověk při sledování nemá mozkovou kapacitu a později není důvod se tím zaobírat. Boží repliky z úst hrdinů ("Bodla ho do tváře pentagramem a zmizela ve tmě.") ničí nervová spojení rychleji než alkohol, 3D kozy jsou velké a předrsnělý nahrbený Cage postává na silnici, u hořícího barelu (tam dokonce dvakrát) i v hotelovém pokoji. Kdyby se dala vystát cesta ke slávě, udělal by to. William Fichtner si svou malou roli užívá a díky tomu, že umí hrát, působí jako z jiného světa (což je sice správně, ale... no). Jo a teda mimochodem - Amber se během filmu vůbec nesvléká, což mi přijde docela hloupé, když se svléká všude jinde. Alespoň že má hezké auto. Záhadou zůstává, proč tento snímek vlastně vznikl a o jaké cílové skupině si lidé v Summit Entertainment mysleli, že na něj bude chodit. Neexistuje nikdo příčetný, kdo by za toto dobrovolně dal 219 korun. Výjimku tvoří menšina se sadomasochistickými sklony, úchylní geekové a lidé nemístně zvědaví (a ti budou litovat). Drive Angry mohlo být maximálně filmem pro fanynky Nicolase Cage. Kdyby ovšem nějaké měl.