Willie (Billy Bob Thornton) a jeho parťák Marcus (Tony Cox) se každoročně před Vánoci spojí, aby spolu jako duo falešný Santa a falešný Elf vyloupili trezor jimi vytipovaného místa. Vyhlédnou si jedno obchodní středisko ve Phoenixu, kde sice narazí na prudérního managera Boba Chipesku (John Ritter) a místního šéfa ochranky (Bernie Mac), což jim ale jejich plány nemůže pokazit. Willie se nejraději zpíjí do bezvědomí, díky čemuž se seznámí s pohlednou barmankou Sue (Lauren Graham), která má pro něj, či pro jeho kostým Santy evidentně slabost. Willie se také spřátelí s lehce opožděným, ale vcelku milým chlapcem (Brett Kelly), který věří, že Willie je skutečně Santa.Nejdříve je třeba ocenit brilantní scénář s nepřeberným množstvím stejně brilantních dialogů a hlášek, které pánové Ficarra a Requa vložili svým postavám do úst. Následně je třeba ocenit geniálně vybraný casting a především výběr hlavního hereckého dua. Billy Bob Thornton se snad pro tuto roli narodil, protože je v ní naprosto přirozený a člověk si jeho zkrachovalého, přitom neskutečně osobitého flákače se slabostí pro ženské zadnice a alkohol, který nenávidí kromě těchto dvou věcí vše ostatní, prostě musí zamilovat. Ať už nápad Thorntona obsadit měl kdokoliv, nemohl si vybrat lépe.
Ale aby ten báječný koktejl namíchaný z převážně neodolatelně vtipných a náležitě přisprostlých dialogů fungoval tak jak má, byli k tomu zapotřebí dva. Tím druhým je zde rovněž vynikajicí Tony Cox, který s Thorntonem vytvořil opravdu jedinečnou komickou dvojku. Cox má dokonce větší porci vtipů a chemie mezi oběma herci funguje na výbornou. Další vedlejší role jsou rovněž obsazeny herci, kteří dali svým postavám nezaměnitelný charakter. Willieho "love-interest" hraje "gilmore-girl" Lauren Graham, která si svou roli zahrála evidentně s chutí. Skvělí jsou oba, již zesnulí, herci Ritter a Mac v rolích pruderního manažera a stoického šéfa ostrahy. Jejich společné dialogy jsou rovněž perlami. Nakonec dětský herec Brett Kelly tu vytvořil jedinečnou postavu malého outsidera, který tu má rovněž několik nezapomenutelných scén s Thorntonem.
Nakonec je tu talentovaný Terry Zwigoff, který dal celé této satirizující černé komedii autorskou pečeť, kterou si tento tvůrce vypěstoval svými předchozími snímky, dokumentárním portrétem komiksového kreslíře Roberta Crumba Crumb a adaptací komiksu Přízračný svět, oba byly kritiky vysoce hodnocenými filmy. Santa je úchyl! byl v té době Zwigoffův nejkomerčnější snímek, který v USA vydělal decentních 60 milionů. V rozhovoru z roku 2012 pro server Indiewire Zwigoff prozradil, že natáčení filmu provázely neshody jak s bratry Coenovými, s nimiž Zwigoff přepisoval scénář (v titulcích ale nesměli být uvedeni, Coeni byli i výkonnými producenty), tak i s producenty - bratry Weinsteinovými, kteří snímek skrze svoji společnost Dimension Films financovali. Podle Zwigoffa se Coenům nezamlouval Tony Cox, zatímco Weinsteinové natočili dodatečné sekvence bez jeho souhlasu, aby film přiblížili více mainstreamovému divákovi.
Ještě jednu složku je třeba ve filmu vyzdvihnout, a sice pečlivě vybraný seznam skladeb, které tu zazní. Kombinací profláklých vánočně laděných songů "Jingle Bell Rock", "Jingle Bells" a vážné hudby od Chopina a Čajkovského se filmu Santa je úchyl! daří dát dojem vybroušeného indie autorského díla, které nemá s klasickým mainstreamem příliš mnoho společného. Santa je úchyl! je spíše filmem, který by se hodil do programu "amerického nezávislého léta" než do vánoční nabídky komerční televize. Každopádně je to podařená, vtipná a chytrá komedie, která nastavila laťku pro svého nástupce zatraceně vysoko. P.S.: Film je věnován herci Johnu Ritterovi, který zemřel ještě před filmovou premiérou.
