Za horizontem: Winter's Bone

Vydáno: 26.02.2011 18:00 - Michal Motyčka | foto: Roadside Attractions

Nezávislé americké drama, které má na kontě bezpočet nominací a ocenění, si brousí zuby na zlaté sošky plešatého chlapíka hned ve čtyřech kategoriích. Bohužel není úplně jisté, čím si to zasloužilo.
Příběh filmu se odehrává na nehostinném venkově ve státě Missouri a jeho zápletka je velice prostá. V chudobou zamořeném městečku se sedmnáctiletá Ree (Jennifer Lawrence) snaží postarat o své dva mladší sourozence i o apatickou matku. Jídla není nazbyt, možnosti rozptýlení veskrze žádné, a tak jí k radosti mnoho důvodů nezbývá.
Poslední ránu jí zasadí návštěva policisty, který ji informuje, že otec rodiny se po propuštění na kauci nedostavil k soudu a zmizel neznámo kam. Hypotéka na dům a přilehlé pozemky má vypršet do týdne a jedinou možnost, kterou Ree má, je najít svého otce. Živého nebo mrtvého. Když se začne opatrně vyptávat jeho přátel a příbuzných, kteří jsou téměř všichni zapleteni do domácí výroby amfetaminů (zřejmě místní řemeslo), dostává se jí velmi odmítavé, až nepřátelské reakce. Nikdo nechce promluvit, nikdo jí nechce pomoci, ale ona bohužel nemá na vybranou.
Tohle vše se dozvíme během první čtvrthodinky a zbytek filmu čekáme, kam se dál příběh vyvine. Bohužel marně. Hrdinka bloumá s kamenným výrazem po polorozpadlých staveních maloměsta a scénář opakuje hned několik variací na tutéž scénu:
"Víš něco o mém otci?"
"Ne, a jestli nechceš přijít k úrazu, tak to raději nech být."
Postavy se objevují a mizí bez vysvětlení i motivace. Reein strýc (výborný John Hawkes) jako jeden z mála dostává časem více prostoru, působí uvěřitelně a pohání děj vpřed. Občas poodkryje trochu z bratrovy minulosti a svým rozhodnutím své neteři přece jen pomoci dotlačí děj až k finále. Což je trochu silné slovo, protože samotný závěr jde trochu proti depresivnímu vyznění celého filmu a svým způsobem je nečekaný, jen lehce nevzrušivý.
Jak už bylo zmíněno v úvodu, výčet nominací a cen u tohoto snímku není zanedbatelný. Aspiruje na Oscara v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší herečka v hlavní roli, Nejlepší herec ve vedlejší roli (Hawkes) a Nejlepší adaptovaný scénář (podle knihy Daniela Woodrella). Na Sundance festivalu obdržel prestižní cenu Humanitas zaměřenou na snímky podporující lidskou svobodu a důstojnost. V tom je také kámen úrazu.
Film se dle prohlášení tvůrců snaží ukázat Ameriku z odvrácené strany bez ohledu na mainstreamového diváka. Což se mu sice daří na sto procent, ale asi trochu jinak, než bylo původně zamýšleno. Výprava, kamera i předvídatelný country soundtrack fungují, a rychle vám tak navodí hodně nepříjemný pocit z celého prostředí vidláků a chudoby. Potud je vše v pořádku. Režisérka Debra Granik se rozhodla vyprávět velmi pozvolným tempem, což má ještě umocnit tíživou atmosféru. Jenže neuvěřitelně chabý scénář i postavy a hlavně neschopnost napsat silnou scénu (snad krom té závěrečné) dělají ze sta minut trvání snímku celou věčnost.
Situaci nezachrání ani herci. Zmiňovaný John Hawkes sice vyniká, protože jako jediný má co hrát, a s přivřeným okem si tedy i nominaci na zlatou sošku zaslouží. Ne tak ale Jennifer Lawrence, která za celou dobu vystřídá jen tři výrazy - nekecám! Od začátku do konce se neusměje, nejen když se jí snaží někdo pomoci, natož na své sourozence předškolního věku. Když vyrůstáte v podobných podmínkách, tak vám do smíchu asi nebude, ale výsledným efektem je naprosté znechucení diváka hlavní hrdinkou. Soucit, který k ní cítíte ze začátku, se po půlce filmu sledování jejího koženého obličeje vytratí. Oscarová nominace za její "herecký" výkon je tady trochu vedle.
Přesto po tom všem tolik nepřekvapí ani hodnocení na imdb (naše čsfd má o něco větší soudnost). Film totiž svým námětem i pojetím sází na jistotu a klišé všech amerických redneck (vidláckých) filmů. Což hodně diváků a bohužel i členů "odborné" poroty zřejmě neprohlédne. Přitom s podobnou tematikou vzniklo více a mnohem lepších filmů, které i přes důraz na atmosféru dobrým příběhem neopovrhují. Stačí si vzpomenout na Kluci nepláčou nebo ještě klasičtější snímek Vysvobození (Deliverance).
Bod za kameru, další za Johna Hawkese a tři za atmosféru, pokud se na ni ovšem cítíte.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • doufam, ze to dostane oscara (rogue, 26.02.2011 22:23) Reagovat

    Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo u Winter's bone trpěl.

    • Re: doufam, ze to dostane oscara (EdaS, 27.02.2011 10:13) Reagovat

      já teda zjevně netrpěl tolik jako ty, ale taky jsem trpěl dost. :)

  • Málo úsměvů (StandaP, 19.10.2018 02:35) Reagovat

    Mě osobně by tedy zajímalo, pokud by se hypoteticky ten 17-letej Míša Motyčka ocitl v roli Ree, jestli by se dokázal více usmívat... (aniž by si šlehl ten amfetamin)

    • Re: Málo úsměvů (Míša Motyčka, 19.03.2019 07:55) Reagovat

      Jasně, že jo. Dokážu to i porovnat relativně :) Ale tahle zmínka jde samozřejmě na vrub plochosti celé postavy a scénáře. Ten film mě i po letech dost vytáčí a zaručeně to nebyl ten nejlepší způsob jak objevit Jennifer, kterou mám dost v oblibě.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY