Film Taxi 121 je inspirovaný skutečnými událostmi z roku 2014, kdy jakýsi sériový vrah zabil v Praze trojici taxikářů. Celý film ale není rekonstrukcí reality, nýbrž takovou polemikou na téma „co by, kdyby“ ve formě dramatického filmu o tom, kdo podle režiséra a producentky Jany Kůtkové, která s ním spolupracovala na scénáři, teoreticky mohl být tím vrahem (dosud nepolapeným) a co zhruba se tehdy v hlavním městě mohlo odehrávat.Hlavním hrdinou je tudíž mladý taxikář Matěj (Filip Tomsa), co se s manželkou snaží mít dítě, a povolání taxikáře vzal jako dočasné řešení po vyhazovu z předchozího zaměstnání. A samozřejmě se mu hrubě vymstí, že neuposlechl svou ženu, když po něm chtěla, aby od taxikařiny odešel, zvlášť v době, kdy se v rádiu nemluví o ničem jiném než o podivném vrahovi taxikářů.
Taxi 121 je kolem a kolem takový nenápadný, malý a laciný film a o to větší je překvapení, jak zvládnutý má v mnoha aspektech scénář/děj a jak zdařilá je režie, vzhledem k tomu, že za ním nestojí nikdo kdovíjak zkušený, kdo by třeba měl nějakou filmovou školu. Už jenom to, že se divák dokáže mnohem lépe, než je v českých filmech obvyklé, vyznat v postavách, v jejich chování a mnohdy i v jejich motivacích, a že se tyto nechovají jako idioti, je úctyhodné. Že jejich dialogy nezní hloupě, že příběhová narace dává smysl, a že i herci hrají uvěřitelně, je na scenáristu a režiséra skoro-debutanta velmi působivý výkon.
Na druhou stranu musím zmínit pár drobností, které se mi nelíbily, a výrazně tak rušily celkový dojem.
Taxi 121 je kolem a kolem takový nenápadný, malý a laciný film a o to větší je překvapení, jak zvládnutý má v mnoha aspektech scénář/děj a jak zdařilá je režie, vzhledem k tomu, že za ním nestojí nikdo kdovíjak zkušený, kdo by třeba měl nějakou filmovou školu. Už jenom to, že se divák dokáže mnohem lépe, než je v českých filmech obvyklé, vyznat v postavách, v jejich chování a mnohdy i v jejich motivacích, a že se tyto nechovají jako idioti, je úctyhodné. Že jejich dialogy nezní hloupě, že příběhová narace dává smysl, a že i herci hrají uvěřitelně, je na scenáristu a režiséra skoro-debutanta velmi působivý výkon.Poměrně zručná je jeho práce s rekvizitami, s detaily obličejů, se světlem a protisvětlem (druhá polovina filmu se odehrává v noci) a s různými detaily (např. znepokojující vidina mrtvé obsluhy čerpací stanice). Co začíná jako relativně standardní partnerské drama okořeněné trochou taxikářské rutiny (flirtující právničky, otravné paničky, opilci…), se náhle zvrtne v napínavou a atmosférickou komorní hru na „já mám pistoli a ty budeš dělat to, co ti řeknu“, která si v závěru i troufne pohrát si s divákem a nakonec ho nechat na pochybách i po skončení filmu. Pěkné, moc pěkné.
Na druhou stranu musím zmínit pár drobností, které se mi nelíbily, a výrazně tak rušily celkový dojem.- K nastoupení vraha (Dušan Sitek) do Matějova auta (k němuž nutně musí dojít, to je jasné) dojde až zhruba v polovině filmu. Do té doby je film sice slušně budován, ale některým z těch dialogů hlavního hrdiny s řadovými pasažéry je věnováno až zbytečně moc času, zvlášť když tito nemají později ve filmu již žádnou funkci.
- Matějova žena (Lenka Zahradnická) je zbytečně podávaná jako až moc velká citlivka a až příliš se klade důraz na to, jak moc ji trápí, že by se Matějovi mohlo v práci něco stát (dokonce o tom má i noční můry).
- Je sympatické, že ze sebe Matěj nedělá hrdinu a nesnaží se např. zabijákovi neohrabaně vyrvat zbraň z ruky nebo tak něco, ale místy je to poněkud podivné. Nejvíce ve scéně, v níž Matěj zničehonic výrazně zrychlí kolem radaru, aby ho zastavili policajti. Ti donutí oba muže vystoupit z vozu, přičemž vrah má pořád v ruce nabitou pistoli (!), ale nestane se nic. Scéna skončí, aniž by si policisti té pistole všimli, aniž by se Matěj o něco pokusil, vrah ho dokonce ani nepokárá za to, že tak neuváženě zrychlil.
Na nějakých reálných základech film vystavěn není, jde čistě o fabulaci, akorát inspirovanou jistou nedávnou událostí, avšak to mu neubírá na působivosti. Zabývá se zajímavými tématy, jako je agresivní vzdor jedince proti společnosti, realistické chování člověka v ohrožení života, hranice mezi snahou bránit se nebezpečí a odevzdaným přijetím následků jeho podlehnutí. Je tím lepší, čím méně se v něm brečí do telefonu, a čím víc se vrah chová jako vyšinutý maniak a méně jako naštvaný děda. Celkově Taxi 121 na české poměry stojí za to, ale pokud ho někdo bude srovnávat s Collateralem, tak je fakt blázen.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
