Carnage Park nemá daleko ani ke grindhouseovým kouskům Roberta Rodrigueze a Quentina Tarantina. Na druhé straně se Keating samoúčelně nevyžívá v stylové bezuzdnosti svých starších vrstevníků. Je mnohem uměřenější a soustředěnější. Nevybral si ani zombie žánr ani automobilovou exploataci. Keatingův film vypovídá o "možná nejbizarnější kapitole amerického zločinu." a podobně jako například u Farga je zde kromě toho i pseudodokumentární titulek: "Z respektu k obětem byla všechna jména změněna." Chybí zde už pouze dodatek "Jinak bylo vše ponecháno podle pravdy", který patřil k úvodní titulkové informaci filmového i seriálového Farga. Kromě toho ale nemá Carnage Park s Fargem žádnou spojitost.Jeho děj se odehrává v roce 1978 kdesi v Kalifornii. Dvojice bankovních lupičů Scorpion Joe (James Hébert) a Lenny (Michael Villar) je na útěku i s rukojmí Viviane (Ashley Bell), kterou unesla v bance. Lenny je těžce zraněný a únosci i jejich rukojmí mají tu smůlu, že se dostanou na území Wyatta Mosse (Pat Healy), který si zdejší část země osvojil a udělal z ní svůj "Carnage Park". Moss, který se ukáže být vyškoleným v zacházení se zbraněmi a válečnými zkušenostmi z Vietnamu, dává svým obětem možnost bojovat o svůj život. A nic na tom nezmění ani to, že mu cestu zkříží jeho bratr a šerif (Alan Ruck).
Carnage Park asi zklame ty, kdo očekávají prvoplánovou "řezničinu" à la Noc s nabroušenou břitvou, Hory mají oči (a sequel) a nejde ani o variaci na kalifornský Texaský masakr motorovou pilou. Pokud čekáte film z podobného soudku, musíte sáhnout po něčem jiném. Carnage Park se nesnaží šokovat brutalitou, i když brutální scény obsahuje, ani se nesnaží o "ultimátní grindhouse", jaké předvedli výše citovaní pánové Rodriguez a Tarantino. Těžko se to slovy popisuje, ale Carnage Park je prostě jiný než vše tu zmíněné a je zcela svůj. Na první pohled je trochu podobný filmu Wolf Creek, respektive jeho druhému dílu a také Wyatt Moss je tak trochu příbuzný svého duchovně spřízněného psychopata Johna Jarrata. Ale nejde ani o americký Wolf Creek. Přestože je Carnage Park poctou grindhouse odnoži amerického exploatačního filmu 70. let, nepůsobí ani jako plagiát, ani jako stylistické cvičení. Keating sice kombinuje klasický chronologický způsob vyprávění s dovysvětlujícími flashbacky, ale ani to nepůsobí nijak otřepaně, i když to není ničím nové. Přesto celý film působí dosti originálním způsobem. Keating toho dociluje mimo jiné i zvláštním způsobem snímání z netradičních úhlů.
Dosti výrazným kladem jsou zde ústřední herci, kterých je tu jen pár, jsou neznámí, ale o to lépe se prezentují. Skvělý je James Hébert jako agresivní únosce, skvělá je Ashley Bell jako žena zahnaná do úzkých, která se ocitla ve špatný čas na špatném místě a do třetice skvělý je i Pat Healy jako nefalšovaný magor, který se ale jako magor vůbec nechová a chová se naopak chladnokrevně ukázněně. Carnage Park byl alespoň pro mě silným filmovým zážitkem, který i na malé obrazovce notebooku dokáže na hodinu a dvacet minut vyvolat pěkně sugestivní pocity strachu, ale i uspokojení nad výtečně odvedenou prací Keatinga a celého filmového štábu. Podle IMDb Keating natáčí horor s názvem Psychopaths, což znamená, že Carnage Park byl možná jen takový "předkrm". Předkrm, který ale vydá za hlavní jídlo. Na Psychopaths jsem proto také už teď dost zvědavý.
