Po zhlédnutí filmu přichází zjištění, že si nemá smysl namlouvat, že Doba ledová 5 s podtitulem Mamutí drcnutí je cokoli jiného než sériový marketingový produkt určený k prodeji hraček a popcornu, vytvořený lidmi, kteří neměli ambice vyprávět cokoli smysluplného a jen se těšili na výplatní pásku. Lituji všechny ty zručné a talentované animátory zodpovědné za velmi působivou vizuální stránku, kteří odvedli dobrou práci, přestože museli plýtvat energií a schopnostmi na filmu, který je zapomenutelnou, nevýraznou a nesmyslnou hloupou groteskou. Nebo vlastně hůř – on totiž ani jako ta groteska neobstojí.Dokonce i takoví Pat a Mat nebo Tom a Jerry sice nejsou z hlediska příběhu bůhvíjak světoborní, ale aspoň seznamují děti se základními fyzikálními poučkami o mechanice, s pravidlem akce a reakce a s tím, jak co funguje. Oproti tomu tvůrci Doby ledové 5 na fyziku naprosto programově kašlou a okázale ji porušují a ignorují i takové věci, jako jsou zákony elektřiny, gravitace, časového kontinua a pohybu vesmírných těles. Didaktická funkce nulová.
Děj je tentokrát o tom, že šavlozubá veverka Scrat náhodou najde v ledu zamrzlé UFO (které se shodou okolností ovládá žaludem) a odletí s ním do vesmíru, kde jednak omylem způsobí vznik sluneční soustavy (už to je divné) a zároveň omylem dosáhne toho, že se k Zemi začne řítit obrovský meteor. Ostatní hrdinové se pak pokoušejí odvrátit blížící se katastrofu.Celkem symptomatické je, že ona veverka, která byla dosud relativně jistou zárukou dobré zábavy, je v tomto filmu o dost méně legrační než v předchozích dílech. Kromě toho je většina jejích eskapád z tohoto filmu už dávno na internetu v podobě krátkého animovaného filmečku s názvem Vesmírná Scratastrofa. Ve filmu samotném jsou zopakované ty samé scény a přidáno ještě pár dalších, leč vtipností a nápaditostí nesahají veverčiným mini-příběhům zejména z prvních dvou Dob ledových ani po kotníky.
Dokonce ale ani ta degradující stylizace do slaboduché vyprávěnky, v níž nic nedává smysl, a postavy jen padají, mlátí sebou a vřískají, není konzistentní, protože obsahuje i obvyklá a relativně vážně míněná poselství o hodnotách přátelství, rodiny a partnerství, což se k tomu okolnímu bezmyšlenkovitému chaosu vůbec nehodí a brutálně se to s ním tluče. Navíc vzhledem k nehoráznému počtu postav (nejméně tucet) nepřekvapivě dochází k tomu, že problémy, které jednotliví hrdinové řeší, jsou až podezřele zkratkovité a vyřešené lusknutím prstu:- Mamut Manny a jeho družka mají mírnou partnerskou krizi a zároveň obavu, že jejich dcera je po svatbě se svým přítelem (kterého Manny nesnáší) opustí.
- Šavlozubý tygr Diego a jeho partnerka přemýšlejí, jestli mají vůbec chtít potomky, když se mláďata jiných zvířat tygrů bojí.
- Lenochod Sid hledá lásku, protože je jediný singl.
- Trojice létajících dino-ještěrů se chce pomstít bláznivému lasičákovi Buckovi a plánují hrdinům překazit jejich plán odklonit dopad meteoru na Zem, což Bucka i ostatní určitě zabije (a zabije to i je samotné, ale to je zřejmě nezajímá).
- Lasičák Buck všem šéfuje a trpí utkvělou představou, že náhodně nalezená dýně je jeho syn.
- Další vedlejší komické postavičky jen primitivně hláškují a kvičí a mlátí se navzájem s ostatními (dvě vačice, Sidova babička, guru lama…)
Dětem se to pravděpodobně líbit bude, protože je to barevné, rozverné a hýbe se to. A animované je to hezky. Dětem se ale líbí skoro všechno, co je barevné, rozverné a hýbe se to a libovolným animovaným filmem se obvykle dokáží nadchnout bez rozdílu na jeho kvalitu, takže tohle kritérium hodnocení odpadá. Jisté je, že Doba ledová: Mamutí drcnutí je klást si vyšší nároky na úroveň zábavy rozhodně nenaučí, a že konkurence skýtá početnou zásobu o poznání lepších alternativ.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu filmspot.cz.]
