Číslo 5 žije je generační záležitostí. Na filmu vyrůstala velká řada současných dvacátníků, potažmo již třicátníků. Znovuzhlédnutí po letech může pro některé z nich představovat nepříjemné vystřízlivění, pro jiné naopak zafunguje nostalgie, která otupí kritický přístup a omluví nedostatky. Podobně, jako bylo nastíněno na předchozích řádcích, uvažují zahraniční recenzenti a recenzentky, přičemž se spíše kloní k tomu, že Johny Pětka zkoušku časem neobstál, protože existují soudobé i současné kvalitnější alternativy (viz závěr). Předestřená hodnotící perspektiva je jistě na místě, ale ve výsledku prozradí víc o daném pisatelovi/pisatelce než o snímku samotném. Upřednostňuje totiž osobní diváckou zkušenost před mnohem podstatnějším kontextem osmdesátkové mainstreamové kinematografie, do které Číslo 5 žije spadá... a v jistých ohledech se od ní odchyluje. Co mám konkrétně na mysli?
O filmu se často mluví a píše jako o "robotickém" E.T. - Mimozemšťanovi. Do jisté míry je ono přirovnání přesné, protože nebýt komerčního úspěchu Spielbergovy rodinné podívané, Číslo 5 žije by nejspíš nevzniklo. Vyměnil se návštěvník z cizí planety, kterému ostatní pomáhají před zlou armádou, za oživlého robota, kterému ostatní pomáhají... před zlou armádou. Navíc roztomilí robůtci zažívali boom, jelikož se v roce 1986 neobjevili jenom v Číslo 5 žije, ale i ve Vesmírném táboře, Malém navigátorovi a čtvrtém dílu Rockyho, přičemž ve všech se - někde přímo, jinde nepřímo - značně naivně tematizovalo zbrojení s ohledem na studenoválečné klima.
Byla by ale chyba recenzovaný titul vnímat jenom jako cash-grab parazitující na úspěchu "mimozemského" hitu, protože by se opomíjela jedna podstatná odlišnost. Z části autobiografické ohlédnutí se Spielberga do dětství nespočívalo pouze v obrazu dysfunkční rodiny bez otcovské figury, ale i v nesebeuvědomělém a nesebereflexivním přepracování převážně padesátkových sci-fiček, na kterých vyrůstal. Zato Johnem Badhamem režírovaný robotí biják na to jde jinak, protože se otevřeně vztahuje k populární kultuře nejenom tehdejší doby, ale i těch minulých. Číslo 5 se učí mj. z médií, a tak jím vyřčené věty sestávají z velké části z hlášek z jiných audiovizuálních děl, z nichž některá jsou dokonce přiznaně parafrázována. Vypořádání se s dalšími roboty svým slapstickovým humorem upomíná na Three Stooges, které Johny Pětka předtím sledoval v televizi, a nechybí ani travoltovský taneček z mj. Badhamem režírované Horečky sobotní noci.
Ne že by se dané postupy neobjevovaly ve zmiňovaném E. T. - Mimozemšťanovi (upomínky na osmdesátkovou popkulturu s hračkami, hrami apod., jednání na základě v televizi viděného - polibek), ale nejsou pro něj tak určující jako pro Číslo 5 žije. A ne že by Číslo 5 žije nepůsobilo v lecčems osmdesátkově (stereotypní reprezentace etnických minorit, zjednodušování motivací postav a násilně působící koncept parťáckého filmu). Jenom se s odstupem několika desítek let a se znalostí širšího kontextu zdá být mnohem pozoruhodnější, než jak mohl jakožto jednoduchý rodinný film těžící z úspěchu jednoho sci-fi dobrodružství s návštěvníkem z cizí planety připadat publiku tehdy. (8/10)
Upoutávka na film Číslo 5 žije (1986)
O filmu se často mluví a píše jako o "robotickém" E.T. - Mimozemšťanovi. Do jisté míry je ono přirovnání přesné, protože nebýt komerčního úspěchu Spielbergovy rodinné podívané, Číslo 5 žije by nejspíš nevzniklo. Vyměnil se návštěvník z cizí planety, kterému ostatní pomáhají před zlou armádou, za oživlého robota, kterému ostatní pomáhají... před zlou armádou. Navíc roztomilí robůtci zažívali boom, jelikož se v roce 1986 neobjevili jenom v Číslo 5 žije, ale i ve Vesmírném táboře, Malém navigátorovi a čtvrtém dílu Rockyho, přičemž ve všech se - někde přímo, jinde nepřímo - značně naivně tematizovalo zbrojení s ohledem na studenoválečné klima.Byla by ale chyba recenzovaný titul vnímat jenom jako cash-grab parazitující na úspěchu "mimozemského" hitu, protože by se opomíjela jedna podstatná odlišnost. Z části autobiografické ohlédnutí se Spielberga do dětství nespočívalo pouze v obrazu dysfunkční rodiny bez otcovské figury, ale i v nesebeuvědomělém a nesebereflexivním přepracování převážně padesátkových sci-fiček, na kterých vyrůstal. Zato Johnem Badhamem režírovaný robotí biják na to jde jinak, protože se otevřeně vztahuje k populární kultuře nejenom tehdejší doby, ale i těch minulých. Číslo 5 se učí mj. z médií, a tak jím vyřčené věty sestávají z velké části z hlášek z jiných audiovizuálních děl, z nichž některá jsou dokonce přiznaně parafrázována. Vypořádání se s dalšími roboty svým slapstickovým humorem upomíná na Three Stooges, které Johny Pětka předtím sledoval v televizi, a nechybí ani travoltovský taneček z mj. Badhamem režírované Horečky sobotní noci.
Ne že by se dané postupy neobjevovaly ve zmiňovaném E. T. - Mimozemšťanovi (upomínky na osmdesátkovou popkulturu s hračkami, hrami apod., jednání na základě v televizi viděného - polibek), ale nejsou pro něj tak určující jako pro Číslo 5 žije. A ne že by Číslo 5 žije nepůsobilo v lecčems osmdesátkově (stereotypní reprezentace etnických minorit, zjednodušování motivací postav a násilně působící koncept parťáckého filmu). Jenom se s odstupem několika desítek let a se znalostí širšího kontextu zdá být mnohem pozoruhodnější, než jak mohl jakožto jednoduchý rodinný film těžící z úspěchu jednoho sci-fi dobrodružství s návštěvníkem z cizí planety připadat publiku tehdy. (8/10)
BLU-RAY:
Číslo 5 žije vyšlo koncem března (23. 3.) na starším typu nosiče pro domácí kino. Ti, kdo chtěli mít Johnyho Pětku v HD rozlišení a s DTS zvukem, si museli poněkud nezvykle víc než měsíc počkat (4. 5.). Otázkou je, jestli stojí za to mít kultovní rodinnou sci-fi komedii na BD a nestačí pouze DVD, byť je záslužné, že distributor nabízí na výběr mezi oběma formáty. Ovšem oba mají stejný počet - oproti zahraničním speciálním edicím značně osekaných - bonusů (alespoň česky otitulkovaných) a místy problematický titulkový překlad vycházející nejspíš z přepisu původního českého dabingu. Představuje "modrý" disk výrazné zlepšení po obrazové a zvukové stránce? Odpověď na položenou otázku není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát, a to zvlášť s ohledem na cenový rozdíl (199 vs. 399 Kč).
OBRAZ A ZVUK:
Číslo 5 žije se nehodnotí snadno, protože jsem ho neviděl svého času v kině a pamatuji si ho pouze z televize a ohraných videokazet. Nemohu tedy dost dobře posoudit, nakolik barevná paleta s chladnějšími barvami a určité měkčení obrazu odpovídá tvůrčímu záměru, respektive tomu, jak film vypadal v době svého uvedení. S určitostí ale můžu napsat, že obrazový přepis je značně nevyrovnaný.
Nemám na tři dekády starý film přehnané požadavky, abych očekával detailní texturu oblečení i přirozené pleťovky, protože mi ke spokojenosti v tomto případě stačí, že jako u jiných titulů nepůsobí obličeje voskově. Mám ale, i s ohledem na stáří a možnou opotřebovanost původního materiálu (35mm film), problém s výrazným zrnem, které je nepřehlédnutelné a dost rušivé zejména v prvním aktu v interiérových scénách a v závěrečném aktu v těch exteriérových. Samotná přítomnost zrna by sama o sobě nevadila, protože by mohla být vnímána jako určitá patina a mohla by umocňovat nostalgický zážitek (ani digitál nezapře analogový původ), ale potíž je s jeho nevyrovnaností. Některé scény se bez něj obejdou a patří k tomu zdařilejšímu z katalogových titulů (ostrý obraz s věrnou reprodukcí barev, např. úvodní vojenská předváděčka anebo polocelky a detaily v epilogu), jiné jsou i kvůli přítomnosti různých obrazových nečistot a kompresních artefaktů pouze lepším DVD. Stále ale jde oproti ošoupané VHSce o výrazné zlepšení. (5/10)
Zato zvuk na BD nepochybně a bez jakýchkoliv výkyvů převyšuje DVD. Řeč je samozřejmě o originálním znění (v DTS-HD Master 5.1), které má čisté dialogy a monology vycházející z centra, dobře do prostoru rozmixované zvukové efekty v patřičných pasážích (blesk, jízda autem, souboj robotů, závěrečný střet) a výraznou, ale nepřevládající, typicky osmdesátkovou hudbu. Přítomnost původního českého dabingu (v DTS-HD Master 2.0) potěší pamětníky a pamětnice. (Absence stylových úvodních českých titulků nikoliv.) Může je ale taky probrat z představ o kvalitě "starého dobrého" českého dabingu, protože promluvy tak úplně nekorespondují s tím, jak postavy otvírají ústa, některé věty jsou přeloženy proti jejich smyslu, vulgarity se s přihlédnutím k žánru a cílovce nakonec docela pochopitelně zjemňují a hlavně se potlačují zvukové efekty na úkor řeči, jež ale zaniká v akčních či hudebně výrazných pasážích. (7/10)
Dobový dokument Výroba robota k filmu Číslo 5 žije (1986)
BONUSY:
Číslo 5 žije naštěstí nepředstavuje vzpomínku na "vanilové" edice z dřevních dob obou typů nosičů, ale po bonusové stránce není z hlediska jejich početnosi ani obsahové přínosnosti žádným zázrakem. Jejich zhlédnutí zabere necelých dvacet minut a sestávají z promo materiálů, které buď představují režiséra či herce/herečku ztvárňující ústřední mužskou/ženskou postavu (Rozhovory s herci a režisérem, každý pouze cca dvě minuty), nebo dávají v krátkosti nahlédnout na realizaci několika scén (Záběry z natáčení, cca 3 min.) či na tvorbu titulního robota (Výroba robota, cca 7 min.). Nechybí dobová upoutávka.
Absentuje ale řada bonusů ze zahraničních edic, které by skutečně něco prozradily. Nemíním tím izolovanou stopu s hudbou a zvukovými efekty, ale audiokomentář režiséra a scenáristů povídajících o omezení v podobě rozpočtu a řešení scén s Číslem 5, případně dva rozsáhlejší rozhovory taktéž se zaměřující na Johnyho Pětku. Jeden se Sydem Meadem (17,5 min.), který robota navrhl, druhý s Ericem Allardem (35 min.), který byl supervizorem vizuálních efektů. Až na jeden krátký featurette se z české edice vznikající v lokálním authoringu "vytratilo" cokoliv o titulní atrakci, a to je velká škoda. (2/10)
První pětina rozhovoru se supervizorem vizuálních efektů Ericem Allardem o filmu Číslo 5 žije (1986)
ZÁVĚR:
Číslo 5 žije se nedoporučuje zrovna snadno. Nejsem si jist, nakolik může fungovat na současné dětské publikum znalé např. VALL-I, zvlášť když film nezapře svůj původ v osmdesátkách a spoléhá se na určité povědomí o americké (populární, ale i společenské) kultuře. Zároveň těžko říct, nakolik bude u generace dvacetnicotníků vyrůstajících na tomto titulu fungovat nostalgie, když odrostlé publikum může mít nyní mnohem blíž k satirickým počinům s ambivalentními roboty (RoboCop, Chappie). Hledáte-li ale náhradu za téměř ne(pře)hratelnou videokazetu a kvalitativně nevyrovnaný obrazový přepis a původní český dabing pro vás představuje spíš příjemný návrat v čase než nedostatek, jděte do BD s alespoň povedeným animovaným menu. Ochuzení o ty opravdu zajímavé bonusy vám beztak vadit nejspíš nebude.
Číslo 5 žije vyšlo koncem března (23. 3.) na starším typu nosiče pro domácí kino. Ti, kdo chtěli mít Johnyho Pětku v HD rozlišení a s DTS zvukem, si museli poněkud nezvykle víc než měsíc počkat (4. 5.). Otázkou je, jestli stojí za to mít kultovní rodinnou sci-fi komedii na BD a nestačí pouze DVD, byť je záslužné, že distributor nabízí na výběr mezi oběma formáty. Ovšem oba mají stejný počet - oproti zahraničním speciálním edicím značně osekaných - bonusů (alespoň česky otitulkovaných) a místy problematický titulkový překlad vycházející nejspíš z přepisu původního českého dabingu. Představuje "modrý" disk výrazné zlepšení po obrazové a zvukové stránce? Odpověď na položenou otázku není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát, a to zvlášť s ohledem na cenový rozdíl (199 vs. 399 Kč). OBRAZ A ZVUK:
Číslo 5 žije se nehodnotí snadno, protože jsem ho neviděl svého času v kině a pamatuji si ho pouze z televize a ohraných videokazet. Nemohu tedy dost dobře posoudit, nakolik barevná paleta s chladnějšími barvami a určité měkčení obrazu odpovídá tvůrčímu záměru, respektive tomu, jak film vypadal v době svého uvedení. S určitostí ale můžu napsat, že obrazový přepis je značně nevyrovnaný.Nemám na tři dekády starý film přehnané požadavky, abych očekával detailní texturu oblečení i přirozené pleťovky, protože mi ke spokojenosti v tomto případě stačí, že jako u jiných titulů nepůsobí obličeje voskově. Mám ale, i s ohledem na stáří a možnou opotřebovanost původního materiálu (35mm film), problém s výrazným zrnem, které je nepřehlédnutelné a dost rušivé zejména v prvním aktu v interiérových scénách a v závěrečném aktu v těch exteriérových. Samotná přítomnost zrna by sama o sobě nevadila, protože by mohla být vnímána jako určitá patina a mohla by umocňovat nostalgický zážitek (ani digitál nezapře analogový původ), ale potíž je s jeho nevyrovnaností. Některé scény se bez něj obejdou a patří k tomu zdařilejšímu z katalogových titulů (ostrý obraz s věrnou reprodukcí barev, např. úvodní vojenská předváděčka anebo polocelky a detaily v epilogu), jiné jsou i kvůli přítomnosti různých obrazových nečistot a kompresních artefaktů pouze lepším DVD. Stále ale jde oproti ošoupané VHSce o výrazné zlepšení. (5/10)
Zato zvuk na BD nepochybně a bez jakýchkoliv výkyvů převyšuje DVD. Řeč je samozřejmě o originálním znění (v DTS-HD Master 5.1), které má čisté dialogy a monology vycházející z centra, dobře do prostoru rozmixované zvukové efekty v patřičných pasážích (blesk, jízda autem, souboj robotů, závěrečný střet) a výraznou, ale nepřevládající, typicky osmdesátkovou hudbu. Přítomnost původního českého dabingu (v DTS-HD Master 2.0) potěší pamětníky a pamětnice. (Absence stylových úvodních českých titulků nikoliv.) Může je ale taky probrat z představ o kvalitě "starého dobrého" českého dabingu, protože promluvy tak úplně nekorespondují s tím, jak postavy otvírají ústa, některé věty jsou přeloženy proti jejich smyslu, vulgarity se s přihlédnutím k žánru a cílovce nakonec docela pochopitelně zjemňují a hlavně se potlačují zvukové efekty na úkor řeči, jež ale zaniká v akčních či hudebně výrazných pasážích. (7/10)
BONUSY:
Číslo 5 žije naštěstí nepředstavuje vzpomínku na "vanilové" edice z dřevních dob obou typů nosičů, ale po bonusové stránce není z hlediska jejich početnosi ani obsahové přínosnosti žádným zázrakem. Jejich zhlédnutí zabere necelých dvacet minut a sestávají z promo materiálů, které buď představují režiséra či herce/herečku ztvárňující ústřední mužskou/ženskou postavu (Rozhovory s herci a režisérem, každý pouze cca dvě minuty), nebo dávají v krátkosti nahlédnout na realizaci několika scén (Záběry z natáčení, cca 3 min.) či na tvorbu titulního robota (Výroba robota, cca 7 min.). Nechybí dobová upoutávka. Absentuje ale řada bonusů ze zahraničních edic, které by skutečně něco prozradily. Nemíním tím izolovanou stopu s hudbou a zvukovými efekty, ale audiokomentář režiséra a scenáristů povídajících o omezení v podobě rozpočtu a řešení scén s Číslem 5, případně dva rozsáhlejší rozhovory taktéž se zaměřující na Johnyho Pětku. Jeden se Sydem Meadem (17,5 min.), který robota navrhl, druhý s Ericem Allardem (35 min.), který byl supervizorem vizuálních efektů. Až na jeden krátký featurette se z české edice vznikající v lokálním authoringu "vytratilo" cokoliv o titulní atrakci, a to je velká škoda. (2/10)
ZÁVĚR:
Číslo 5 žije se nedoporučuje zrovna snadno. Nejsem si jist, nakolik může fungovat na současné dětské publikum znalé např. VALL-I, zvlášť když film nezapře svůj původ v osmdesátkách a spoléhá se na určité povědomí o americké (populární, ale i společenské) kultuře. Zároveň těžko říct, nakolik bude u generace dvacetnicotníků vyrůstajících na tomto titulu fungovat nostalgie, když odrostlé publikum může mít nyní mnohem blíž k satirickým počinům s ambivalentními roboty (RoboCop, Chappie). Hledáte-li ale náhradu za téměř ne(pře)hratelnou videokazetu a kvalitativně nevyrovnaný obrazový přepis a původní český dabing pro vás představuje spíš příjemný návrat v čase než nedostatek, jděte do BD s alespoň povedeným animovaným menu. Ochuzení o ty opravdu zajímavé bonusy vám beztak vadit nejspíš nebude.
