Pokud doufáte, že nová komedie Garryho Marshalla (Pretty Woman) bude konečně něco jiného než jeho poslední dva snímky Na sv. Valentýna a Šťastný Nový rok (tj. nudné a zbytečně zdlouhavé spletence několika banálních příběhů v režii někoho, kdo už dávno ztratil cit pro dynamiku a tempo), tak budete zklamaní, protože tento popisek se bohužel přesně hodí i na Svátek matek.
Opět jsme svědky osudů mnoha postav, jejichž příběhové linky se v některých případech protnou a v některých ne, a sledujeme je na přeskáčku po několik dnů, opět vrcholících jistým specifickým významným dnem v roce (název filmu napoví). Oněch příběhů i postav je tentokrát méně než minule a předminule, což je jedině dobře, protože si mohou dovolit být něčím víc než plochými figurkami s nulovou psychologií. Nicméně i přesto, že jde o postavy dejme tomu lépe napsané a lépe charakterizované (a hrají je schopní a slavní lidé), se nikomu z tvůrců nepodařilo navléct na ně alespoň trochu zajímavé či zábavné zápletky.
Jennifer Aniston má mindrák z toho, že její ex-manžel se oženil s o dvacet let mladší modelkou, a že mu musí každou sobotu půjčovat na odpoledne děti.
- Sestry Kate Hudson a Sarah Chalke se za pomocí klubka lží snaží tajit před svými homofobními a xenofobními texaskými rodiči, že jedna z nich žije v lesbickém vztahu a druhá má za manžela Inda.
- Jason Sudeikis se ani po letech pořád nevzpamatoval ze smrti své ženy a řeší dilema, jestli s dcerami vůbec slavit Svátek matek.
- Na Brittany Robertson naléhá přítel se sňatkem, ale ta se do svatby nežene, dokud si nevyřeší cosi ze svého soukromí.
- Julia Roberts je úspěšná a všemi oblíbená moderátorka teleshoppingu, o níž půlku filmu netušíte, proč tam je.
Některé ty příběhy by přitom mohly generovat záplavu vtipů a humoru, na to je ale Svátek matek po všech stránkách STRAŠLIVĚ LÍNÝ A NENÁPADITÝ, takže z většiny jeho zápletek nevzejde vůbec nic vyjma toho úplně nejjednoduššího a nejpředvídatelnějšího řešení, které se nabízelo. Například očekávaná konfrontace oněch Texasanů s životními partnery jejich dcer se omezila na kulení očí, trochu křiku a následné trucování na zahradě, a podobně nevyužité, odbyté a na sto honů předpokládatelné je i všechno ostatní ve filmu. Objektivně se toho přitom z hlediska děje zas až tak moc nestane, ale je to uměle natahované až na neuvěřitelných 118 minut!
Přítel Britt Robertson se zas účastní soutěže stand-up komiků, jimž ale scenáristé ani nedokázali napsat dostatečně dobré vtipy, takže se jim smějí akorát komparzisti ve filmu (protože za to dostali zaplaceno). Vůbec celý ten film je podezřele málo vtipný na to, že mělo jít o komedii. A je v něm i trocha romantiky, ale takové té úplně nejjednodušší, jakože dva jedinci spolu řeší nějakou strašně trapnou situaci, a to je sblíží, nebo že zrzavý zakřiknutý kluk se dlouho zdráhá políbit dívku před jejím prahem, a tak ho políbí ona. Jako pocta matkám všeho věku nakonec film funguje nejlépe, ale i tak jde o poctu mdlou a rozbředlou.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu Filmspot.cz.]










