Pro čtenáře knižní série Píseň ledu a ohně je šestá série seriálu Hra o trůny zajímavou zkušeností. Už nejsou knihy, které by se daly číst, a originální děj na omezené seriálové ploše nyní ubíhá velice rychle. Určité události, které by nám předchozí řady servírovaly pozvolna a v rozmezí délky větší části celých sérií, jsou zde již po jednotlivých dílech.    

V Králově přístavišti probíhá tichý boj o moc, do něhož zasahuje Cersei (Lena Headey), která se s Jaimem (Nikolaj Coster Waldau) snaží zlepšit svou situaci a osazenstvo Malé rady v Rudé baště. Nejistý osud má i královna Margaery (Natalie Dormer), kterou Nejvyšší vrabčák (Jonathan Pryce) pustí za bratrem Lorasem (Finn Jones). Na Černém hradě proběhne jedno dlouho očekávané setkání. V údolí Arryn se mladý pán Orlího hnízda, Robin Arryn (Lino Facioli) cvičí ve vojenských dovednostech, když ho navštíví Petyr Baelish (Aidan Gillen). Na Zimohradě se Osha (Natalia Tena) pokouší přesvědčit Ramsayho Boltona (Iwan Rheon), že na rozdíl od zajatého Rickona Starka pro něj nemá žádnou cenu. Na Železných ostrovech se Theon Greyjoy (Alfie Allen) vrací domů. V Meereenu se Tyrion (Peter Dinklage) snaží uzavřít dohodu s otrokáři. Na východě ve Vaes Dothrak se nedobrovolní spojenci Daario Naharis (Michiel Huisman) a Jorah Mormont (Iain Glen) snaží zachránit Daenerys (Emilia Clarke).

Pokud byl minulý díl ve znamení chytání druhého dechu, tato epizoda, opět režírovaná Danielem Sackheimem je naprostou nutností, neboť v ní dochází ke spletení mnohých linií, z nichž některé se táhnou až k první sérii. Hlavní linií, která si zaslouží naši pozornost, jsou události na Černém hradě. Troufám si tvrdit, že to je to zdaleka nejzajímavější, co si na nás Hra o trůny tento týden nachystala. Z emocionálního hlediska tedy určitě (byť se nelze ubránit pocitu, že jde spíše o fan service, než aby se tak dotyčné postavy nutně musely zachovat).

Znatelně méně poutavé je pak počínání v Králově přístavišti. Ano, k něčemu se tu již delší dobu schyluje, ale zatím to vypadá na podobnou patovou situaci. Při níž sbírání sil probíhá jen pomalu. Na druhou stranu se právě v tomto díle dozvíme celou řadu nových věcí o Nejvyšším vrabčákovi, což je k vynikajícímu herectví Jonathana Pryce jedním z hlavních hřebů. Poprvé se v této řadě setkáváme s Baelishem, jehož úloha je však zatím velice zmatená. Zdá se, že má Malíček opět nějaký spletitý a dalekosáhlý plán, ale to zatím není patrné. Spíše se zde ukazuje, kdo má skutečnou moc v údolí Arryn.

Tyrionova linie vykáže významný otřes a to v samotných základech čtyřčlenného výboru, který vládne Meereenu a bude zajímavé sledovat, zda, pokud na to přijde, se případně Daenerys bude mít kam vrátit. Když je řeč o Daenerys, je to opět zosobnění ženské emancipace a královna opět ukáže, že si s ní není radno zahrávat. Vůbec silné ženy jsou v tomto dílu zastoupeny v hojné míře. Od Cersei, přes Yaru Greyjoy (Gemma Whelan), lady Melisandru (Carice van Houten) i Oshu.

Kniha Cizince je v mnoha směrech výbornou epizodou, kterou lze vnímat jako fan service (pak jen houšť a větší kapky!) ale také dílem, který i přes zdánlivý návrat zpět na úkor postupu vpřed nabízí spoustu nového.