Čtvrtý díl je ve znamení dlouho očekávaných shledání, spojenectví a návratů k původnímu statutu quo, někdy až z první řady. O tom, jaké konsekvence k nim vedly a jak se povedly, se dozvíte v recenzi. POZOR: Text obsahuje nezbytné spoilery k předchozím epizodám!
Pro čtenáře knižní série
Píseň ledu a ohně je šestá série seriálu
Hra o trůny zajímavou zkušeností. Už nejsou knihy, které by se daly číst, a originální děj na omezené seriálové ploše nyní ubíhá velice rychle. Určité události, které by nám předchozí řady servírovaly pozvolna a v rozmezí délky větší části celých sérií, jsou zde již po jednotlivých dílech.
V Králově přístavišti probíhá tichý boj o moc, do něhož zasahuje Cersei (
Lena Headey), která se s Jaimem (
Nikolaj Coster Waldau) snaží zlepšit svou situaci a osazenstvo Malé rady v Rudé baště. Nejistý osud má i královna Margaery (
Natalie Dormer), kterou Nejvyšší vrabčák (
Jonathan Pryce) pustí za bratrem Lorasem (Finn Jones). Na Černém hradě proběhne jedno dlouho očekávané setkání. V údolí Arryn se mladý pán Orlího hnízda, Robin Arryn (
Lino Facioli) cvičí ve vojenských dovednostech, když ho navštíví Petyr Baelish (
Aidan Gillen). Na Zimohradě se Osha (
Natalia Tena) pokouší přesvědčit Ramsayho Boltona (
Iwan Rheon), že na rozdíl od zajatého Rickona Starka pro něj nemá žádnou cenu. Na Železných ostrovech se Theon Greyjoy (
Alfie Allen) vrací domů. V Meereenu se Tyrion (
Peter Dinklage) snaží uzavřít dohodu s otrokáři. Na východě ve Vaes Dothrak se nedobrovolní spojenci Daario Naharis (
Michiel Huisman) a Jorah Mormont (
Iain Glen) snaží zachránit Daenerys (
Emilia Clarke).
Pokud byl minulý díl ve znamení chytání druhého dechu, tato epizoda, opět režírovaná
Danielem Sackheimem je naprostou nutností, neboť v ní dochází ke spletení mnohých linií, z nichž některé se táhnou až k první sérii. Hlavní linií, která si zaslouží naši pozornost, jsou události na Černém hradě. Troufám si tvrdit, že to je to zdaleka nejzajímavější, co si na nás Hra o trůny tento týden nachystala. Z emocionálního hlediska tedy určitě (byť se nelze ubránit pocitu, že jde spíše o fan service, než aby se tak dotyčné postavy nutně musely zachovat).
Znatelně méně poutavé je pak počínání v Králově přístavišti. Ano, k něčemu se tu již delší dobu schyluje, ale zatím to vypadá na podobnou patovou situaci. Při níž sbírání sil probíhá jen pomalu. Na druhou stranu se právě v tomto díle dozvíme celou řadu nových věcí o Nejvyšším vrabčákovi, což je k vynikajícímu herectví Jonathana Pryce jedním z hlavních hřebů. Poprvé se v této řadě setkáváme s Baelishem, jehož úloha je však zatím velice zmatená. Zdá se, že má Malíček opět nějaký spletitý a dalekosáhlý plán, ale to zatím není patrné. Spíše se zde ukazuje, kdo má skutečnou moc v údolí Arryn.
Tyrionova linie vykáže významný otřes a to v samotných základech čtyřčlenného výboru, který vládne Meereenu a bude zajímavé sledovat, zda, pokud na to přijde, se případně Daenerys bude mít kam vrátit. Když je řeč o Daenerys, je to opět zosobnění ženské emancipace a královna opět ukáže, že si s ní není radno zahrávat. Vůbec silné ženy jsou v tomto dílu zastoupeny v hojné míře. Od Cersei, přes Yaru Greyjoy (
Gemma Whelan), lady Melisandru (
Carice van Houten) i Oshu.
Kniha Cizince je v mnoha směrech výbornou epizodou, kterou lze vnímat jako fan service (pak jen houšť a větší kapky!) ale také dílem, který i přes zdánlivý návrat zpět na úkor postupu vpřed nabízí spoustu nového.