Marvel se v té době mohl pochlubit pouze prvním Bladem. Na režii prvního dílu X-Men byla najat mladý režisér Bryan Singer, který si důvěru producentů získal především svou inteligentni kriminálkou s překvapivou pointou, která léty zkultovněla. Singer se rovněž blýskl skvělou kingovskou adaptací Nadaný žák, z níž si do X-Men dotáhl shakespearovského herce sira Ian McKellena. Námět napsal spolu se Singerem producent a fanda komiksové předlohy Tom DeSanto, zatímco scénář byl dílem debutujícího scenáristy David Haytera. Prolog X-Men začíná v roce 1944 v koncentračním táboře Osvětimi, který odhalí nadpřirozené schopnosti 13letého Erica Lehnsherra. O mnoho desítek let později se americký senátor Kelly (Bruce Davison) snaží prosadit zákon o "registraci mutantů", který by je nutil se veřejně odhalit, stejně jako ukázat své schopnosti. Na jeho projevu je i dospělý Eric, nyní mocný mutant Magneto (McKellen) a profesor Xavier (Patrick Stewart), kteří si poté v zákulisí krátce pohovoří a ukáží své neslučitelné protichůdné názory na tuto věc.
Z hlediska dalšího děje je pro zjednodušení "pro-lidsky" orientovaný Xavier považován za klaďase, zatímco "proti-lidsky" orientovaný Magneto za záporáka. Každý z nich má svůj "kemp" mutantů stojících na té či oné straně. Klíčovou roli tu sehrají ale dva jiní mutanti, Rogue (Anna Paquin) a Wolverine (Hugh Jackman). Kdo bude stát na konci jako vítěz?Singer se nesnadné úlohy adaptovat komiks, ve kterém vystupuje na desítky různých mutantů spojených v několika různých spolcích, zhostil se ctí a ačkoliv se v zájmu zjednodušení přiklonil k lehce čitelnému rozdělení na "hodné" a "zlé", nic to nemění na tom, že X-Men jsou vynikající film a vynikající ukázka toho, jak k adaptacím komiksu přistoupit. Singer totiž nenatočil tupou komiksárnu, která je cílená výhradně na desetileté děti a popcorn žvýkající teenagery. Dokázal, že ani komiksový film nemusí být jen třeskutá rána do palice nebo naivní pohádka, ale inteligentní zábava pro všechny věkové skupiny.
Překvapivě zde spojil prvky blokbusteru - akci, triky, bitky s prvky psychologického dramatu, v němž jsou postavy, jejich psychologie a motivace jejich činů na stejné úrovni jako "povrchní" akční scény, které nevyžadují od diváka žádnou intelektuální interakci. Tím se Singer odlišil od většiny předchozích, a po letech můžeme říci, že i od většiny následujích režisérů, kteří se v postupně rozrůstajcí sérii X-Men včetně jejich spin-offů vystřídali. Singerovi první (a pak i druzí X-Men 2) dokládají starou pravdu, která tvrdí, že "na poprvé to je vždy nejlepší". Samozřejmě to neplatí vždy a všude, ale v případě této série bych se přikláněl právě k tomuto názoru. Singer "zametl" cestu budoucím komiksovým adaptátorům, kteří se sice vydávali zase jinou cestou, nicméně ne všichni se s komiksem poprali tak zdatně jako právě on. Samozřejmě velkým dílem úspěchu bylo kromě Singerova přístupu ke komiksové předloze a jejímu inteligentnímu filmovému převedení herecké obsazení. Mít v jednom filmu dvě herecké legendy v podobě Stewarta a McKellena, který se paradoxně proslavil až po X-Men v roli tolkienovského čaroděje Gandalfa, je už samo o sobě velkým výkonem.
Singer ale shromáždil pozoruhodnou partu hereckých nováčků a nevšedních herců, kterým tak skoro všem výrazně napomohl v jejich další herecké kariéře. Nejvíce prostoru zde dostal do té doby neznámý Australan Hugh Jackman, jehož kariéra by bez role Wolverina nebyla tím, čím je dnes. Sympatický je především jeho anti-hrdinský postoj a sebeironizující nadhled. Skvělá byla rovněž Anna Paquin a Famke Janssen jako doktorka Jean Grey. Neztratili se tu ani další herci, především Rebecca Romijn jako Mystique, Halle Berry jako Storm a James Marsden jako Cyclopse. Jednorozměrněji pak působí jen dvojice Toad (Ray Park) a Sabretooth (Tyler Mane), jejichž role jim pochopitelně neumožňovali více než jen skákat a vystřelovat jazyk nebo vrčet jako šelma.
X-Men jsou skvělý komiksový film, který má všechno a ještě mnohem více, co má skvělý komiksový film mít. Má postavy, jejichž osud nás zajímá a má smysluplný příběh, který obstojí v "nekomiksovém" světě. Je zároveň spektakulární podívanou i psychologicky netriviálním dramatem. Nesmíme také opomenout burácivou hudbu bohužel už mrtvého Michaela Kamena.
Pro mě osobně jsou první X-Men nejlepším filmem série. Ostatní, dle mého názoru, včetně Singera samotného, už pak jen na originálním filmu více či méně "parazitovali", a to nejen v rámci této série.
