Man on Wire (v české kinodistribuci jako Muž na laně, 2008) režiséra Jamese Marse je Oscarem oceněný dokument o Philippu Petitovi, který se za pomocí svých přátel 7. srpna 1974 prošel na visutém laně mezi ne zcela dostavěnými věžemi Světového obchodního centra. The Walk (v české kinodistribuci nešťastně jako Muž na laně, 2015) režiséra Roberta Zemeckise je filmem pojednávajícím o tomtéž "uměleckém zločinu století".

Následující řádky nebudou srovnáním obou děl, jelikož ta se objevovala v (nejenom) několika tuzemských kritikách při uvedení druhého jmenovaného snímku do kina a na "modré" nosiče. Všechny reflexe přitom docházely k banálnímu poznatku, že fikční dramatizace skutečné události je i díky použité technologii působivější v aktu věnovaném samotnému přechodu po laně, než je tomu u non-fikčního protějšku. Samotné vykonání "zločinu století" v textech bylo pojímáno jako ústřední atrakce, kterou umocňuje práce s hloubkou ostrosti a stereoskopií. Zapomínalo se na to, že samotný přechod, rozprostřený do skoro celého jednoho aktu, nebyl atrakcí narušující či dokonce zastavující samotné vyprávění. Byl naopak součástí narativu a působivosti nabýval mimo jiné díky tomu, že během něj byly zužitkovány dříve představené motivy navázané na ústřední postavu (poraněná noha, povětrnostní vlivy, poslední kroky ad.) a ustoupily sebeuvědomělé promluvy do kamery vytrhávající z ponoření se do fikce. The Walk se přizpůsobením triků a technologií (IMAX, 3D) potřebám vyprávění vyhýbá nedostatkům motion capture animovaných děl Roberta Zemeckise (Polární expres, Beowulf, Vánoční koleda), z nichž vystupovaly jednotlivé atrakce (muzikálové číslo, souboje, průlety místem). 

Napětí nevychází z toho, jestli hrdina dosáhne svého cíle v podobě nezákonného akrobatického kousku, protože jeho základem je přinejmenším díky onomu dokumentu známá událost. Chvíle vzruchu zajišťuje uplatňování žánrových vývojových vzorců heist filmu (sestavování týmů, realizace plánu s řadou nepředpokládaných komplikací), které jsou ozvláštněny tím, že nikdo nic nekrade, "pouze" se někam vkrádá.

Ústřední otázkou sjednocující celé vyprávění není "jestli", nýbrž "jak". Samotný proces kladení si otázek je navíc zpřítomňován protagonistou vyprávějícím/prezentujícím svou verzi ze Sochy Svobody, přičemž jeho subjektivní hledisko odpovídá použitým stylistickým postupům, včetně francouzské černobílé pasáže, zdůrazňování některých rekvizit jejich umístěním v záběru a zvolené hudbě. V epilogu se sice "jak" promění na "proč", ale to už je velmi krátká chvíle na to, aby se z The Walk stala banálními významy zatěžkaná podívaná, jako se to přihodilo jiným ambiciózním hraným zemeckisovkám (Kontakt, Let). Naopak má svým vyprávěním, odvíjejícím se ve dvou časových rovinách, přesto s jasným směřováním, nejblíže k trilogii Návrat do budoucnosti a Forrestu Gumpovi. (MS: 9/10) 

Muž na laně byl pro studio nepochybně kritickým a komerčním zklamáním, což se podepsalo i na edici pro domácí kino. Vydání je pouze jedno, obsahující dva disky (film ve 2D plus bonusy a film ve 3D bez bonusů). Amaray je stylově bílý (náhledová fotografie vlevo je v tomto zavádějící) a nechybí vnitřní artwork, ale tím jakýkoliv "nadstandard" končí. Menu je statické, pouze podbarvené hudbou. Zhlédnutí přídavného materiálu zabere pouze mírně přes třicet minut (nepočítáme-li dobře deset minut kdo ví proč formou titulků či dabingem nepřeložených upoutávek na jiné snímky po samotném načtení disku). A neangličtináři mohou trojici převážně propagačních featurettů a sedm vystřižených scén rovnou přeskočit, protože nemají české titulky.  (MS)

 

Vystřižené scény z filmu Muž na laně (2015)
OBRAZ A ZVUK:
Říká se, že Muže na laně Robert Zemeckis, jeden z prvních popularizátorů 3D animace v americkém blockbusteru, natočil jen kvůli čtvrtému aktu, v němž Philippe Petit uskuteční umělecký zločin století a projde se na napnutém ocelovém laně mezi věžemi Světového obchodního centra. Zážitek z této napínavé sekvence se samozřejmě zintenzivňuje s větší projekční plochou a přidaným rozměrem, který se zde jeví naprosto klíčový. Působivosti a nervydrásavosti z IMAXu se sice avizovaná chůze po laně rovnat nemůže, ale i tak jde jedno z nejlepších funkčních využití 3D jako atrakce, která je chytře začleněna do vyprávění.

Zemeckis na závěrečnou chůzi láká několika atrakčními scénami, při nichž ještě lano nevisí tolik nad zemí, aby se z toho člověku zatočila hlava. V těchto případech jde však jen o malé teasery, v nichž je používán třetí rozměr nejčastěji směrem ven z obrazovky. Překvapující je, že ač je snímek natočen ve 2D a konvertován do 3D až postprodukčně, zachovává si Muž na laně kýženou prostorovost i mimo atrakční scény – nejpůsobivější je samozřejmě celá škála velkých celků (na Paříž, na New York), které si začleněním postav či rekvizit do obrazu pohrávají s perspektivou. Nejpatrnější to je v samotném případě náročné přípravy „chůze“, při níž jsou postavy na okraji budovy neustále konfrontovány s okolním prostředím New Yorku.

Pokud budete někomu chtít předvést možnosti 3D v prostorech domácího kina, které skvěle adresuje hloubku obrazu i atrakce směrem ven z obrazovky, jeví se Muž na laně jako ta nejideálnější volba. Závěrečný akt je potom přímo demo materiál – ač jsou při něm poznat limity nízkého rozpočtu (triky občas působí nepříjemně digitálně), sekvence ukazuje skvělý cit pro znázornění vzdálenosti, hloubky a prostorových vodítek, které dohromady dávají velmi imerzivní (oblíbené slovo) zážitek, v němž má divák tendenci střídavě pociťovat vzrušení i napětí. Ve 2D chůze na laně funguje také, ale samozřejmě s mnohem menším účinkem, protože už nejde o autorský záměr. Co se týče jiných „objektivních“ kvalit modrého disku, obraz je dalším špičkovým přepisem, bohatým na detaily i znázornění barev. Stejně bezchybná je také zvuková stopa, v níž nejvíce vynikne zvukový mix, který skvěle prostorově načrtává živoucí prostředí. (MB)

Promo featurette Muž. Snílek k filmu Muž na laně (2015)
BONUSY:
Na filmu je sympatické, že není zatěžkán explicitními významy, které by byly doslovně sdělovány pro méně důvtipné publikum. O trojici krátkých dokumentů v bonusech totéž bohužel neplatí. Moc užitečných informací se z nich nedozvíte, protože mají podobu mírně prodloužených promo materiálů, ale instantních mouder je v nich dostatek, možná až nadbytek. 

Nejdelší featurette, Úžasný muž na laně (cca 11 min.), nám sdělí, že The Walk je "poctou umělci a výkonu", zatímco se poněkud roztříštěně věnuje povídání o věžích a o konvertování do 3D. Druhý nejdelší, První kroky - Trénink chůze po laně (9 min.), dá nahlédnout do spolupráce Josepha Gordona-Levitta a Philippa Petita, aby nás poučil, že "nejdůležitější je v životě rovnováha". Podpůrné pilíře (8,5 min.), nejkratší a poslední dokument, propojuje truismus "nelze všeho dosáhnout sám" s představením herců ve stylu heist snímků ze 70. let (a přisazuje si, že je třeba si jít za svým snem, aby v zásobárně prostopravd nějaká nechyběla). Zbytek výbavy tvoří sedm vystřižených scén (6 min.), které oprávněně skončily v koši počítače. A to vše bez české titulkové podpory. (MS)

Promofeaturette Milostný dopis New Yorku k filmu Muž na laně (2015)
ZÁVĚR: 
Muž na laně patří je nejlepším - protože významovými ambicemi vyprávění nezastiňujícím - filmem Roberta Zemeckise od Forresta Gumpa. Zároveň patří k jedněm z nejzdařilejších konverzí do 3D, protože stereoskopickou atrakci funkčně začleňuje do vyprávění a prohlubuje zážitek z něj. Zatímco snímek představuje příjemné překvapení, Blu-ray je zklamáním. Obraz a zvuk sice odpovídají zážitku z kina, a tak možné nedostatky odpovídají záměru a nelze je brát jako chyby, ale bonusů je pomálu, jsou spíše propagačního ražení a neobsahují jakoukoliv českou podporu. (MS)