Znovu tedy platí, že kdo ony předchozí dva filmy neviděl, může tento sequel směle ignorovat, protože nebude nic chápat, a neexistuje sebemenší šance, že by se dokázal v tom množství jmen, pojmů, vztahů mezi postavami a složitých pravidlech fiktivního světa dystopické společnosti, v níž se příběh odehrává, jen tak zorientovat.Po pádu prezidentky Jeanine se v izolovaném a od frakcí osvobozeném Chicagu budoucnosti ujímá vlády velitelka odboje Evelyn (Naomi Watts), jejíž nově osvojené praktiky se však znelíbí členům bývalé frakce Mírumilovných, a vše směřuje k občanské válce (nebo tak něco). Hlavní hrdinka Tris (Shailene Woodley) se ilegálně vydává se svým přítelem (Theo James), svým bratrem (Ansel Elgort) a několika dalšími kamarády (sarkastické poznámky trousící Miles Teller) na výpravu za zeď, kde za kusem post-apokalyptické pouště nachází společenství lidí pracujících pro jakýsi Úřad, zodpovědný za chicagský experiment.
Pozoruhodné je, že tento film zcela opouští některé zásadní motivy z předchozích filmů. Přestává hrát roli, z jaké je kdo kasty, již nezáleží na tom, jestli je někdo divergentní (naopak tentokrát přibývá dělení lidí na „čisté“ a „poškozené“) a hlavní atrakce předchozích dílů spočívající v nápaditých snových akčních sekvencích je úplně absentující. Hrdinové zpočátku opouštějí prostředí, v němž se série doposud odehrávala, a většina filmu se odehrává v prostředí zcela novém, jež musí být pochopitelně obšírně představeno, přičemž je nutné vysvětlit všechny jeho zákonitosti a pravidla (k čemuž slouží hlavně nová postava ředitele Ústavu hraná Jeffem Danielsem).Máme tu novou vojenskou jednotku s červenými gatěmi, která krade děti z radioaktivních slumů, nové bojové technologie, virtuální cestovku a další novinky, které ale tvoří jen vizuálně atraktivní digitální pozlátko a nijak zvlášť neslouží příběhu, který je plochý, prázdný, hloupý a uměle natahovaný až hanba. Ve dvouhodinovém snímku je pouze asi patnáct minut akčních scén a jeho většina pozůstává z brutálně dlouhých monologů a rozhovorů mezi postavami (hlavně mezi Tris a ředitelem Ústavu) a vlastně se za celou dobu nestane nic zásadního, co by děj jakkoli ovlivnilo, vyjma několika odhalení v oblasti genetického inženýrství, která však působí jako vycucaná z prstu.
Hlavní zápletka se tudíž točí kolem toho, že ředitel vysvětluje Tris své záměry a ukazuje jí, jak se věci ve skutečnosti mají, přičemž jí ale možná neříká tak úplně pravdu. Ostatní během toho odhalují, že ředitel skrývá cosi shnilého, a vrcholí to nepříliš vzrušivým finále, kdy je Chicago postupně zamořováno jakýmsi plynem, který maže paměť, a hrdinové se zoufale snaží dostat k nějakému tlačítku, jímž se přísun plynu vypne. Pak je happy end a vlastně z toho ani není poznat, že by mělo jít o závěr poloviny něčeho.
Hlavní zápletka se tudíž točí kolem toho, že ředitel vysvětluje Tris své záměry a ukazuje jí, jak se věci ve skutečnosti mají, přičemž jí ale možná neříká tak úplně pravdu. Ostatní během toho odhalují, že ředitel skrývá cosi shnilého, a vrcholí to nepříliš vzrušivým finále, kdy je Chicago postupně zamořováno jakýmsi plynem, který maže paměť, a hrdinové se zoufale snaží dostat k nějakému tlačítku, jímž se přísun plynu vypne. Pak je happy end a vlastně z toho ani není poznat, že by mělo jít o závěr poloviny něčeho.Hlavní problém ale je, že se za celou dobu opravdu nestane nic ani trochu zajímavého, napínavého, vtipného nebo zábavného. Režisér Robert Schwentke režíruje na autopilota, herci nepředvádějí nic mimořádného, dialogy vám vykecají díru do hlavy, ale to je tak všechno, a profesionální technické zpracování to zachraňuje jen částečně. Děj je hrozný, což nemusí být nutně výhradně chyba knižní předlohy, protože s ní má film údajně společných jen pár základních prvků. Pravděpodobně bude na vině jak námět předlohy, tak demence čtveřice scenáristů.
Graficky by se náplň filmu dala znázornit například takto:
Na druhou stranu je celkem prima, že proti předchozím dílům výrazně ubylo primitivní romantiky a traumat hlavní hrdinky, která by film ještě mnohem víc zpomalovala. Série Divergence: Aliance zároveň tentokrát není vyloženě nepříjemně tupá nebo urážející, ale pořád je neskutečně mdlá a o ničem a vlastně neexistuje žádný důvod, proč jí vůbec věnovat pozornost (pokud tedy nejste zaryté fanynky či fanouškové, pro které je návštěva kina povinností). Zkrátka je vystavěna na tak nezajímavém a nefungujícím námětu, že už vlastně nezáleží na tom, jak moc dobré jsou její jednotlivé aspekty. Je to taková nastavovaná kaše umocněná na druhou. Což je ostatně problém celé této série.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Originální trailer filmu Série Divergence: Aliance
Na druhou stranu je celkem prima, že proti předchozím dílům výrazně ubylo primitivní romantiky a traumat hlavní hrdinky, která by film ještě mnohem víc zpomalovala. Série Divergence: Aliance zároveň tentokrát není vyloženě nepříjemně tupá nebo urážející, ale pořád je neskutečně mdlá a o ničem a vlastně neexistuje žádný důvod, proč jí vůbec věnovat pozornost (pokud tedy nejste zaryté fanynky či fanouškové, pro které je návštěva kina povinností). Zkrátka je vystavěna na tak nezajímavém a nefungujícím námětu, že už vlastně nezáleží na tom, jak moc dobré jsou její jednotlivé aspekty. Je to taková nastavovaná kaše umocněná na druhou. Což je ostatně problém celé této série.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
