Jestliže jsou Gauneři kultovním představitelem nezávislého filmu, pak jeho následující Pulp Fiction: Historky z podsvětí slavily silný komerční úspěch. Tarantino přitom jen rozvinul témata a styl vyprávění Gaunerů do větší šíře. Masivní komerční ohlas Pulp Fiction učinil z Tarantina rázem "velkou hvězdu" a do značné míry také módního autora. Kdo v polovině devadesátých let neznal Tarantina, nebyl "In". Po Pulp Fiction se s napětím čekalo, s čím tento génius samouk přijde. Všichni doufali a čekali, že to bude další Pulp Fiction. Sám Tarantino to okomentoval slovy: "Chtěli by po mě další Pulp Fiction. Ale co by na něčem takovém ještě mohlo být zajímavého?"A tak si dal Quentin menší "oddechový čas", kdy přispěl jednou povídkou do povídkových Čtyř pokojů a zahrál si v Od soumraku do úsvitu svého kolegy a přítele Roberta Rodrigueze. Už po dokončení Pulp Fiction usiloval Tarantino o práva na některý z románů Elmora Leonarda. Tarantino chtěl původně realizovat buď Freaky Deaky, nebo Killshot. Nakonec se ale po opětovném přečtení Rum Punch rozhodl právě pro něj. Z bílé hlavní hrdinky udělal černošku, které změnil příjmení z Burke na Brown, a tak vznikla jeho vůbec první adaptace a třetí film Jackie Brownová. Tarantinův scénář se líbil i Leonardovi, který ho označil za vůbec nejlepší scénář, co kdy četl.
Jackie Brown (Pam Grier) je stárnoucí letuška létající na trase z Mexika do Kalifornie. Pro svého šéfa, překupníka se zbraněmi Ordella Robbieho (Samuel L. Jackson), pašuje peníze. Krátce po přistání Jackie zadrží dva agenti (Michael Bowen a Michael Keaton). Ordell se mezitím zbaví nepohodlného zaměstnance (Chris Tucker), chvíli předtím, než navštívil zprostředkovatele kaucí Maxe Cherryho (Robert Forster). Ordell se chce zbavit i Jackie, která to však tuší a přesvědčí ho, aby jí důvěřoval. Jackie to hraje na obě strany, přitom však uzavře tajný pakt s Maxem Cherrym, s kterým ji pojí i zvláštní druh náklonosti. Jackie Brownová je poměrně dost razantním odklonem od stylu i poetiky obou předchozích Tarantinových filmů. Tarantino ji nazval jako "klidný film", ačkoliv dodal, že "někdo si pod pojmem klidný film představuje něco jiného než já". Jedná se také částečně o poctu takzvanému blaxploatačních subžánru (sám Tarantino ale Jackie Brownovou za blaxploatační film nepovažoval). Šlo o drsné thrillery s černými herci, které byly v sedmdesátých letech natáčeny výhradně pro černošské publikum. Jako příklady filmů tohotu subžánru se uvádí filmy Coffy a Foxy Brownová. V obou filmech hrála představitelka titulní role Pam Grier, kterou si kvůli tomu také Tarantino vybral.
Asi není potřeba příliš zdůrazňovat, že tu Tarantino prokázal této herečce velkou službu, když si ji zvolil do hlavní role. A tuto roli pro ni vlastně i přepsal. Stejnou službu prokázal i v té době už dávno zapomenutému hereckému veteránovi Robertu Forsterovi, kterého mohl znát snad jen nejzarytější filmový nadšenec a znalec, jakým byl Tarantino sám. Obsazení těchto dvou herců bylo odvážné, ale vyplatilo se. Forster byl dokonce nominován na Oscara za vedlejší roli. Pam Grier se pak dočkala nominace na Zlatý glóbus. Dalším překvapením v pestrém castingu je pak netypický Michael Keaton, který ale v malé roli odvádí také pozoruhodný výkon. Naopak obsazení Samuela L. Jacksona bylo očekávatelné, neboť Tarantino si tohoto herce evidentně oblíbil. Jackson je také tím, co vzbuzuje asociace s předchozím Pulp Fiction nejvíce. Jackson může být Tarantinovi rovněž vděčný, protože mu dopomohl k hvězdnému statusu. V barvitém obsazení jsem ještě nezmínil Bridget Fondu a Roberta De Nira, kteří si zahráli menší role Ordellových kumpánů. Především účast De Nira je pověstnou třešničkou na dortu.
Tarantino pro oba herce napsal dvě nezapomenutelné scény. První, "milostná", je přitom další z řady pop-kulturních citací, kterými Tarantino hýří. Slovní spojení "Wanna Fuck?" si tu Tarantino doslova vypůjčil z filmu Šampón, kde se s přesně stejným dotazem obrátí postava hraná Carrie Fisher na kadeřníka Warrena Beattyho. Další z Tarantinových poct je úvodní sekvence s Jackie jedoucí po pohyblivém pásu v letištní hale. Podobně se pohyboval i (tehdy) před třiceti lety Dustin Hoffman v kultovním Absolventovi. Jackie Brownová nezpůsobila takový poprask jako předchozí a některé z následujích Tarantinových filmů, ale pro některé jeho skalní fanoušky se jedná o stejně zbožňované dílo jako jeho ostatní. Tarantino tu poprvé ukázal trochu jinou tvář, která nebyla o nic méně brilantně realizovaná než ta, kterou dosud jeho fanoušci znali.
