Děj filmu je vyprávěn "pozpátku". Pro ty, kteří film ještě neviděli, nebudeme tedy prozrazovat přesný sled scén tak, jak je Noé prezentuje, ale postačí stručné shrnutí děje v chronologickém sledu. Alex (Monica Bellucci) a Marcus (Vincent Cassel) jsou mladý zamilovaný pár, který je podobný milionům jiných zamilovaných dvojic. Po sexu se Alex Marcusovi svěří, že by mohla být těhotná. Pár spolu s Alexiným bývalým přítelem Pierrem (Albert Dupontel) vyrazí metrem na večírek. Zde se Marcus s Alex pohádají a Alex odchází z večírku sama. Domů už ale nedorazí. Noé si byl zřejmě vědom, že se chystá převyprávět tu nejbanálnější story, jakých jsme už viděli ve filmu i v televizi tisíce. Kdyby ji natočil "normálně", v chronologickém sledu, byl by Zvrácený jen dalším filmem o znásilnění a pomstě za něj. Jenže Noé jako "starý" provokatér, ve skutečnosti byl tehdy spíše mladý provokatér, se rozhodl své publikum šokovat nejen brutalitou a naturalismem obou klíčových scén filmu (znásilnění a pomsta), ale i zpětným způsobem jeho převyprávění. A tak je Zvrácený více než čímkoli jiným experimentálním klubovým filmem, který jen kvůli své skandální pověsti oslovil širší obec publika než obvyklé "klubovky".
Noé a jeho film byl ve své době spojován s hnutím "New French Extremity", kam můžeme řadit spřízněné kousky, jako byly záměrně přehnaně provokativní jednohubky Fuck Me nebo Miluji tě k sežrání. Byl také spojován se sérií filmů označovaných jako cinéma du corps, tedy jako "kino těla". Na rozdíl od dvou zde uvedených filmů, za kterými se již zavřela voda zapomění, je Zvrácený filmem, který si jakés takés povědomí v myslích některých diváků udržuje dodnes. Když se ale na Zvráceného podíváte dnes, zjistíte, že to, co působilo před třinácti lety nesmírně šokujícím způsobem, už zas tak šokantně nepůsobí. Aneb jak zní v mottu filmu "Čas vše zničí", tak ne že by čas přímo zničil veškerou působivost Zvráceného, přinejmenším ji ale poněkud zmírnil a obrousil její drsné hrany. Každopádně, co se Zvrácenému nemůže upřít i dnes, jsou jeho filmové kvality, především výborná práce s "rozlítaně nespoutanou" kamerou a zvukem. O hudbu se tu kromě Beethovena postaral Thomas Bangalter, polovina elektronického uskupení Daft Punk. Obojí poskytuje originální estetický prožitek stejně jako podtrhuje stísněný a nepříjemný divácký zážitek během jeho sledování. Zvrácený vzbuzuje dojem filmu natočeného jedním dlouhým záběrem, čehož bylo docíleno digitálním střihem a spojením různých záběrů v jeden nepřetržitě působící celek.
Díky efektům počátečního šoku a postupnému uvolňování atmosféry se Zvrácený více zaryje pod kůži a my tak díky tomu nahlížíme na známé věci z jiné perspektivy. Zpětně se nám pak v hlavě vrací scény, které v chronologii následují, ač jsme je už viděli. Díky tomu se necítíme jako klasicky pasivní diváci nějakého příběhu, ale jako jeho aktivní spoluúčastníci. Ona pověstná scéna znásilnění, kterou jsme u nás podrobně probírali, je opravdu "skvěle" natočená a patří jednoznačně k jedněm z nejpůsobivějších rape scénám ve filmu vůbec.Dodejme, že "Roup" (Jo Prestia) neznásilňuje Alex "jen" fyzicky, ale i verbálně, což je skoro stejně tak důležité jako samotná brutalita aktu. Roupův slovní doprovod, kdy Alex nazývá "zbohatlickou sviní", je stejně ponižující jako samotný akt. Roup jako by se snažil svůj akt zároveň ospravedlnit a vzbudit v nás dojem, že si to Alex vlastně zaslouží. A ačkoli Noé scénu natočil zdánlivě nezúčastněně, nelze přehlédnout sadisticky rozkošnicky "brutální" rapid nájezd kamery na detail Alexina obličeje v momentě, kdy jí Roup obličejem bije o podlahu.
Podobně rozkošnicky je natočená i "hasičáková" scéna z BDSM gay klubu Rektum, při které se pro změnu kamera v jednom momentě "pěkně" zhoupne. V halucinogenně působící scéně s použitím extrémně zkresleného zvuku (infrazvuk) se mihne i sám Noé v drobném cameu masturbujícího gaye. Tento záběr pak režisér použil pro svou obhajobu proti nařčením z homofobie. (SPOILER: Nelze si také nepovšimnout pobaveného pohledu přihlížejícího Roupa, což působivost vyznění filmu ještě zvětšuje, neboť ač to v tu chvíli ještě netušíme, později si uvědomíme, že se Marcusova pomsta minula účinkem.)Zvrácený tak není v pravém slova smyslu zvrácený, lépe by mu opravdu seděl původní význam titulu filmu "nezvratný", je to ale každopádně pořád dost silná filmová káva a působivá ukázka práce s nechronologickým způsobem vyprávění. K autenticitě filmu také výrazně přispívá obsazení ústřední dvojice Alex a Marcuse tehdy skutečným životním párem Cassel a Bellucci, které je třešničkou na Noého syrově naturalistickém experimentálním dortu.
