Zatímco kreslené televizní seriály byly v průběhu let hned čtyři, cesta do filmu byla kvůli licenčním právům vždy trochu složitější. Právě hrozba vypršení práv Constantin Film mohla za to, že byl o Fantastic Four v roce 1994 natočen film „do šuplíku“ (šířený pak pouze pirátsky). Následně se práva přesunula k 20th Century Fox, kteří je mají (společně s právy na X-Men) dodnes.
První oficiální film Fantastická čtyřka (2005) pod režijním vedením Tima Storyho byl sice dílem nenáviděným zejména kritiky, ovšem v celosvětových tržbách o úplný propadák nešlo. Popisoval vznik hrdinů a jejich boj s asi nejznámějším protivníkem, Doctorem Doomem. Druhý díl vydaný o dva roky později a nesoucí podtitul Rise of the Silver Surfer byl už jen okořeněným odvarem jedničky, přičemž ke stávajícím ingrediencím byla přimíchána hrozba v podobě ultrazloducha Galactuse požírajícího celé planety a jeho herolda, létajícího Silver Surfera. No, a jelikož se čas vypršení práv u Foxů zase nachýlil, přiřítil se na nás reboot také nazvaný Fantastická čtyřka a režírovaný mladým a (údajně) nadaným režisérem Joshem Trankem (Kronika).
Příběh se jako vždy točí kolem vědce Reeda Richardse (Miles Teller), jeho nevědeckého pomocníka Bena Grimma (Jamie Bell) a (zde nevlastních) nadaných sourozenců Sue (Kate Mara) a Johnnyho (Michael B. Jordan) Stormových. Následkem experimentů s teleportací, v nichž jim pomáhá geniální, i když poněkud povahově vadný vědec Victor von Doom (Toby Kebbell), původem ze vzdálené Latverie. Kvůli nehodě při přesunu na planetu v jiné dimenzi tato mladá pětice získá nadlidské schopnosti, přičemž v Reedově případě jde o zvýšení elasticity těla, Sue kromě neviditelnosti zvládá i vytváření silových polí, Johnny zase svým rozžhavením umí létat a metat oheň a Ben tak nějak splynul s kamením, což mu kromě odolnosti dodalo i obrovskou sílu. Co se týče Victora, tak toho čekal jiný osud…
Předně bych chtěl říci, že jsem předem nesdílel globální názor, který filmu prorokoval neúspěch (díky neshodám režiséra se studiem) a snažil jsem se na novou Fantastickou čtyřku v rámci možností i těšit. A skutečně, první čtvrtina snímku navozuje dojem něčeho nepoměrně poutavějšího, než co je nám později servírováno. Přičítám to hlavně Milesi Tellerovi, jehož herecký výkon sice není ani zdaleka tak působivý jako ve Whiplashi, pořád patří k největším kladům tohoto snímku. Také Kate Mara je jako Invisible Woman přesvědčivější než Jessica Alba z minulých filmů.
Celkové pojetí se snaží být celkově realističtější a modernější, přičemž se opírá hlavně o novější „Ultimate“ verzi komiksového původu. Oproti předchozím filmům tak máme hlavní hrdiny výrazně „omlazené“ a také místo lehce „vyčpělého“ letu do vesmíru pozorovat kosmickou bouři je tu transdimenzionální teleportace. V komiksech tato změna dává smysl více, protože původní příběh počítal se závodem USA a Sovětského svazu o to, kdo bude první v kosmu, ale zde ve filmu se jiná verze hodí hlavně proto, aby se co nejméně opakovaly situace ze Storyho filmu.
Za drobný klad bych ještě vyzdvihnul hlavní hudební motiv od Marca Beltramiho a nepřepálenou stopáž, která má sympatických 100 minut, pak už jde však v tomto filmu naprosto vše z kopce. Zhruba od první třetiny je kouzlo zvědavosti pryč a snímek se tak stává v podstatě nezajímavou záležitostí prostou jakéhokoli napětí i zvratů, která na sebe vrší klišé filmů o tom, jak přátelství pomůže překonat všechny nástrahy osudu a občas i amatérsky působící (zejména akční) sekvence. Patrně nejhůře dopadl padouch Dr. Doom, který zde postrádá motivaci i prostor a jeho původ je zde vykonstruován značně neuměle. Doomovo první objevení coby záporáka je patrně nejvíce „WTF“ moment, u něhož jsem si v první chvíli nebyl jistý, zda nejde o parodii. Umělé zvyšování hrozivosti nečekaně krvavými efekty sice špatný první dojem trochu otupilo, nicméně hloupé dialogy s ním a posléze i nesmyslná závěrečná konfrontace snímek shazují ještě hlouběji. Film postrádá jakoukoli atrakci, na niž je možno se těšit, protože děj beznadějně klouže po povrchu a každá zajímavější myšlenka vyšumí do ztracena. Není zde ani cameo Stana Leeho (alespoň ne přímé), ani potitulková scéna. Ač nemám o Storyho filmech valné mínění, oproti tomuto „škváru“ jde o mistrovské dílo a globální hodnocení mluví dokonce o nejhorším zfilmovaném marvelovském komiksu všech dob (ano, včetně Kačera Howarda!).
Čí je to vina? To se asi nikdy nedozvíme. Režisér Josh Trank se brání a svaluje vinu na studio, které mu zkazilo jeho film, jiné (především bulvární) zdroje zase mluví o Trankově permanentní nepřítomnosti na place a hojném užívání drog. Pravdou zůstává, že Trank odešel (či „byl odejit“?) z produkce filmu ze série Star Wars Anthology, což se snažil omluvit tím, že jde o příliš velký projekt.
My v našich luzích a hájích máme ještě ztíženou situaci ne zrovna povedenými titulky. Kromě hned několika překlepů („Katisvět“?) paní překladatelka projevila naprostou neznalost reálií komiksu (např. Thingova proslavená hláška „It’s clobberin’ time”, nic?). Je mi jasné, že zrovna tohle běžným návštěvníkům kina vadit nebude, ale za mě se jedná o další hřebíček do rakve tohoto spektáklu.
Nevím, zda mizivé tržby donutí Fox nepouštět se do druhého dílu, ale již teď je jasné, že navazovat na tento film se bude jen velice, velice těžko. Snad by v konečném důsledku přece jen bývalo bylo lepší, kdyby se licenční práva vrátila zpět do rukou Disneyho/Marvelu a ten by Fantastickou čtyřku začlenil do svého MCU. A rozhodně by tam pro ni bylo místo, jelikož hraje důležitou roli jak v příběhu o Spider-Manovi, tak i později v příběhu Civil War.
Je to škoda a nemám z toho radost, ale tento film se prostě nepovedl. Na novou Fantastickou čtyřku tedy vyrazte pouze v tom případě, že jste někde v nákupním centru, máte hodinu a půl čas, nechce se vám ještě vyrazit do spalujícího horka, náhodou v kině zrovna nic zajímavého nedávají a není vám líto peněz za lístek. Jinak snímek rozhodně doporučit nemohu.
