Věčně mladé hraje do karet hned několik věcí - nebyla drahá, stojí za ní mladý tvůrčí tým (režisér Lee Toland Krieger ještě neslavil Kristova léta) a v obsazení se sešlo hned několik sympatických a neokoukaných tváří, doprovázených veterány Harrisonem Fordem a Ellen Burstyn.
Na příběhu v podstatě není nic originálního či kdovíjak zajímavého. Adaline (Blake Lively) přestane po bouračce stárnout, což zpočátku neví, později to přisuzuje zdravému životnímu stylu a nakonec nevyhnutelně propadá jisté beznaději, jelikož jí umřela už celá armáda psů a zestárla řádka milenců. Každých deset let Adaline mění bydliště i identitu, ačkoliv ví, že věčně utíkat nedokáže. Důvodem k převratu se ukáže být Ellis (Michiel Huisman), s nímž prožívá pohádkovou romanci a všechno se zdá být dokonalé - dokud tedy Adaline nepozná Ellisova otce (Harrison Ford), s nímž kdysi dávno něco měla...Nic z výše uvedeného není SPOILERem - vše se uvádí v oficiálních synopsích.
Pokud jsem nazval herecké obsazení sympatickým, můžu takové hodnocení jednoduše vztáhnout na celý film. Herecké výkony spadají do kategorie adekvátní; od rozervané Adaline až po Ellisova otce, jemuž Ford propůjčil dostatečné množství zmatené emoce. Dialogy jsou skvělé - ne že by divák zažíval posluchačský orgasmus, ale pro romantický film, v němž se o životě a vztazích mluví opravdu hodně, je jasným vítězstvím vědomí, že mluvené slovo netahá za uši a není potřeba se ošívat studem za všechny na plátně. Potěší rovněž audiovizuální pojetí, které zvládá být krásně "retromoderní" a často dovoluje příběhu hezké prolínačky současnosti se vzpomínkami prostřednictvím novinových článků a jiných dobových předmětů. Celek je příkladně plynulý, scény mají ideální návaznost, všechno má správný timing - včetně kouzelně pavědeckých komentářů stěžejních událostí v životě Adaline. Příjemná atmosféra a funkční emoce jsou samozřejmostí.
Nejsilnější momenty přicházejí při každé výraznější konfrontaci ústřední hrdinky s každodenností těch, kteří by chtěli proniknout do jejího nitra. Linie o nevděčných a emocionálně náročných údělech nesmrtelnosti je ve filmu stejně výrazná jako ta romantická a co se týká naléhavosti, tak svou sestřičku jasně přebíjí - nejen proto, že vztahový život Adaline logicky podléhá právě jejímu "postižení". Největší slabinou neoriginálních příběhů obvykle bývají konce a není tomu jinak ani v případě Věčně mladé. Závěr se nedá nazvat slabým či hloupým, je pouze předvídatelný do posledního detailu (spoiler - včetně zásadní mikroepizodky s názvem "šedý vlas"). Na výsledných dojmech se naštěstí nic moc nemění. Věčně mladá je příjemně nezkostnatělá malá romance s náběhem k něčemu většímu; ráda působí jako dílo, vzniknuvší na motivy slovutné knižní předlohy. V rámci žánru ho můžu jedině doporučit.
