Podle vlastního námětu a scénáře dokončil režisér Vladimír Sís v dramaturgické skupině dr. Miloše Brože film s názvem Blues pro E.F.B. Po svěžím a poetickém díle Balada pro banditu se zaměřil na 30. léta našeho století, na postavu významného divadelníka, spoluzakladatele české hudební avantgardy a prvního představitele blues u nás Emila Františka Buriana. Pokusil se přiblížit tuto zajímavou postavu dnešním mladým lidem prostřednictvím jeho vlastních i adaptovaných divadelních her a písní - a to v podobě, jak se k nim vrací nejmladší umělecká generace. Celým filmem se prolínají ukázky z Krysaře (z repertoáru Divadla na okraji), podobně je připomenut Lazebník sevillský, Milenci z kiosku, Lidová suita a Pohádka o tanci, po jejíž premiéře Buriana zatklo gestapo a divadlo bylo zavřeno. Původní nahrávky EFB i s jeho zpěvem jsou ve filmu skloubeny novou hudební kompozicí Vlastimila Hály v podání orchestru Gustava Broma; v taneční složce vystupuje VUS, sólisté baletu ND a Brněnského baletu. Nejedná se ovšem ani o pouhé divadelní rekonstrukce. Tato veká obrazová a hudební koláž, doplněná montáží dobových dokumentů, je spojena jednoduchým příběhem ze současnosti. Jakýmsi průvodcem děje tu je mladý zvukař David, pro něhož je výstava o EFB u Hybernů signálem k hlubšímu zájmu o avantgardního umělce. Spolu s dívkou Hanou i sám shání co nejvíce materiálů - písemných, hudebních, a zejména nová jevištní nastudování Burianových her - v divadélku Rubín, v zájezdní hospodě, u Hybernů... V prostředí působivých vystoupení se zharmonizuje i osobní konflikt Davida a Hanky. Blues pro E.F.B. Film a doba, č. 9 / 1980, s. 481 - 483.