Politické drama Vstanou noví bojovníci zachycuje období, kdy se v českých zemích zakládaly první dělnické spolky a organizace. Ústřední postavou filmu je Ladislav Zápotocký-Budečský, jeden z předních průkopníků socialismu. Ladislav Zápotocký, povoláním krejčovský dělník, pokrokový novinář a redaktor, se zapsal do dějin našeho dělnického hnutí jako jeden z těch revolucionářů, kteří se významnou měrou zasloužili o ustavení a rozvoj sociálně demokratické strany, jako neúnavný propagátor socialistických myšlenek. Film v duchu předlohy stejnojmenného románu Antonína Zápotockého, syna Budečského, líčí průkopnickou práci Budečského v období zostřené perzekuce namířené proti narůstajícímu socialistickému hnutí. Sociální demokracie byla fakticky postavena mimo zákon; strana mola rozvíjet svou činnost jen prostřednictvím dělnických spolků, které až do počátku 90. let plnily funkce stranických i odborových organizací. V té době byl Ladislav Zápotocký donucen žít na venkově: poté, co byl v letech 1881 - 1884 vězněn za svou politickou činnost, byl vypovězen z Prahy do své domovské obce Kováry (Zákolany) pod Budčí na Kladensku. Šest let, která zde strávil, věnoval uvědomovací činnosti mezi pracujícími. Působil mezi dělníky i mezi zaostalými zemědělskými podruhy a jejich zuboženými rodinami; zde zaséval myšlenky o socialismu, o právu každého člověka na důstojný život. Dovedl přesvědčovat lidi kolem sebe a jako vůdce hnutí spojovat teorii s každodenní praxí. Stál v čele pracujících, byl jedním z nich a znal dokonale jejich potřeby a požadavky. Ladislav Zápotocký je vzorem dělnického vůdce, socialistického buditele lidových mas, který využívá všech legálních možností boje, aniž by v nejmenším slevil ze zásad třídního boje. Film Vstanou noví bojovníci se soustřeďuje na těch šest let, která Zápotocký strávil ve své domovské obci. Děj začíná na podzim roku 1884, kdy z Prahy vyhoštěný socialistický redaktor a krejčí Ladislav Budečský přijíždí, eskortován jako buřič policajtem, do rodných Zákolan. Přivítání je nevalné - vesničané se bojí toho "socana", "antikrista". Budečský se však brzy projeví jako statečný a vzdělaný člověk, který zasahuje všude, kde je úřední a vrchnostenská moc zneužívána. To mu přinese první sympatie těch nejchudších z chudých; v zaostalých poměrech dosud nechápali, že by i oni měli určitá práva. Postupně získává Budečský úctu a lásku svých spoluobčanů. Po letech trpělivé práce je v Zákolanech založeno první dělnické sdružení, které musí vystupovat jako "vzdělávací a podpůrný spolek", jehož členy jsou všichni, i bohatí sedláci a farář, jinak by spolek totiž nebyl povolen. Již první schůze spolku má dramatický průběh a naznačí rozvržení sil: většina sedláků z ní odejde, když Budečský vyzve obecního chudého, starého Kolmistra, aby vyjádřil svůj názor, aby hlasoval. Scénu, ve které si děda Kolmistr (ve vynikajícím hereckém podání Františka Smolíka) opakuje průběh schůze, jíž se poprvé účastnil jako rovnoprávný člen, divák nikdy nezapomene. I přes hrozbu perzekuce se spolek stále rozrůstá, a to i o členy z okolních obcí. Třídní boj se přiostřuje: působením Budečského se vyjasňují fronty. Všechny pracující pobouří bezcitnost boháčů, kteří odebrali starému Kolmistrovi podporu. Pohřeb dědy Kolmistra se stává mohutnou předvolební manifestací. Závěr filmu zachycuje první volby na Kladensku, kterých se zúčastnili voliči 5. kurie. Proti reakčnímu kandidátovi je za zákolanský okres zvolen jako zástupce lidu Budečský. Znamená to úspěch sociální demokracie ve volbách, vyvrcholení první kapitoly z dějin našeho dělnického hnutí.