V dramaturgické skupině Oty Hofmana byla nedávno dokončena filmová poéma o dětství a časném mládí Julia Fučíka s názvem Julek. Podle scénáře Milana Pavlíka a Jiřího Frieda ji natočil režisér Ota Koval (podílel se také na scénáři), který se zapsal do povědomí diváků pracemi s dětskou tematikou (Lucie a zázraky, Jakub, Nechci nic slyšet, Kočičí princ...). Jsme v Praze, 23. února 1903. Je počátek velkého století, ve kterém člověk objeví tajemství atomu, vzlétne do vesmíru, Velká říjnová socialistická revoluce otevře novou epochu v dějinách... Toto ráno se narodil dělníkovi Karlu Fučíkovi z Ringhofferovy továrny syn Julius. Chlapec milující po otci divadlo, zároveň i pravé klukovské nezbednosti, bystře sledující lidi a věci kolem sebe. Poznáváme úsměvné i vážné události a zážitky, které nám (a hlavně té nejmladší generaci, pro niž je film především určen) lidsky přibližují pozdějšího klasika české žurnalistiky a hrdinu protifašistického odboje. Malý Julek je "angažován" jako princ do Popelky, na výletě s rodiči "zastoupí" kapelníka, s kamarády Rudou a Vinckem zažívají dobrodružství ve smíchovských a malostranských zákoutích... Rodina se stěhuje do Plzně, kde prožívají dramatické údobí první světové války. Julek sleduje napjatě zprávy o atentátu v Sarajevu; je otřesen rozporem mezi skutečností, jak ji poznává z fotografií a filmových zpráv, a jejím překrucováním, jakým byl například projev ředitele školy, plný nadšených slov o spravedlivě vedené válce. Začíná si doma psát na linkovaný papír časopis Slovan, ve kterém zachycuje všechny dojmy, poznatky a úvahy... Julek. Film a doba, č. 4 / 1980, s. 177 - 179.