Jako "strastiplnou komedii o osudech neohroženého smolaře, hrdiny všedních i nevšedních situací," označuje slogan nový barrandovský film Fandy, ó Fandy. Tím neohroženým smolařem je maturant František, přezdívaný Fandy, pro něhož neslavnou maturitou končí období, kdy se příliš nezatěžoval úvahami o životě a jeho smyslu. Fandy si sám se sebou neví rady, ve svém novém postavení dospělého a za sebe plně odpovědného člověka spíše tápe. Práce ho nebaví a do zaměstnání nastupuje spíš kvůli shovívavé a milující mamince, pro kterou naopak pracovat je radostí a životní potřebou. Fandyho dramatickým protihráčem je kamarád Pepa, cílevědomý a zodpovědný ve vztahu ke svému povolání, ale s nedostatečnými morálními kritérii. Fandyho nerozhodnost a nezralost naopak vyrovnává citlivost, touha po lásce a kráse. Přestože dívka Jára, o jejíž přízeň oba kamarádi soupeří, nakonec dává přednost definitivně Pepovi, je jasné, že pro Fandyho prohry a omyly nebyly zbytečné - divák uvěří, že se z nich poučil a najde sílu své chyby překonat, protože po řadě tragikomických peripetií konečně dospěl. Krásnou filmovou postavou je Fandyho maminka, která se mu pokouší vysvětlit, že je tragické žít nadarmo, což je však určeno spíše uším vnímavých diváků než synovi, kterému dlouho trvá, než pochopí hlubokou pravdivost jejích slov. Fandy, ó Fandy. Film a doba, 1983, č. 3, s. 121 - 123.