Zápletka je zde v podstatě podružná, ale zmiňme ji. Plachý a nemotorný muzikolog Howard Bannister (O´Neal) se vydává se svou snoubenkou Eunice Burns (Madeline Kahn) z Iowy do San Franciska, aby získal grant na svou práci od bohatého mecenáše Fredericka Larabeeho (Austin Pendleton). Už v letištní hale se mu ale do cesty připlete ztřeštěná studentka Judy (Streisand), kterou mladý nemotora přitahuje. Judy Howardovi komplikuje život a říká mu Steve. Pak jsou tu ještě celkem čtyři kufříky s různým obsahem, které patří různým majitelům. V průběhu ztřeštěného děje se Howard do Judy pomalu zamilovává.Děj je v této čistokrevně bláznivé komedii vlastně naprosto nedůležitý a také velmi nepravděpodobný. Nakonec je jedno, kdo má čí kufřík, a co s ním má za lubem. Veškeré dějové tahanice jsou jen záminkou pro ztřeštěné situační gagy a crazy absurdní situace. Bogdanovich tu skládá svéráznou poctu především komediím z třicátých let, jmenovitě filmu Leopardí žena, jejíž hlavní ústřední dvojici (Grant a Hepburn) tu "zkopíroval" do dvojice O´Neal a Streisand. Také skládá poctu americkému komikovi Haroldu Lloydovi, kterého O´Neal připomíná svými "prázdnými pohledy do prostoru"(viz ilustrační foto nahoře). Další inspirací mu pak byly kreslené seriály o králíkovi Bugsu Bunnym. Podle jednoho animovaného kraťasu "What´s Up, Doc?" také nese jeho film název.
Komediální vrchol filmu pak tvoří bláznivá honička ulicemi San Franciska, kde se před pár lety proháněl i Steve McQueen v Bullittově případu, nasnímaná v úžasném tempu a se skvěle vygradovanými gagy. Zvláště tím jakoby vystřiženým z klasické němé grotesky, kdy dva řemeslníci se vyhýbají se skleněnou tabulí projíždějícím autům a kdy třetí z nich stojící na žebříku vše sleduje se stejným napětím jako diváci. Když k tomu přidáte výborně napsané třeskuté dialogy a neuvěřitelně příjemné herecké výkony dvojice Streisand a O´Neal, dostanete skoro dokonalou ukázku toho, jak se má dělat bláznivá absurdní situační komedie. Oba se ukázali být jako ideální herečtí představitelé neodolatelně komické dvojice. Ryan O´Neal byl tehdy klasický mladý krasavec s notnou dávkou hereckého talentu i přitažlivého zevnějšku, který se dva roky předtím proslavil celosvětově úspěšným melodramatickým filmem Love Story. Barbra Streisand se proslavila hned svou debutovou filmovou rolí v muzikálu Funny Girl, za který dokonce ve svém vůbec prvním účinkování na plátně získala Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Herecká chemie tu mezi nimi funguje skutečně na výbornou a těžko si mohl Bogdanovich do hlavních rolích vybrat lepší pár. Oba se pak sešli před kamerou ještě jednou, v nenáročné oddechovce Žena v ringu z roku 1979.
Výborní jsou ale i herci v epizodních rolích, ať už je to Madeline Kahn v roli upjaté a pedantické O´Nealovy snoubenky nebo četní herci ve vyloženě malých roličkách (Pendleton, Randy Quaid, Liam Dunn ad.). Bogdanovich také ve své poctě klasickým komediím třicátých let nezapomněl na poctu klasice největší - Casablance - ve scéně u piana, kde Streisand neodolatelně napodobuje typickou mluvu Humphreyho Bogarta a střihne si nesmrtelnou klasiku As Time Goes By. V závěrečné scéně nakonec dojde i na citovanou Love Story, jejíž jednu patetickou repliku zde Streisand pronese a O´Neal ji ironicky odpálí. Co dál, doktore? patří zkrátka zaslouženě do zlatého fondu americké komedie a podle amerického filmového institutu jí patří jednašedesáté místo na seznamu nejlepších sto komedií. Snímek také patřil ke komerčně nejúspěšnějším titulům roku 1972 a skončil s tržbami 66 milionů dolarů na třetím místě za Dobrodružstvím Poseidonu a Kmotrem. Snímek vyhrál také cenu asociace amerických scénáristů za nejlepší scénář pro trojici Buck Henry, David Newman a Robert Benton. Kupodivu se nedočkal žádné oscarové nominace, pouze jedné nominace na Zlatý glóbus pro Madeline Kahn, kterou si pak do svých bláznivých komedií pravidelně vybíral jiný komediální klasik, Mel Brooks.
