Nolanova poetika se nevyznačuje primárně architekturou, pro kterou by byly určující konvence klasického hollywoodského vyprávění, jež by byly ozvláštňovány zapojením postupů uměleckého (na stírání hranic mezi skutečností a představou založeného) anebo parametrického (na uskupování stylistických prvků do vzorců a podružnosti rekonstruovaného příběhu založeného) filmu. Jeho celovečerní počiny mají mnohem blíž ke skládačce či myšlenkové hře, pro které je hlavní experimentování s pravidly výstavby uměleckých děl.V čem spočívá zmiňovaná manýrističnost? Opětovně jde o příběh muže, který si vyčítá své selhání, jež se snaží napravit anebo se s ním alespoň vyrovnat (viz Memento, Insomnie, Dokonalý trik, Batman začíná, Temný rytíř, Počátek). Zprvu co do distribuování informací vysoce nekomunikativní vyprávění se stává čím dál tím komunikativnějším, aby se v závěru zužitkovaly všechny předchozí motivy. Epilog si ale přesto ponechává určitou míru nejednoznačnosti jak v neuzavření některých linií vyprávění (obvykle v osobní rovině), tak v možnosti interpretovat část viděného jako sen, předsmrtnou představu (Počátek, Temný rytíř povstal, Interstellar).
Nepřekvapí, že něco je odhaleno jako nespolehlivé (flashbackové linie v Mementu a Temný rytíř povstal, deníky v Dokonalý trik, identita postavy v Batman začíná, informace od dvou vědeckých postav v Interstellar), a tak jsme nuceni přehodnotit svůj náhled na dění. A vstříc nevychází ani výstavba, kdy se několikrát promění její uspořádání a zmnožují se linie i roviny, v čemž se ale dá orientovat díky stylu (odlišení prostřednictvím různé podoby prostředí, hudby, roztažením anebo komprimováním času - Počátek, Interstellar). Styl je pak důležitý pro významovou stránku, protože užitím jednoho motivu v několika okázalých montážních sekvencích nabývá tento na větší komplexnosti a je dál rozvíjen. Interstellar zapojuje všechny zmíněné postupy, a to velmi důsledně, ale nezůstává pouze u toho. Aniž bych spoileroval, macho-masochistická podívaná je dovedena ke zdárné katarzi (a není k tomu třeba ani revenge motiv, jako tomu bylo ve všech předchozích nolanovkách). I prostříhávání mezi několika rovinami vyprávění, mezi kterými se dá orientovat díky hrátkám s časem (odlišné trvání na Zemi a ve vesmíru) a kontrastní odlišnosti prostředí (Millerova vodní a Mannova ledová planeta), se liší způsobem jejich provázání (montáže jsou zprvu motivované s důrazem na sebe sama, uskupování do vzorců a na významový přesah, nikoliv s ohledem na potřeby vyprávění). Z důvodu doslovnosti často kritizovaný závěrečný akt je možné vykládat jako předsmrtnou vizi (viz monolog Mannovy postavy o rodině jako posledním, co člověk před skonem vidí)... a osobní linie vesmírné roviny vyprávění je ponechána otevřená.
Jako určující se ale ukáže hra odvislá od toho, co je příznačné pro jednu z hlavních postav. V Mementu protagonista trpí ztrátou krátkodobé paměti, čemuž je uzpůsobena výstavba vyprávění. V Počátku ve snech zasívá myšlenky jiným, až se v nich sám ztrácí. Interstellar jako výrazné postavy profiluje otce a dceru, vědce věřící, že čas jakožto veličinu lze zahrnout do rovnice řešící problémy gravitace (potažmo prostoru). Vědeckému experimentu je uzpůsobeno spojení dvou rovin vyprávění (od určitého bodu je prostřiháváno mezi dvěma odlišnými časovými a prostorovými rovinami) i členění (stírá se rozdíl mezi úvodním aktem v podobě uvedení do děje a závěrečným v podobě klimaxu, protože oba jsou jedním). Navzdory veškeré manýrističnosti je Nolanův poslední (a jeho nejlepší, nutno dodat) snímek dál než jeho předchozí." (MS)
Scenárista Jonathan Nolan a výkonný producent/teoretický fyzik Kip Thorn o BD Interstellar (2014)
BLU-RAY:
Nejlepší sci-fi minulého roku (Interstellar) vychází na nosičích pro domácí kino ve stejný den jako nejlepší sci-fi předminulého roku (Gravitace). Zatímco vydání Cuarónova filmu představuje zklamání, protože bychom marně hledali zvuk v Dolby Atmos a tzv. Silent Space verzi snímku, několik edic Nolanova filmu nepotěší leda ty, kteří nepřešli na Blu-ray, protože DVD neobsahuje bonusové materiály, ani obraz přepínající se do IMAX formátu. Zato modré disky jsou vždy dvoudiskové (na prvním disku film v referenční obrazové a zvukové kvalitě, na druhém tři hodiny - s výjimkou čtyř upoutávek - česky otitulkovaných bonusů) a liší se balením. Klasický amaray (plast) neobsahuje vnitřní artwork a má na přední straně ústřední mužskou postavu na Mannově planetě; steelbook a futurepack se stejným motivem ústřední mužské postavy na Millerově planetě a vnitřním artworkem dává na vybranou oběma znepřáteleným táborům pevných balení; limitovaný - a až na několik kamenných prodejen beznadějně rozprodaný - digibook má navíc na čtyři desítky stran fotografií, ilustrací a krátkého doprovodného textu z knihy Art of Interstellar. Výběr je na vás, my doporučujeme poslední zmíněnou, protože nabízí bonus mimo samotný disk. (MS)
Featurette For the Love of Film - Interstellar IMAX®
OBRAZ A ZVUK:
Co největší plátno bylo při zhlédnutí Interstellaru v kině povinností, to stejné platí i pro domácí projekci, v níž se míra zážitku z filmu úměrně zvyšuje velikostí televizní obrazovky, případně vybaveností zvukové aparatury. Potěšující je, že více než hodina majestátných scén natočených IMAX kamerami neprošla na Blu-ray vydání ořezem, takže po vzoru předchozího Nolanova filmu Temný rytíř povstal (a samozřejmě i jiných loňských BD vydání jako Strážci Galaxie nebo Transformers: Zánik) nabízí dva neustále se měnící formáty – tradiční širokoúhlý 2,39:1, který většinou pokrývá méně okázalé a dialogové scény, a IMAXovský full-frame, jenž na Blu-ray vyplní celý rám televize v poměru stran 1,78:1.
Takové záběry, kterých je ve skoro tříhodinové stopáži více než hodina, obecně platí za ty vizuálně nejúchvatnější, ať už jde o nekonečné vesmírné dálavy, prolétávání černou dírou, scenérie vodní a ledové planety, nebo i té domovské pokryté v prachu. Vyniknou zde jak majestátní exteriéry planet, tak i minimalistické triky, které jsou skoro nerozeznatelné od skutečnosti. Mnoho zobrazených objektů, jako vesmírné lodě nebo planety, tak vypadá skutečně „realisticky“ (hard sci-fi bylo v kategorii nejlepších triků oceněno i Oscarem, byť jediným), čemuž nečekaně neubírá ani přepis z anachronického filmového 35mm a 70mm pásu na digitál pro potřeby domácího kina
Nolanův staromódní způsob natáčení logicky musel projít jiným procesem přepisu na vysokodefiniční disk, operace se nicméně povedla na výbornou, i když několik drobných detailů, kterých si všimnete, jen když chcete (stínování), by se našlo. Nejde však o nic, co by nějak narušovalo sledování filmu – pokud tedy nejste citliví na neustálé přepínání formátů, v nichž jdou občasně zaznamenat drobné výkyvy v celkové barevné paletě, zejména ve scénách odehrávajících se ve stejném prostoru. Netýká se to ale přechodů mezi Zemí a vesmírem (planetami), v nichž vyniká brilantní barevný kontrast, a to hlavně ve vrcholné montáži v druhé třetině snímku, kdy se přestříhává mezi děním na do chladných barev zahalené ledové planetě (natáčelo se na Islandu) a zaprášené, do hněda laděné Zemi.
Co se týče nějakých objektivních obrazových kvalit, Paramount u Interstellaru nabízí navzdory zdrojovému materiálu (filmový pás) krystalicky čistý obraz, který si však stále svým častým zrnem zachovává svou staromódní filmovost, jež může někomu evokovat velkofilmy několik dekád zpátky. Zatímco obdobně laděná Gravitace byla triumfem digitální kamery, u Interstellaru je to přesně naopak. I ve 2D je obraz hluboký, což platí jak pro scény z vesmíru (kamera „jakoby“ přichycená na vesmírné lodi snímající své okolí – tvorba více plánů), tak i z planet nebo interiérů.
Mnohé na Blu-ray vydání moc nepotěší, že Interstellar nevychází nejen se zvukem Dolby Atmos, ale ani se sedmikanálovým Dolby Digital 7.1. I když je ale na disku přítomna jen 5.1 varianta, jde o její nejlepší možnou prezentaci, protože nabízí rozmanitou, bohatou a vtahující zvukovou složku, která skvěle doplňuje dechberoucí vizuály. Někteří diváci si v kinech stěžovali na burácivý varhanový soundtrack Hanse Zimmera, který mnohdy přehlušoval a upozaďoval veškeré zvukové efekty scén, včetně dialogů. Stejné to je samozřejmě i na Blu-rayi, ale vzhledem k tomu, že jde o režijní záměr (viz níže), nelze tento fakt Nolanovi a jeho týmu vyčítat.
Orchestrální hudba je naopak velice silným katalyzátorem emocí, které úměrně zvyšuje zvuková aparatura v čele se subwooferem. Týká se to i vypjatých scén, v nichž figuruje letící vesmírná loď mající tendenci rozvibrovat celý obývací pokoj. V kontrastu k těmto momentům jsou tišší, ale neméně perfekcionisticky ošetřené dialogy, které vždy doplňují drobné zvukové detaily prostředí. Interstellar zkrátka vypadá i zní skvěle. (BM)
Featurette Sound Effects and Sound Mixing
BONUSY:
Zdá se, že se ustálily nejenom Nolanovy postupy, ale více či méně i podoba bonusů, která doprovází jeho filmy na modrých discích. V případě jeho blockbusterových počinů jde vždy o řadu featurettů, které se vztahují přímo ke snímku, a jeden delší - středometrážní - dokument zasvěcený něčemu s dílem spojeným. Dílčí rozdíly pak spočívají v tom, zda-li sada krátkometrážních dokumentů je ke zhlédnutí samostatně (Batman začíná, Temný rytíř povstal), nebo je součástí snímku (Temný rytíř, Počátek). V tom, zda-li byly navíc zařazeny rozšíření příběhu a fikčního světa, například v podobě televizních zpráv (Temný rytíř - Gotham News) anebo komiksu předcházejícího/následujícího událostem ve filmu (Batman začíná - menu bonusového DVD, Počátek - Cobol Job). A také v tom, jestli je přítomen nějaký obrazový materiál v podobě fotografií, zejména plakátů (Batman začíná, Temný rytíř, Temný rytíř povstal, Počátek).
Interstellar nijak zvlášť nevybočuje. Mezi česky otitulkovanými bonusy najdeme téměř tři hodiny dokumentů, kdy jeden středometrážní (padesátiminutový Science of Interstellar) osvětluje teoretické a fyzikální koncepty a čtrnáct krátkometrážních (Inside Interstellar) pojednává o dílčích aspektech spojených se vznikem filmu. Řadu making-of doplňují jenom čtyři upoutávky, obrazový materiál je pouze součástí digibook edice a rozšíření universa si je třeba dohledat jinde (prequel komiks je k přečtení například zde).
Ačkoliv sestava zůstává víceméně neměná, proměňuje se strategie oslovování, kdy se od důrazu na hvězdný status herců a na natáčení jako těžkou dřinu a zároveň zábavu (Batman začíná, Temný rytíř) rétorika přesouvá k akcentování osoby tvůrce (Temný rytíř povstal, Počátek, Interstellar). Člověk by si toho ani nevšiml, kdyby se na to nezaměřoval, protože sjednocujícím principem všech making of materiálů u Interstellar je "uměleckými prostředky ozvlástněná realita", resp. realističnost. A za postupy, jimiž je toho dosahováno, přitom stojí Christopher Nolan, tvrdí dokumenty.
Patrné je to zejména na dokumentárním bloku Inside Interstellar, ve kterém je během dvou hodin ve čtrnácti tematicky zaměřených featurettách zmapována před-produkce, produkce a post-produkce (jejich kompletní výpis naleznete v BD/DVD tipech). V nich se divák/divačka dozví, že: ačkoliv se film odehrává v budoucnosti, má působit současně, ale přitom prozkoumávat vědeckofantastické otázky; Cooperův dům má působit uvěřitelně, ale má být nasvícen jak z maleb; roboti vycházejí z určité kinematografické tradice, ale jsou za nimi skuteční lidé; kostýmy vesmírných obleků jsou založeny na estetice NASA, ale mají evokovat klasickou figuru astronautů...
... Millarova a Mannova planeta se natáčela na Islandu, ale jsou od sebe z důvodu filmařské volby odlišeny různými prvky (voda/led); hlavní hudební motiv je hrán na varhany, aby i ve vesmírných pasážích bylo patrné spojení postav s něčím pozemským, a zároveň je dosahováno ojedinělosti vzhledem k žánru; kameraman se s osvětlovači snažil o realistické svícení, ale používala se i IMAX kamera pro zachycení většího měřítka; pro simulování stavu beztíže se používaly postupy osvojené z Počátku, ale vycházelo se i z videa o pohybu s nulovou gravitací; rekvizity ze závěrečného aktu byly opravdu postaveny, ale oproti skutečnosti jsou výrazně prodlouženy atd.
Příznivý dojem z velké spousty zajímavých informací a nahlédnutí do procesu tvorby trochu kazí popularizační Science of Interstellar (k vidění před premiérou, na disku v cca o deset minut prodloužené verzi). Představuje velkou spoustu fyzikálních teorií i jevů (černá díra, červí díra, teorie relativity, ekologický stav planety), ale velmi zkratkovitě. Svým vyzněním podobně jako některé featuretty z Inside Interstellar nemá daleko k promu NASA, protože klade důraz nikoliv na vztah otec-dcera, ale na na objevování nepoznaného v dosud neprobádaných končinách. V porovnání s jinými nolanovkami na modrých discích pak zamrzí, že jednolitý tok mluvících hlav, záběrů z natáčení a vizualizací narušují pouze upoutávky, nikoliv zanimovaný prequelový komiks anebo skladby ze soundtracku k samotnému poslechu. (MS)
Dokument Science of Interstellar (2014)
ZÁVĚR:
Značka "Christopher Nolan" představuje záruku nejenom v případě samotného filmu, ale i jeho verze pro domácí kino. Prvotřídní obrazová a zvuková kvalita, kdy ani nevadí, že přepis ze 70mm je o něco zdařilejší než z 35mm a že zvuk není v Dolby Atmos. Bezmála tři hodiny česky otitulkovaných dokumentů, které se stejnou měrou věnují jak vzniku samotného díla, tak jeho relevanci k tématu/tématům, která prozkoumává. A hned několik balení, která potěší jak sběratele různých plechů (steelbook, futurepack), jimž jde o povrch, tak ty, kteří chtějí něco navíc (digibook). Jednoznačné doporučení ani není třeba, protože - vzhledem k limitovanému počtu kusů digibooku a několika várkám předprodejů - mnozí již Interstellar doma mají. (MS)
BLU-RAY:
Nejlepší sci-fi minulého roku (Interstellar) vychází na nosičích pro domácí kino ve stejný den jako nejlepší sci-fi předminulého roku (Gravitace). Zatímco vydání Cuarónova filmu představuje zklamání, protože bychom marně hledali zvuk v Dolby Atmos a tzv. Silent Space verzi snímku, několik edic Nolanova filmu nepotěší leda ty, kteří nepřešli na Blu-ray, protože DVD neobsahuje bonusové materiály, ani obraz přepínající se do IMAX formátu. Zato modré disky jsou vždy dvoudiskové (na prvním disku film v referenční obrazové a zvukové kvalitě, na druhém tři hodiny - s výjimkou čtyř upoutávek - česky otitulkovaných bonusů) a liší se balením. Klasický amaray (plast) neobsahuje vnitřní artwork a má na přední straně ústřední mužskou postavu na Mannově planetě; steelbook a futurepack se stejným motivem ústřední mužské postavy na Millerově planetě a vnitřním artworkem dává na vybranou oběma znepřáteleným táborům pevných balení; limitovaný - a až na několik kamenných prodejen beznadějně rozprodaný - digibook má navíc na čtyři desítky stran fotografií, ilustrací a krátkého doprovodného textu z knihy Art of Interstellar. Výběr je na vás, my doporučujeme poslední zmíněnou, protože nabízí bonus mimo samotný disk. (MS) 
OBRAZ A ZVUK:
Co největší plátno bylo při zhlédnutí Interstellaru v kině povinností, to stejné platí i pro domácí projekci, v níž se míra zážitku z filmu úměrně zvyšuje velikostí televizní obrazovky, případně vybaveností zvukové aparatury. Potěšující je, že více než hodina majestátných scén natočených IMAX kamerami neprošla na Blu-ray vydání ořezem, takže po vzoru předchozího Nolanova filmu Temný rytíř povstal (a samozřejmě i jiných loňských BD vydání jako Strážci Galaxie nebo Transformers: Zánik) nabízí dva neustále se měnící formáty – tradiční širokoúhlý 2,39:1, který většinou pokrývá méně okázalé a dialogové scény, a IMAXovský full-frame, jenž na Blu-ray vyplní celý rám televize v poměru stran 1,78:1.
Takové záběry, kterých je ve skoro tříhodinové stopáži více než hodina, obecně platí za ty vizuálně nejúchvatnější, ať už jde o nekonečné vesmírné dálavy, prolétávání černou dírou, scenérie vodní a ledové planety, nebo i té domovské pokryté v prachu. Vyniknou zde jak majestátní exteriéry planet, tak i minimalistické triky, které jsou skoro nerozeznatelné od skutečnosti. Mnoho zobrazených objektů, jako vesmírné lodě nebo planety, tak vypadá skutečně „realisticky“ (hard sci-fi bylo v kategorii nejlepších triků oceněno i Oscarem, byť jediným), čemuž nečekaně neubírá ani přepis z anachronického filmového 35mm a 70mm pásu na digitál pro potřeby domácího kina
Nolanův staromódní způsob natáčení logicky musel projít jiným procesem přepisu na vysokodefiniční disk, operace se nicméně povedla na výbornou, i když několik drobných detailů, kterých si všimnete, jen když chcete (stínování), by se našlo. Nejde však o nic, co by nějak narušovalo sledování filmu – pokud tedy nejste citliví na neustálé přepínání formátů, v nichž jdou občasně zaznamenat drobné výkyvy v celkové barevné paletě, zejména ve scénách odehrávajících se ve stejném prostoru. Netýká se to ale přechodů mezi Zemí a vesmírem (planetami), v nichž vyniká brilantní barevný kontrast, a to hlavně ve vrcholné montáži v druhé třetině snímku, kdy se přestříhává mezi děním na do chladných barev zahalené ledové planetě (natáčelo se na Islandu) a zaprášené, do hněda laděné Zemi.
Co se týče nějakých objektivních obrazových kvalit, Paramount u Interstellaru nabízí navzdory zdrojovému materiálu (filmový pás) krystalicky čistý obraz, který si však stále svým častým zrnem zachovává svou staromódní filmovost, jež může někomu evokovat velkofilmy několik dekád zpátky. Zatímco obdobně laděná Gravitace byla triumfem digitální kamery, u Interstellaru je to přesně naopak. I ve 2D je obraz hluboký, což platí jak pro scény z vesmíru (kamera „jakoby“ přichycená na vesmírné lodi snímající své okolí – tvorba více plánů), tak i z planet nebo interiérů.
Mnohé na Blu-ray vydání moc nepotěší, že Interstellar nevychází nejen se zvukem Dolby Atmos, ale ani se sedmikanálovým Dolby Digital 7.1. I když je ale na disku přítomna jen 5.1 varianta, jde o její nejlepší možnou prezentaci, protože nabízí rozmanitou, bohatou a vtahující zvukovou složku, která skvěle doplňuje dechberoucí vizuály. Někteří diváci si v kinech stěžovali na burácivý varhanový soundtrack Hanse Zimmera, který mnohdy přehlušoval a upozaďoval veškeré zvukové efekty scén, včetně dialogů. Stejné to je samozřejmě i na Blu-rayi, ale vzhledem k tomu, že jde o režijní záměr (viz níže), nelze tento fakt Nolanovi a jeho týmu vyčítat.
Orchestrální hudba je naopak velice silným katalyzátorem emocí, které úměrně zvyšuje zvuková aparatura v čele se subwooferem. Týká se to i vypjatých scén, v nichž figuruje letící vesmírná loď mající tendenci rozvibrovat celý obývací pokoj. V kontrastu k těmto momentům jsou tišší, ale neméně perfekcionisticky ošetřené dialogy, které vždy doplňují drobné zvukové detaily prostředí. Interstellar zkrátka vypadá i zní skvěle. (BM)
BONUSY:
Zdá se, že se ustálily nejenom Nolanovy postupy, ale více či méně i podoba bonusů, která doprovází jeho filmy na modrých discích. V případě jeho blockbusterových počinů jde vždy o řadu featurettů, které se vztahují přímo ke snímku, a jeden delší - středometrážní - dokument zasvěcený něčemu s dílem spojeným. Dílčí rozdíly pak spočívají v tom, zda-li sada krátkometrážních dokumentů je ke zhlédnutí samostatně (Batman začíná, Temný rytíř povstal), nebo je součástí snímku (Temný rytíř, Počátek). V tom, zda-li byly navíc zařazeny rozšíření příběhu a fikčního světa, například v podobě televizních zpráv (Temný rytíř - Gotham News) anebo komiksu předcházejícího/následujícího událostem ve filmu (Batman začíná - menu bonusového DVD, Počátek - Cobol Job). A také v tom, jestli je přítomen nějaký obrazový materiál v podobě fotografií, zejména plakátů (Batman začíná, Temný rytíř, Temný rytíř povstal, Počátek).Interstellar nijak zvlášť nevybočuje. Mezi česky otitulkovanými bonusy najdeme téměř tři hodiny dokumentů, kdy jeden středometrážní (padesátiminutový Science of Interstellar) osvětluje teoretické a fyzikální koncepty a čtrnáct krátkometrážních (Inside Interstellar) pojednává o dílčích aspektech spojených se vznikem filmu. Řadu making-of doplňují jenom čtyři upoutávky, obrazový materiál je pouze součástí digibook edice a rozšíření universa si je třeba dohledat jinde (prequel komiks je k přečtení například zde).
Ačkoliv sestava zůstává víceméně neměná, proměňuje se strategie oslovování, kdy se od důrazu na hvězdný status herců a na natáčení jako těžkou dřinu a zároveň zábavu (Batman začíná, Temný rytíř) rétorika přesouvá k akcentování osoby tvůrce (Temný rytíř povstal, Počátek, Interstellar). Člověk by si toho ani nevšiml, kdyby se na to nezaměřoval, protože sjednocujícím principem všech making of materiálů u Interstellar je "uměleckými prostředky ozvlástněná realita", resp. realističnost. A za postupy, jimiž je toho dosahováno, přitom stojí Christopher Nolan, tvrdí dokumenty.Patrné je to zejména na dokumentárním bloku Inside Interstellar, ve kterém je během dvou hodin ve čtrnácti tematicky zaměřených featurettách zmapována před-produkce, produkce a post-produkce (jejich kompletní výpis naleznete v BD/DVD tipech). V nich se divák/divačka dozví, že: ačkoliv se film odehrává v budoucnosti, má působit současně, ale přitom prozkoumávat vědeckofantastické otázky; Cooperův dům má působit uvěřitelně, ale má být nasvícen jak z maleb; roboti vycházejí z určité kinematografické tradice, ale jsou za nimi skuteční lidé; kostýmy vesmírných obleků jsou založeny na estetice NASA, ale mají evokovat klasickou figuru astronautů...
... Millarova a Mannova planeta se natáčela na Islandu, ale jsou od sebe z důvodu filmařské volby odlišeny různými prvky (voda/led); hlavní hudební motiv je hrán na varhany, aby i ve vesmírných pasážích bylo patrné spojení postav s něčím pozemským, a zároveň je dosahováno ojedinělosti vzhledem k žánru; kameraman se s osvětlovači snažil o realistické svícení, ale používala se i IMAX kamera pro zachycení většího měřítka; pro simulování stavu beztíže se používaly postupy osvojené z Počátku, ale vycházelo se i z videa o pohybu s nulovou gravitací; rekvizity ze závěrečného aktu byly opravdu postaveny, ale oproti skutečnosti jsou výrazně prodlouženy atd. Příznivý dojem z velké spousty zajímavých informací a nahlédnutí do procesu tvorby trochu kazí popularizační Science of Interstellar (k vidění před premiérou, na disku v cca o deset minut prodloužené verzi). Představuje velkou spoustu fyzikálních teorií i jevů (černá díra, červí díra, teorie relativity, ekologický stav planety), ale velmi zkratkovitě. Svým vyzněním podobně jako některé featuretty z Inside Interstellar nemá daleko k promu NASA, protože klade důraz nikoliv na vztah otec-dcera, ale na na objevování nepoznaného v dosud neprobádaných končinách. V porovnání s jinými nolanovkami na modrých discích pak zamrzí, že jednolitý tok mluvících hlav, záběrů z natáčení a vizualizací narušují pouze upoutávky, nikoliv zanimovaný prequelový komiks anebo skladby ze soundtracku k samotnému poslechu. (MS)
ZÁVĚR:
Značka "Christopher Nolan" představuje záruku nejenom v případě samotného filmu, ale i jeho verze pro domácí kino. Prvotřídní obrazová a zvuková kvalita, kdy ani nevadí, že přepis ze 70mm je o něco zdařilejší než z 35mm a že zvuk není v Dolby Atmos. Bezmála tři hodiny česky otitulkovaných dokumentů, které se stejnou měrou věnují jak vzniku samotného díla, tak jeho relevanci k tématu/tématům, která prozkoumává. A hned několik balení, která potěší jak sběratele různých plechů (steelbook, futurepack), jimž jde o povrch, tak ty, kteří chtějí něco navíc (digibook). Jednoznačné doporučení ani není třeba, protože - vzhledem k limitovanému počtu kusů digibooku a několika várkám předprodejů - mnozí již Interstellar doma mají. (MS)
