Jenže pětašedesát let starý snímek je pro dnešní malé diváky, kteří jsou už dávno zvyklí na digitální efekty a dokonalou animaci, přece jen trochu archivní záležitost. Ve Walt Disney Studios jakoby však nechtěli zneuctít klasický snímek nablýskanou předělávkou, a tak bylo rozhodnuto, že nové zpracování bude v hrané podobě.
Režie se ujal Shakespearem posedlý Kenneth Branagh, který na filmové plátno přenesl celkem šest jeho her, a pro Popelku byl sázkou na jistotu. Jestli mají totiž tvůrci v současnosti tendenci pohádky modernizovat, u Branagha bylo jasné, že bude ctít klasiku. I když neměl s pohádkou dosud zkušenosti, scénář Chrise Weitze ho oslovil natolik, že se rozhodl to zkusit.
Příběh Popelky má hned několik verzí, z nichž v Evropě obvykle známe tu od bratří Grimmů s magickým stromem nebo oříšky, zatímco za velkou louží fandí spíš příběhu Charlese Perraulta, kde vykouzlí víla kmotřička kočár z dýně. A Disney se stejně jako u animované verze držel motivu, kde byste Juráška hledali jen stěží.
Na filmovém plátně začíná příběh dávno předtím, než jsme z mnoha adaptací zvyklí. Malá Elka (Lily James) má dva milující rodiče a žije s nimi v překrásném domě na venkově. Její otec (Ben Chaplin) hodně cestuje a ona s matkou (Hayley Atwell) často zůstává doma sama. Jejich život je naprosto idylický, než Elčina maminka náhle těžce onemocní a brzy zemře, což je v této pohádce celkem neobvyklý motiv. Otec se rozhodne najít si novou ženu, která by se starala o dům a hlavně o Elku, když bude on zase na cestách. Elka přivítá novou macechu (Cate Blanchett) a své dvě nevlastní sestry s otevřenou náručí, ale celá trojice jí brzo začně dělat ze života peklo.
Když zemře i Elčin otec, už jí nemůže nikdo pomoci. Stane se z ní obyčejná služka, a když král uspořádá bál pro všechny urozené i prosté svobodné dívky z okolí, aby svému synovi našel nevěstu, macecha ji odmítne vzít s sebou. Popelce však pomůže víla kmotřička (Helena Bonham Carter), a tak se dívka stihne včas na ples vypravit. Tak se setká s princem (Richard Madden) a je vymalováno. No vlastně ne tak docela, ještě to bude chvíli trvat, ale však víte, jak to skončí.
Kenneth Branagh rozhodně zachoval z původního příběhu, co se dalo. Trochu nepatřičně možná na plátně působí tři úmrtí, ale dnešní dítě se nad něčím takovým už asi sotva pozastaví. Snímek svým sotva patnáctiminutovým výstupem výrazně oživila Helena Bonham Carter, která díky svému komediálnímu talentu vykouzlí vůbec nejvtipnější scénu. Na plátně se sešli i dva herci ze série Hra o trůny. Vidět Richarda Maddena, který místo krvavých jatek coby Rob Stark pořádá tancovačky v pumpkách jako modrooký princ, je přinejmenším zábavné. Stejně jako jeho parťák Nonso Anozie působí v pohádkovém světě trochu prkenně.
Když si odmyslíte ten dabing (a u pohádek to ani jinak nejde), zbyde vám úžasně líbivá podívaná, kterou obestírá nádherná hudba Patricka Doyla, kde Cate Blanchett střídá jeden bizarní model šatů za druhým, Helena Bonham Carter perlí s kouzelnou hůlkou a v němž je Lily James jenom natolik sladká, aby vám nelezla na nervy. Především se ovšem jedná o pohádku, která se naprosto vymyká všemu, co se v poslední době točí pro děti. Žádné zbytečné efekty, rádoby vtipy a "hovadiny", je to trochu návrat ke kořenům; se spoustou počítačových korekcí, ale s opravdovým příběhem.