A pak jsou to samí démoni, pekla, temnoty, hroby, ďáblové a mrtvoly. Jenže kdo si pak vzpomene, jaký je vlastně rozdíl mezi Vzkříšením démona a o dva roky starším snímkem V zajetí démonů? Zatímco posledně jmenovaný aspiruje na nejlepší snímek svého žánru několika uplynulých let, novinka Vzkříšení démona je promarněná šance. Na první pohled vás na snímku nemá co zaujmout - neznámý režisér David Gelb, neznámí scénáristé Luke Dawson a Jeremy Slater a s výjimkou Olivie Wilde i celkem nijaké obsazení. Námět je ovšem trefa do černého, i když poněkud opakuje nápad filmu Joela Schumachera Hráči se smrtí. Snímek se odehrává téměř výhradně v univerzitní laboratoři, kde se skupina mladých vědců pokouší pomocí speciálního séra oživit mrtvé tělo. Ambicióznímu týmu pod vedením Zoe (Olivia Wilde) a jejího přítele Franka (Mark Duplass) se jejich odvážný projekt nakonec povede realizovat a na operačním stole přivedou k životu mrtvého psa. Když chtějí o pár dní později pokus opakovat, přijde Zoe nesťastnou náhodou po ráně elektrickým proudem o život. Ačkoliv se ji snaží oživovat, už jí není pomoci a zoufalý Frank se chytne nebezpečného nápadu vyzkoušet účinky séra na člověku. Zoe se nakonec opravdu probudí, ale s její první replikou "Did I just die?" už víte, že něco není v pořádku.
Ve filmu figuruje pět postav, což je tak akorát, abyste si k nim stačili vytvořit alespoň trochu sympatií, než jim dojde dech. Zápletka je uboze jednoduchá a místy nedotažená, přičemž jsou na ni uměle našroubovány všechny strach nahánějící efekty. Dost nejasný se zdá rozsah superschopností, kterými Zoe po návratu ze záhrobí disponuje. Jednou se zdá, že zvládá jen telekinezi a čtení myšlenek, ale pak přijde moment, kdy prostě umí všechno, co se jí zrovna hodí. Objevuje se zde i ne zcela pochopitelná linka, která děj přesouvá do vědomí samotné Zoe - holčička v pyžamu stojící v dlouhé chodbě, kterou postupně zahaluje dým - aby vás návrat do skutečnosti nechal ještě zmatenější než předtím. Když se to vezme kolem a kolem, Vzkříšení démona neurazí ani nenadchne. Ačkoliv měl námět jasně citelný potenciál, tvůrci ho osekali na nutné minimum. Pak pořád čekáte, že se ještě něco stane, ale po úvodu z toho zbyde jen klasická vyvražďovačka. Úplně všechno se vlastně dozvíte už v traileru. Rozhodně by neškodilo celý dej ještě trochu zamotat a klidně natáhnout stopáž přes devadesát minut.
Nejvýraznějším prvkem snímku je jednoznačně proměna Olivie Wilde, které celý film v podstatě zobete z ruky. Vcelku povedená je i typicky hororová kamera, která v některých momentech musela zakamuflovat břicho Olivie Wilde, která byla při dotáčkách už v pokročilém stadiu těhotenství. Jinak se ale výraznějích děsu nahánějících scén krom černočerných očí hlavní aktérky nedočkáte. Pár standardních překvápek, trochu husí kůže a než se nadějete, je konec a zbývá jen otázka, jestli otevřený konec nahrává pokračování, nebo je jen další nezvládnutou položkou na už tak dlouhém seznamu.