Počet nominací: 6 Od dalšího režijního počinu veterána Clinta Eastwooda se očekávalo, že zájmem Akademie prošumí jako jeho poslední snímky Jersey Boys, J. Edgar nebo Invictus: Neporažený, nakonec se stal vcelku zmiňovaným titulem sezóny ocenění. Pro-americký válečný snímek vyprávějící o nejsmrtonosnějším sniperovi americké historie Chrisi Kyleovi, který měl za své služby v Iráku celkem 160 potvrzených zabití, byl vyzdvihován hlavně sdruženími amerických režisérů, producentů a scenáristů, nicméně ani jednu ze svých nominací neproměnil. Od doby oscarového vítězství dramatu Smrt čeká všude je nominace válečného snímku tematizujícího aktuální politické otázky samozřejmostí, proměnění nominace se však nepředpokládá. Což je případ i Amerického snipera, který vypovídá o nemožnosti jedince se zařadit do normálního života a zároveň nejednoznačně propaguje americkou armádu - obecně tedy do žánru nepřináší nic nového, díky soustředěné Eastwoodově režii a skvělému výkonu Bradleyho Coopera se však v osobní linii stává intimním dramatem o psychologických následcích války, v té pracovní je zase napínavým thrillerem ve stylu Černý jestřáb sestřelen.
Počet nominací: 9 Jeden z dvou hlavních favoritů letošního ročníku je konečným uznáním kvalit Alejandra G. Iñarritua americkou filmovou akademií. Prospěla tomu jistě změna stylu – režisér se od svých mozaikovitých dramat přesunul na půdu mnohem odvážnějšího počinu, v rámci Oscarů dokonce experimentálního. V iluzi jednoho nepřerušovaného záběru totiž vypráví příběh zkrachovalého hollywoodského herce Riggana Thompsona, který byl kdysi znám rolí superhrdiny Birdmana ve stejnojmenné filmové sérii a nyní se pokouší o návrat na scénu adaptací hry na Brodwayi, jíž napsal, režíruje a zároveň v ní hraje. Tematicky hutný film, který je hollywoodskou satirou, temnou komedií, filmovou divadelní hrou i psychologickým dramatem je koncertem nejen herců (kteří dokazují, že se vyrovnávají těm divadelním), ale také režiséra a kameramana. Birdman není typický oscarový kandidát, ale o to více by imponovalo, kdyby vyhrál. Film byl zmiňován na většině výročních ceremoniálů či v žebříčcích nejlepších filmů roku a podle sdružení amerických producentů, režisérů i herců se jedná o nejlepší film uplynulého roku s nejlepší režií i nejlepším hereckým obsazením. Jeho šance jsou během večera rovnoměrně rozloženy s následujícím nominovaným snímkem.
Počet nominací: 6 Je otázkou, zda producenti Chlapectví měli vůbec oscarové ambice, když loni v létě snímek o dvanáctiletém dospívání v reálném čase nasadili do kin. Vůbec prvního časosběrného fikčního filmu si však Akademie zřejmě všimla díky neutuchajícímu internetovému hype hovořícímu o vskutku přelomovém díle, jež nemá v kinematografii obdoby. To skutečně nemá, ale v tomto případě musíme oddělit produkční proces a film samotný. Zatímco jeho ne-dějové zpracování, které zachycuje náhodné (čili zcela autentické) fragmenty života hlavního hrdiny, moc nového nesděluje, dlouhé dvanáctileté natáčení už je věcí hodnou zápisu do historických knih. Hlavně kvůli tomu je Chlapectví letošním největším oscarovým favoritem, jelikož spojuje nenásilnou, feel-good (čili akademicky konzervativní) poetiku s ojedinělým produkčním zázemím, což z něj dělá počin, který je nutné ocenit. Poté se stane, že první film jinak přehlíženého Richarda Linklatera nominovaný na Oscara vyhrává Zlaté Glóby za nejlepší drama a ceny BAFTA (ceny britské filmové a televizní akademie) za nejlepší snímek uplynulého roku. Právě tato dvě nejvýznamnější před-oscarová ocenění značí, že o vítězi mohlo být již předem rozhodnuto, protože se výsledky moc často neodlišují.
Počet nominací: 9 Stejně jako v případě Richarda Linklatera je Grandhotel Budapešť prvním filmem Wese Andersona, který je nominovaný v kategorii Nejlepší film (dříve šlo spíše o scénáře). Těžko říci, proč byl právě tento hračičkářský projekt, jenž nejspíše dovádí Andersonův styl do absolutna, upřednostněn před ostatními jeho dřívějšími počiny s téměř totožným rukopisem. Značně komplikovaný příběh odehrávající se hned v několika na sebe navazujících časových rovinách ve stylu matrjošky těží hlavně z groteskního přehrávání hereckého obsazení, stejně jako vizuálních gagů důmyslně zasazených do mizanscény. Ta je v andersonovském pojetí opět dotažena k dokonalosti, takže téměř jistě můžeme očekávat proměnění nominací za výpravu, kostýmy a možná i masky. Čekat však nemůžeme, že by film uspěl v kategorii Nejlepší film, kde má dva silné protihráče. Do karet by mu sice mohlo hrát vítězství Zlatého Glóbu v kategorii Nejlepší komedie nebo muzikál, daná kategorie je však stále vnímána jako podřadnější dramatu, tak zřejmě stejně jako loni Špinavý trik odejde s prázdnou. Je však možné, že zaboduje s nejlepším originálním scénářem (vítězství ceny sdružení amerických scenáristů).
Počet nominací: 8 Pod rouškou klasického, akademicky vykalkulovaného životopisu známé osobnosti (tentokrát matematik Alan Turing, který prolomil německý kód Enigma) natočil norský režisér Morten Tyldum (Lovci hlav) sice stoprocentně předvídatelnou, ale netradičně odvyprávěnou žánrovku, která se na hony vzdaluje tradiční honbě za výročními cenami. Kód Enigmy totiž připomíná spíše napínavý a hlavně svižně natočený thriller, v němž se umně střídají tři časové roviny odhalující vždy jinou část Turingova charakteru, jehož přesvědčivým způsobem ztvárnil britský idol Benedict Cumberbatch. I když poslední část filmu můžeme dle kánonu životopisných filmů považovat za velmi konzervativní a klasickou, to, co jí přecházelo, je dobový thriller par excellance. I když má snímek na kontě celkem osm nominací na Oscara, do slavnostního večera by mohl promluvit maximálně nejlepším adaptovaným scénářem Grahama Moorea, jenž získal cenu sdružení amerických scenáristů. Jeho nominace v hlavní kategorii je sice životopisnou nutností a zároveň nálepkou kvalitního filmu, Oscara (stejně jako režisér Morten Tyldum) však nezíská.
Počet nominací: 2 Snímek o Martinu Lutheru Kingovi provázela u vyhlášení nominací řada kontroverzí, například, že byl opomenut přesný herecký výkon Davida Oyelowo nebo Ava DuVernay, která by se stala vůbec první černošskou režisérkou nominovanou na Oscara. Ambiciózní snímek, který může své velké publicitě vděčit hlavně produkující Oprah Winfrey, nakonec dostal jen jednu „aby se neřeklo“ nominaci na Nejlepší film a pak také na nejlepší originální píseň „Glory“, která už vyhrála na Zlatých Glóbech. K dobru se mu musí připočíst fakt, že se Selma nesnaží pokrýt celý Kingův život, ale zaměřuje se jen na stěžejní okamžik jeho života a boje za rovnoprávnost, na druhou stranu toho dociluje nepříliš filmovým, spíše učebnicovým až dokumentaristickým způsobem. V lecčem je film vlastně podobný dva roky starému Lincolnovi (striktní zaměření na ústřední osobnost), jde nicméně o více nediváckou a zdlouhavou podívanou, která samozřejmě nemůže konkurovat Spielbergově preciznosti. Nominaci Selmy můžeme tak považovat spíše za gesto Akademie ukázat, že podobně rasově ušlechtilé snímky nepřehlíží.
Počet nominací: 5 Snímek Jamese Marshe, režiséra oscarové Královny z roku 2006, je přesně tím konvenčním životopisem, který ve výčtu nominovaných nesmí chybět. Stephen Hawking se už jednoho snímku dočkal v roce 2004 (kde ho hrál Benedict Cumberbatch), světového ohlasu se dostalo až Teorii všeho, který je adaptací knihy jeho bývalé manželky Jane. Režisér k dané látce přistoupil tím nejméně inspirativním, nicméně stoprocentně hřejivým a sladkobolným způsobem, v němž nechybí dojemné scény ani jednoduché emoce vyvěrající z tragického životního osudu a soužití dvou osob přes všechny překážky. Snímek byl zvolen nejlepším britským filmem roku na cenách BAFTA a Eddie Redmayne si za své přesvědčivé ztvárnění jistě odnese Oscara, další ceny však Teorii všeho nejspíš nečekají. Možná ještě za nejlepší hudbu, kterou složil nováček Jóhann Jóhannsson.
Počet nominací: 5 Vítěz loňského festivalu nezávislých filmů Sundance je menším zjevením mezi osmi nominovanými snímky. Hlavně tím, že jím dává Akademie jakoby najevo, že stále nezapomíná na problematičtější a temnější snímky před převažující životopisnou, případně feel-good limonádou. Bohužel jsme se však dočkali jen jednoho takového reprezentanta, protože třeba takový Slídil nebo Hon na lišku se už do užšího výběru neprobojovali. Sebedestruktivní příběh o studentovi hudby, jenž se chce stát nejlepším bubeníkem, a jeho nemilosrdném učiteli, je vlastně dosti vykonstruované drama, které pomocí několika stěží uvěřitelných scén manipuluje (stejně jako postavy mezi sebou) s emocemi diváka. Precizní herecké výkony, skvěle rozehraný „souboj“ mezi postavami a dynamicky natočené a sestříhané hudební scény však tvoří nadprůměrné dílo. Hlavně z toho hlediska můžeme spíše čekat, že Whiplash vyhraje, kromě hereckého výkonu J. K. Simmonse, v několika technických kategoriích (střih, střih zvuku). Vítězství v hlavní kategorii je však nemožné.
- Americký sniper: 0 %
- Birdman: 45 %
- Chlapectví: 55 %
- Grandhotel Budapešť: 0 %
- Kód Enigmy: 0 %
- Selma: 0 %
- Teorie všeho: 0 %
- Whiplash: 0 %