1998: Sledování (Martin Bubrín)
Ještě před svým celovečerním debutem natočil Christopher Nolan krátkometrážní snímek Doodlebug o muži, který se snaží zabít botou svou vlastní zmenšeninu. Surreálné ladění, černobílý obraz, ponurá hudba a smysl pro dobrou pointu jsou i prvky, které tehdy sedmadvacetiletý britský režisér využil o rok později ve svém mysteriózním snímku Sledování. Do hlavní role obsadil hrdinu ze svého kraťasu Jeremyho Theobalda, který se zde převtělil do role muže Billa, nezaměstnaného spisovatele, který si svůj nudný a samotářský život zpestřuje jednou činností – sledováním lidí.
Vždy si tedy vybere náhodného člověka, kterého pronásleduje vždy jen jednou s nadějí, že by mu jeho příběh mohl poskytnout podklad pro psaní knihy. Jenže jednou toto pravidlo poruší a sleduje muže jménem Cobb (říká vám to jméno něco, fanoušci Počátku?) víckrát, načež je odhalen. Jednoduchá, téměř kriminální zápletka však dostane mysteriózního pokračování. Kdo sledoval koho?
Nolan se již ve svém prvním celovečerním snímku ukázal jako jeden z nejnadějnějších režijních talentů 21. století. Jeho prvotina překypuje znepokojivou atmosférou, které je docilováno zejména ponurým obrazem, depresivní hudbou a roztěkanými hereckými výkony, kterým přihrává nejednoznačné vedení vyprávění. To se sice naplno projevilo až v Mementu, ale i zde názorně ukazuje, jak zdánlivě jednoduchý příběh obohatit o tajemno a mnoho otázek, na které po prvním zhlédnutí nelze odpovědět. Nolanův mrazivý realismus podpořený prvky filmů noir, trochou surreality a promyšleným scénářem si klidně může podat ruku s nejchytřeji napsanými snímky, kterým náleží označení „puzzle film“.
2000: Memento (Václav Limberk)
Když se Nolanovo Memento v roce 2000 objevilo v Benátkách, o několik měsíců později, v březnu 2001 v běžné distribuci v USA a v srpnu stejného roku pak i u nás, byla to bomba a zasáh do černého na první pokus. Nikdo v té době Nolana ještě neznal a málokdo tehdy znal jeho středometrážní Sledování. Memento natočené podle povídky "Memento Mori" jeho mladšího bratra Jonathana bral každý jako "skutečně" první Nolanův film. Hned byl označován jako geniálně vystavěný a scenáristicky inovativní. Jak známo Memento se odvíjí ve dvou dějových linkách. Jedna v černobílé se odvíjí klasicky chronologicky, druhá v barvě se odvíjí v jednotlivých sekvencích v obráceném pořadí. Divák se tak vlastně dívá neustále "od konce" a celé to funguje jako postupné odkrývání špičky ledovce.
Hlavní hrdina Leonard (Guy Pearce) trpí krátkodobým výpadkem paměti a díky zvolenému způsobu vyprávění má divák pocit, jako by trpěl podobným výpadkem paměti jako on. Musíte být neustále ve střehu, abyste tento dokonale vymyšlený a odvyprávěný příběh pochytili a pochopili. Kromě precizně vystavěného syžetu a solidního neo-noirového odéru nabízí Memento velmi kvalitní herecké výkony trojice Pearce, Carrie-Anne Moss a Joe Pantoliana, které si Nolan vybral díky jejich účinkování v jiné pecce, která byla uvedena rok před Mementem. Na Memento jen tak nezapomenete a lze ho řadit k podobným kultovním peckám jako například 12 opic, Klub rváčů nebo zmíněný Matrix, které můžete vidět opakovaně a stejně máte pocit, že "ničemu nerozumíte" nebo že vám stále něco uniká. Pro zajímavost lze ještě uvést, že pokusy vyprávět příběhy pozpátku jsou v kinematografii spíše výjimkou. U nás se o to pokusil Oldřich Lipský s komediíí Happyend a dva roky po Mementu to zkusil ještě francouzský provokatér Gaspar Noé se svým Zvráceným.
2002: Insomnie (Václav Limberk)
Dalším Nolanovým filmem byl po indie hitu Memento již klasický studiový film s nepoměrně větším rozpočtem, jehož velkou část spolkla hlavní gáže jeho hlavní hvězdy, kterou nebyl nikdo menší než Al Pacino. Ten zde hraje detektiva z LA Willa Dormera, který je spolu se svým kolegou Hapem (Martin Donovan) přidělen k případu vraždy sedmnáctileté Kay do malého rybářského městečka na Aljašce. Na rozdíl od experimentálně vystavěného Mementa je Insomnie chronologicky odvyprávěná krimi klasického střihu, ve které kromě několika expresivně působících záběrů díky zesílené zvukové stopě nenajdete žádné formální výstřelky. Zároveň se jedná o první Nolanův snímek natočený důsledně celý v barvě a podle pravidel klasického studiového systému včetně obsazení hlavní role hvězdou "kategorie A". Také jde o první Nolanův remake původního norského filmu. Hlavními přednostmi Insomnie jsou bravurní budování atmosféry plynoucí i z Dormerovy chronické nespavosti a tamějších "bílých nocí", výborně využité lokace Aljašky přitažlivě nasnímané Nolanovým dvorním kameramanem Wally Pfisterem a také slušně propracovaná psychologie postav ve hře na kočku a myš mezi Dormerem a Finchem v působivém podání a proti svému zajetému komediálnímu typu obsazeného Robina Williamse.
Insomnií Nolan opustil již nadobro pole indie nezávislé scény a pustil se do "dospělejších" a komerčněji laděných vod, což pak dále pokračovalo především jeho trilogií o Temném rytíři.
2005: Batman začíná (Roman Kotvald)
Velký počátek milníku komiksových adaptací, který jednoznačně definoval následný Temný rytíř. Ovšem tady to všechno začalo. Zrod bezpochyby nejlepší komiksové trilogie. Batman dostal diametrálně odlišný styl, najednou se z něj stal pouze dokonale vycvičený ninja s traumatem z dětství, prostě zlatý důl pro psychiatra. Hlavně to bylo první celkové zasvěcení do duše netopýřího muže. Tim Burton se právě spokojil jen s pár flashbacky na vraždu rodičů, toť vše. Jenže až Nolan ukázal zrod, výcvik, a reálnou motivaci ochránce Gothamu.
Skoro celou první polovinu filmu nenasadí Bruce Wayne kostým, i přesto je to právě ta zajímavější a lepší část. I díky tomu je těžké srovnávat původního a nynějšího Batmana, na první pohled by se mohlo zdát, že zpracování nemůže být natolik odlišné, opak je ovšem pravdou. Nové realistické pojetí, samozřejmě v rámci možností, bylo velkým rizikem, které se vůbec nemuselo povést. Nýbrž nyní už víme své.
Obecně lze říci, že právě první výlet do Gothamu je trošku ve stínu pozdějších mladších bratříčků, což je určitě veliká škoda. Nolan sice ještě neměl tak pevnou ruku v akčních scénách, ale vše ostatní je skvělá filmařina, kde jsou skvěle vylíčené charaktery, hlášky, za které se člověk nemusí stydět a především uvěřitelný hrdina. 
Druhou část průvodce vám přineseme v pondělí.
